Albus se probudil do děsivé reality a ihned se dožadoval propuštění z ošetřovny. Samozřejmě očekával, že ho pustí za přítelem do nemocnice, a připadalo mu absurdní, že byl poslán normálně do vyučování a nikdo s ním o včerejších událostech nemluvil. Také mu bylo divné, že nikdo nevyšetřoval, jak se celá událost stala. Z toho, co se dozvěděl, byla celá věc uzavřena jako nehoda – což sice byla pravda, ale Albus si byl vědom svého podílu na neštěstí a byl by rád svou vinu aspoň přiznal a byl za ni oficiálně potrestán.

Vymluvil se z výuky s tím, že mu stále není dobře, a přemýšlel, jak se dostat za Scorpiusem. Utéct jen tak z Bradavic a dopravit se do nemocnice, kterou znal pouze z doslechu, bez pomoci nedokáže. Rozhodl se nejdříve poslat zprávu Harrymu. Ale jak má, u Merlina, napsat, co se stalo? Shodil jsem Scorpiuse ze schodů a on teď možná umře?

Nakonec napsal jen Tati, Scorpius je vážně zraněný u sv. Munga, prosím zajdi tam a zjisti, jak na tom je. Albus.

Sova se zprávou zastihla Harryho v práci, ale z tónu, jakým byl vzkaz napsán, poznal, že situace bude vážná. Okamžitě se vydal do nemocnice. Jako bystrozor nepotřeboval žádná povolení a dostalo se mu i informací ke Scorpiusovu zdravotnímu stavu. Ano, byl kritický, ale na druhou stranu jeho mozek stále vykazoval aktivitu. Prognóza byla nejistá, ale nikoliv tak beznadějná, jak se obával Draco.

Draco. Celou cestu na něj Harry nepřestával myslet. Jestli přijde o svého syna, ztratí poslední důvod žít. Osamělý, ztracený muž, který v životě nezažil skoro nic hezkého. Harrymu se svíralo srdce lítostí. Rozhodl se, že mu teď bude oporou, pokud o to bude stát. Jeho předsevzetí, že s ním už nikdy nenaváže kontakt, mu nyní připadalo dětinské. Jestli ho Draco potřebuje, vezme si klidně dovolenou a bude tu s ním, jak dlouho bude potřebovat.

Pohled, který se mu naskytl v nemocničním pokoji, ho v jeho odhodlání jen utvrdil. Draco byl úplně zlomený, ležel s hlavou položenou vedle Scorpiuse, v očích měl nepřítomný výraz. Na první pohled vypadali oba jako mrtví.

„Draco!"

Muž zvedl netečně hlavu.

„Harry, díky, že jsi přišel." Znělo to upřímně.

Draco vstal a posadil se k Harrymu. Ten ho pevně objal.

„Draco, poslouchej. Budu tady s tebou, dokud mě budeš potřebovat. Nejsi na to sám."

„Děkuju. Nečekal jsem zrovna tebe. Vlastně jsem nečekal nikoho."

Harry byl trochu v rozpacích z toho, že měl Draca stále v náručí, ale neměl sílu ho odstrčit.

„Ptal jsem se na Scorpiuse. Má šanci se uzdravit, jeho mozek funguje."

„Bojím se doufat," hlesl Draco.

Harry ho stále ještě pevně objímal. Byl to zvláštní pocit. Harry přece chtěl být oporou Dracovi. Teď spíš čerpal sám energii z tohoto spojení. Jeho bývalý nepřítel. Najednou byl úplně lidský, nedokonalý. Opravdu ho potřeboval vidět takto psychicky na dně, aby se k němu mohl jen přiblížit? Musel být za každou cenu on ten silný zachránce?

Jemně se vyvinul z Dracova sevření. „Musím ještě něco zařídit. Vrátím se za chvilku."

Postřehl v obličeji druhého muže náznak obav. „Neboj se, vrátím se za tebou, přísahám."

Harry tady je vlastně díky Albusovi a musí mu podat zprávu. Nebo raději mu ještě vyžádat povolení návštěvy. Harry jako vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů tuto pravomoc měl. Poslal do Bradavic oficiální žádost o uvolnění Albuse ze školní výuky a zároveň souřadnice pro přemístění pomocí letaxu. Zároveň si vyžádal informace o tom, co se vlastně stalo. Případ byl nadále klasifikován jako nehoda a nikdo nebyl obviněn. 

Kdo čekal, že Draca přijde podpořit Harry? Nebylo to zas tak těžké uhodnout :-)