Bylo nádherné ráno. Jako každé jiné. Vzduch voněl roztávajícím sněhem a spoustou kořisti. I když si Jasněnka myslela, že už objevila všechny pachy i jejich původce, pořád jí toho ještě mnoho zbývalo.
,,Maminko?"
Hraběnka se podívala na svoji jedinou dceru a hned z jejího výrazu vytušila co po ní chce
,,Ty chceš zas další příběh viď?" usmála se na ni.
Jasněnka radostně poskočila. Její maminka jí vždy přečte, jako kdyby to co právě chce bylo na ní napsané. Pokývala hlavou a našpicovala ouška co jí maminka řekne.
,,Mhm" zamručela Hraběnka, ,, o různých důležitých kočkách z historie jsem ti už říkala hodně, ale o současnosti téměř nic. Co říkáš tomu, že bych ti řekla něco o našem okolí?" zeptala se spíš zbytečně, protože Jasněnka už nějakou tu dobu radostně kývala hlavou.
,,Ty moje malá rozumbrado" olízla Hraběnka své dceři její hlavičku. Poté se dala do vyprávění:

,,Odjakživa tady žili čtyři klany: nám nejblíže Vesnický klan, potom Lesní klan, Luční klan a ještě městský klan. Kočky z městského klanu docela zvláštní, protože zakladatel tohoto klanu byl jako kotě zřejmě z města. Proto městský klan. Nyní však už tenhle klan neexistuje, protože jejich tábor našli lidé a všechny kočky, které tam byli odchytli a to včetně jejich velitele. Jen pár koček co bylo zrovna na lovu mělo štěstí. Tyto kočky zřejmě utekli hvězdoklan ví kam, neřekla bych že tady někde zůstali. Takže teď jsou tu jen tři klany. Pořád prý ale spolu mají nějaké spory. Protože Hvězdný klan si přeje aby tu byli všechny čtyři klany."

Hraběnka se podrbala za uchem a zadívala se Jasněnce do jejích jasně modrých očí, které byli plné údivu.
,, Takže tady jsou klany koček? A proč nejsme v jednom z nich?" zajímala se Jasněnka. Připadala si odstrčená.
,,Tak to je na dlouhé vyprávění Jasněnko, " povzdechla si Hraběnka, ,,ale řeknu ti to alespoň zkráceně. Začínalo to tím, že jsem se nenarodila v divočině, ale v doupěti lidí. Když mi byl rok seslal mi hvězdný klan zprávu, že musím opustit moje lidi a jít sem na hřbitov. Tady na mě čekal kocour a před pěti měsíci jsi se narodila ty. Sice v tom příběhu je ještě spousta dalších i docela důležitých věcí, tohle ti zatím stačí."

Chvilku potom, co Hraběnka domluvila si Jasněnka usmyslela že trošku svojí mamku zaměstná.
,,Maminko, já mám hlad, šla by jsi prosím zalovit?"
,, No co mám s tebou dělat, co? zasmála se Hraběnka. ,, Měla bych tě to ale za chvíli začít učit, takže si moc nezvykej na takhle pohodlný život."
,, Už jsem si zvykla" utrousila trochu nevhodně Jasněnka. Sice jí bylo teprve pět měsíců, ale už pomalu lezla do puberty. Příběhy však milovala stále stejně, jako měla ráda svojí maminku.
,, No tak já jdu" předstírala Hraběnka že její poznámku neslyšela a opravdu vyběhla a začala kličkovat mezi náhrobky na kterých ještě leželi zbytky sněhu.
Jasněnka zůstala o samotě, což možná nebylo moc dobře. A nebo bylo? To určuje Hvězdný klan.

Proč, to se dozvíte v další kapitole. Doufám že se líbilo a snad 2. kapitola vyjde během následujících dvou týdnů.