„Mdloby na tebe!“ křikla Belatrix.

Sirius zavrávoral, jeho tvář se rozjasnila pochopením, protože mu došlo, že balanc ho už nezachrání a následně se propadl skrze stříbřitý závěs v oblouku. Ironií bylo, že i když padal po zádech, dopadl na břicho. Nejenom ruce se mu bořily do několika centimetrové vrstvy prachu. Celý zapadl, jako by se jednalo o naducané přikrývky.

Natáhlo ho, když si uvědomil, jak moc podobné je to na Ministervu a v ústředí Fénixova řádu. Znechuceně se rozhlédl kolem; zdálo se, že se boj přesunul jinam.  Slyšel vzdáleně zvuky boje, zahlédl občas záblesky kouzel kdesi v nedohlednu, přesto je měl šanci spatřit.

Věděl, že ho ostatní potřebují. Harry ho potřeboval. Vymrštil se na nohy tak rychle, jak mu to dovoloval jeho věk a pád. Křuplo mu u toho v zádech. Ale už se nezdržoval rozcvičkou a prostě se rozeběhl po vysokých schodech nahoru.

Ve chvíli, kdy šplhal na sedmý schod, se přemístil rovnou ke dveřím. Mohl to udělat rovnou, ale z nějakého nesmyslného důvodu si myslel, že to zvládne. Bohužel si s každým dnem uvědomoval, jak stár už je a že nezvládne situace, které mu dříve nedělaly takový problém.

Dveře ho zavedly do potemnělé místnosti, tvářila se jako zapomenutý sklad. „Fiat Lux,“ pronesl tiše kouzlo, které v jeho okolí vytvořilo slabé světlo. Mohl použít Lumos, ale nechtěl na sebe příliš upozorňovat; nejenomže by ho snáze viděl i nepřítel, ale dokázal by ho identifikovat i dle tepla, které kouzlo vydávalo. A sice se mohl celý skrýt, nemohl si však vybavit jedinou zastírací formuli.

Měl pocit, že bloudí Ministerstvem hodiny. Zvuk boje dávno utichl, přesto mu hučelo v hlavě. Když se konečně dostal ke krbům, přemístil se na ústředí. Věřil, že je to snazší, než čekat, zda ho někdo najde. A stejně předpokládal, že si o tom, co se stalo, budou chtít promluvit. I on měl na Harryho pár otázek. Napadalo ho však pár situací, které ho tam mohli dohnat, a pokud se nemýlil, chápal, proč se jeho kmotřenec zachoval opět zbrkle.

Vyčerpaně se s lahví vína svalil do salonku. Nacházel se zde stolek po jeho nebohé matince, která neopomněla schovat do šuplíku silného bubáka. Naštěstí se ho již před několika týdny, snad měsíci zbavili.

Cosi za ním zarachotilo.

Dlouhovlasý sebou trhnul. Předpokládal, že je to Krátura a jeho proslov o krvezrádctví. Raději se napil a než doušek červeného spolkl, otočil se. Chtěl mu pěkně vyčinit, cítit se aspoň trochu za ten den fajn. Ale k jeho smůle se v úleku polil a vyprskl nejen na pohovku, ale i na cenný koberec.

„To by ti matka nepoděkovala,“ díval se na jeho počínání Regulus. Dřív by se tomu možná zasmál, zdál se však unavený.

Sirius to připisoval tomu, že je jeho mladší bratr dávno ztracený, nejspíše mrtvý. Nechápal ale, co by tady dělal. Vyčítavě zkoumal lahev. Dokonce začal pročítat etiketu.

„Můžeš se alespoň jednou přestat utápět v sebelítosti?“ protočil oči. „Chtěl bych se tě na něco zeptat.“

„Můžeš se alespoň jednou přestat chovat jako matčin mazánek?“ vrátil mu.

Na to se Regulus ušklíbl. Přešel až ke křeslu vedle pohovky a posadil se. „Uklízeli jste,“ přešel bez okolků k věci.

Sirius se začal smát. „Chápu, není to tu zvykem, hehe,“ kroutil u toho hlavou.

Reggie pozvedl dlaň a zakroutil hlavou. „Siriusi, je to důležité!“

„Jasně! Jasně!“ přikyvoval mezi smíchem.

Zaklonil hlavu, pozoroval strop a počítal. Snažil se uklidnit.

„Hledáš svoje oblíbený pavučiny, co?“ napil se znovu.

„Hledám věc, co zajistí konec Pána Zla.“

Sirius zvážněl, přestal se smát. „Tady v domě?“ vykulil oči. Tvářil se docela vyděšeně. Když si uvědomil, že by to bylo matce podobné, začal ho poslouchat.

Sirius si ani nechtěl doposlechnout celý příběh. Rozeběhl se dolů po schodech až do kuchyně, kde se zastavil v Kráturově přístěnku. Nemohl to najít. Jediná možná cesta ke zničení Voldemorta byla v jeho domě a on ji pravděpodobně nevědomky vyhodil.

Regulus ho chytl za rameno. „Nenajdeš to,“ pronesl tiše.

„Přestaň kecat a radši hledej!“ zoufal si dlouhovlasý.

„Siriusi, to co se ti snažím naznačit je, že jsi mrtvý,“ hlesl.

„Jak jako mrtvý?“ zamračil se Nebelvír.

„Jak bys asi mohl se mnou mluvit, hm?“ zeptal se ho konejšivě. Držel ho pořád za rameno: „Musíš to najít, Siriusi! Je to naše jediná šance!“

Sirius zabořil hlavu do jeho ramene. Po chvilce, kdy se mu z očí kutálely slzy, cítil plesnivé přikrývky, vlhko a zima se mu zakusovala tak hluboko až ho řezala do kostí.

„Naše jediná šance!“ mumlal si šíleně dokola, když Mozkomor opouštěl jeho celu v Azkabanu.

-------

10:44 - 11:54; 8. - 14. 11. 2021? Psáno 16. 11. 2021.

Nemohu najít screen se zadáním. Ale předpokládám, že se tam neměl ukázat Reg. Původně jsem chtěla zadání vynechat. Nakonec jsem si říkala, že by někoho tahle situace potěšila.

Tadá! Už jen dvě zadání, chacha! :D

Kdybyste si všimli chyb, dejte mi prosím vědět! Občas bíšu příško a dokonce včera anto. Většinou to najdu, ale víte jak :-)

(Zas se to blbě zobrazuje, pevný nervy!)

Pěkný den! <3