Kdysi, na počátku, bylo vše jiné. Ideální.
Lidští chlapci sami chodili k zátoce aby měli Voděnky možnost se do některého z nich zamilovat. Když si s někým padli do noty postavili si na břehu domov. Voděnka se totiž pro vstupu na suchou zem mění na dvounožce.
Dítě tak bylo vychováváno na souši i ve vodě aby nepřišlo ani o jeden svůj odkaz a teprve v dospělosti se rozhodlo do jakého světa chce patřit.
Většina si vybrala vodu ale někteří měli raději souš, tak vznikly neutrální.

Asi vás napadlo, proč raději nejsou s někým svého druhu. Bylo by to jednoduššího obzvlášť když lidé přestali vnímat Voděnky jako sobě rovné a byly pro ně jen podřadné stvůry.

On totiž háček je v tom, že když se spáří samec a samice Voděnek výsledný potomek je sice milován ale to nic nemění na tom,že se narodí nějaký vodní tvor. Ať už ryba, mořský koník, delfín a méně šťastným maminkám i třeba velryba.

Jen když se Voděnka spáří s člověkem narodí se opět Voděnka. Samozřejmě její podoba je náhodná a dost závisí na tom jaký druh Voděnky jí porodil.

Stále tu mluvím o různých druzích a má to svůj význam. Není totiž jen jeden druh Voděnek, i když tedy na počátku byl. Když se ale lidé otočili k Voděnkám zády rozdělili se na tři naprosto odlišné druhy, které se přizpůsobili svému novému způsobu života.

Světlé, neboli Béžové, které se snažili zůstat věrné původnímu způsobu života.

Temné, ty se stáhli do hlubších vod jen aby se ve vhodnou chvíli vynořili. Udělají co je potřeba pro přežití druhu a pak daného člověka utopí.

No a samozřejmě Neutrální, ty se rozhodli splinout s lidmi a nevyčnívat. Jako by se stali jimi.