Pro Draca by nebyl problém dveře jednoduchým kouzlem opět otevřít, ale Harry mu v tom zabránil, protože mu nevrátil hůlku.

Ještě sám nestačil strávit informaci, kterou dostal teprve před několika minutami od Albuse. Chápal, že pro Draca to musel být ještě větší šok. Byl stále jako smyslů zbavený a Harrymu připadalo nebezpečné pustit ho k chlapcům. Bylo mu jasné, jak by se choval k jeho synovi, a bylo to celkem pochopitelné.

„Pottere, vrať mi hůlku!" sykl Draco.

„Ne dokud se neuklidníš."

„Tak si ji vezmu po zlým," vykřikl Draco a vrhl se na Harryho. Chvíli se přetahovali. Harry tušil, že má nad podlomeným mužem převahu, a nechtěl toho zneužít. Rozhodoval se, jakým kouzlem by měl Draca znehybnit, ale nakonec mu hůlku podal a pouze se mu dlouze podíval do očí.

„Albus to neudělal schválně. Byla to nehoda. Jestli mu ublížíš, dostaneš cruciatus."

Draco byl zaskočen takto vstřícným jednáním. Natáhl se po hůlce a bez jediného slova poděkování ji převzal a otevřel dveře do nemocničního pokoje.

Když uviděl Albuse v těsném kontaktu se svým synem, opět se v něm vzedmula vlna vzteku.

„Vypadni od něj, co mu to děláš, ty..." a následovala sprcha nadávek, o kterých Harry ani nepředpokládal, že je má Draco ve svém repertoáru.

„A dost!" Harry dal Dracovi pořádnou ránu pěstí. Draco se zapotácel a nevěřícně se na Harryho podíval.

„Promiň, Draco, slíbil jsem, že tě podpořím, ale teď budu především na straně tvýho syna. Ty jsi vždycky říkal, že nejdůležitější je přátelství. Scorpius vás potřebuje oba, tak to budeš muset respektovat."

Draco se na moment zamyslel. Pozoroval Albuse, který jako by se snažil Scorpiuse chránit před konfliktem, který probíhal mezi jejich otci. Draca to dojalo. Jeho oči se střetly se smaragdovýma očima tmavovlasého chlapce. Stejné oči jako má Harry. A Harry má nejkrásnější oči na světě.

Přiblížil se k Albusovi tak blízko, že se jejich hlavy téměř dotýkaly.

„Pomoz mu, pomoz mu prosím. Dej mu všechnu svou lásku, a ty jí máš hodně. Udělej všechno, co můžeš." Dracovy oči byly plné slz a několik jich teď dopadlo na Scorpiusův obličej.

„Slibuju," zašeptal Albus. „Budu na něj co nejvíc mluvit, a vy na něj taky mluvte, pane Malfoyi. Je důležitý, aby věděl, že je v bezpečí a není tady sám."

Draco přikývl. „Říkej mi Draco, Albusi."

-----

Harry si teď připadal skoro zbytečný, protože Draco i Albus zvládali psychickou péči o zraněného chlapce výborně i bez něj. Albus se musel vrátit do školy, Harry mu však zařídil na odpoledne každodenní propustku, aby mohl alespoň od dvou do pěti hodin trávit čas se Scorpiusem. Dopoledne a večer u něj byl Draco, který si vyžádal Harryho přítomnost. Harry tak seděl v nemocničním pokoji a poslouchal Dracovy tiché hovory, které vedl se svým synem. Draco mluvil téměř šeptem, něžně a tiše, přitom hladil Scorpiuse po ruce nebo po vlasech. Harry miloval Dracův šeptající hlas, měl z něj nádherné mrazení po celém těle, vydržel takto sedět hodiny a hodiny. Ještě zajímavější byl ovšem obsah těchto hovorů. Slovo od slova se Harrymu odkrývaly střípky z Dracova života a Harry si uvědomil, že ho vlastně vůbec nezná. Draco žil už několik let se Scorpiusem sám a zdálo se, že jako otec byl mnohem lepší než on sám. Měl se synem tolik zážitků! Pravda ovšem byla, že na rozdíl od Harryho nechodil do práce, měl tedy daleko víc času se mu věnovat a vymýšlet samé zajímavé aktivity. Často se spolu vydávali na výlety na košťatech, cestovali na nejrůznější místa v mudlovském světě, aby si prohlédli sbírky umění a památky, a ze všeho nejvíc se snažili proniknout do mudlovského poznání. Draco, který tak pohrdal vším mudlovským, se teď věnoval studiu chemie a astronomie a učil tomu i Scorpiuse. Když Draco už nevěděl, co by svému synovi měl povídat, vytáhl nějaký popularizační časopis a předčítal z něj. Harry poslouchal a přišlo mu to nesmírně zajímavé.

Draco dočetl článek o černých dírách, omluvně se na Harryho usmál a přisedl si k němu.

„Musím tě strašně nudit."

„Ne, vůbec ne, jen jsem překvapenej, co tě zajímá. Jak ses k tomu prosím tě dostal?"

„Kvůli Scorpovi," odpověděl Draco. „Vždycky ho zajímalo, jak to funguje u mudlů. Měl pořád tolik otázek. Musel jsem zjišťovat pořád strašně moc věcí, až mě to taky chytlo."

„Jsem rád, že máš něco, co tě baví," řekl Harry.

„Jo, to jo. Chtěl bych bejt aspoň trochu užitečnej, tak posílám ministerstvu peníze na spolupráci s mudlovským výzkumem."

„Seš úžasnej, Draco," vydechl Harry obdivně. Vzápětí se lekl, jestli to nevyznělo až příliš nadšeně.

„Vlastně jsem se chtěl původně dostat do Havraspáru," prozradil Draco. „Kdo by asi taky chtěl do Zmijozelu, že. Jenže jsem musel dělat, že mi to nevadí, abych neztratil tvář. Chtěl jsem hrát famfrpál, ale nebyl jsem dost dobrej, a na Havraspár jsem taky nebyl dost chytrej."

„To přece vůbec není pravda!" vyhrkl Harry. „Vždycky jsi byl dobrej, svým způsobem jsem tě obdivoval."

„Tak to určitě," ušklíbl se Draco. „Nesnášel jsi mě a já se ti nedivím."

Harry se cítil provinile. Ano, tenkrát přál Dracovi jen to nejhorší. Těšil ho každý jeho neúspěch, spoléhal na Hermionu, že Draca v každé školní disciplíně zastíní a on pak bude potrestán od Luciuse a Harry bude mít nad ním převahu.

„Ale o mě teď tady nejde," řekl Draco tvrdě. „Bojím se o Scorpiuse. On je – neměl bych to říkat jako jeho táta – ale on je hodně nadanej a – nevím, co bych dělal, kdyby... jeho mozek... jestli bych se o něj uměl starat, kdyby nebyl v pořádku... spíš se staral on o mě..."

Dracovy oči byly plné slz.

„Mám strach, že bych to prostě nedokázal, vidět ho jako lidskou trosku, to je snad ještě horší, než kdyby umřel, a přitom vím, že bych tu musel bejt pro něj a byl bych tu pro něj..."

Harry byl vyděšený nad tou zdrcující upřímností.

Pevně Draca objal. „Draco, budu tady pro tebe, pro vás oba, nikdy už nedovolím, aby sis připadal opuštěnej od celýho světa. Je mi líto, že jsem tenkrát nepřijal tvoji nabídku přátelství."

Draco byl dojatý. „Dám ti ještě jednu šanci, Pottere," usmál se a podal mu ruku.

Harry ji bez váhání stiskl. 

Konečně má Draco někoho, na koho se může spolehnout. Díky, Harry