„Tichošlápku, kamaráde, nemohl bych u tebe příští týden přespat?" ozval se James s prosbou. Sirius spolu s dalšími dvěma Poberty právě seděl v obývacím pokoji budoucích novomanželů Potterových a probírali poslední organizační detaily blížící se svatby.

„No, beze všeho, od čeho jsem kamarád, ale já si tak nějak myslel, že by slečna nevěsta uvítala, kdyby pan ženich a následně novomanžel trávil svatební noc a potažmo i všechny následující, ale tu svatební zvlášť, v novomanželském apartmá," řehtal se Sirius.

„Ty jseš taky kus koně," rozesmál se James. „Počítej s tím, že po svatbě mě nejmíň tejden neuvidíš. Já jsem přirozeně myslel noc před svatbou, protože podle nějaký pošahaný tradice, kterou moje matka i moje nastávající potřebujou nutně dodržet, se ženich nevěsta mají v den svatby vidět až u oltáře."

„Jo, kdybys mě viděl ve svatebních šatech ještě před svatbou, tak by nám to přineslo smůlu," řekla Lilly napůl se smíchem, napůl vážně.

„Jo, tak to je jiná. Dvanácteráku, luxusní rozlučka se svobodou tě nemine," plácl ho po rameni Sirius.

„Jestli se vrátíš v nepoužitelným stavu, tak to Siriusovi, a tobě taky, osobně zosobním," řekla Lilly a v zelených očích se jí nebezpečně zablesklo.

„Neboj Lilly, já na ně dohlédnu," zašeptal jí Remus. Tentokrát se v očích zablesklo i Siriusovi. ‚Takže Náměsíčníka musíme dostat do nálady jako prvního, když chytí slinu, přestane se tolik kontrolovat,' udělal si mentální poznámku Sirius.

„Neboj, miláčku, když už jsem tě konečně ukecal, tak si tě přece nenechám uniknout," řekl James ve snaze Lilly uchlácholit, aby si to oddělené spaní ještě nerozmyslela. Ne že by litoval ztráty svobody, ale na poslední mejdan s Poberty, na kterém budou všichni svobodní, se těšil.

***

O týden později Sirius, Remus a Petr vyzvedli Jamese doma i s vakem, ve kterém se schovával jeho svatební hábit. Lilly je vyprovázela ustaraným pohledem doufajíc, že neprovedou nějakou velkou volovinu.

„Netvař se tak ustaraně, děvče," objala ji kolem ramen její nastávající tchyně. „Však on to přežije, a navíc, my teď můžeme zapít i tvoji svobodu." Lilly vděčně přikývla.

Nebyla by tak úzkostlivá, ale měla velmi smíšené pocity. Její maminka se bohužel dnešního dne nedožila, stejně jako tatínek, a její sestra roli hlavní družičky odmítla, přesněji řečeno o ní nechtěla ani slyšet, a nakonec odmítla i svou účast na svatbě.

Lilly tak mohla sama sobě blahopřát, že ji Jamesova rodina přijala skvěle, už když se poprvé seznámili. Její tchán s tchyní se stali v podstatě jejími druhými rodiči a k oltáři ji nakonec povede sám Brumbál. Roli hlavní družičky vděčně přijala Marlene. Nebylo to totéž, jako mít na svatbě svoji rodinu, ale Lilly byla moc ráda, že má kolem sebe tak dobré přátele. Následovala tedy paní Potterovou zpět do pokoje, aby si nad skleničkou něčeho dobrého, nebo spíše více skleničkami, konečně odpočinuly od všeho toho shonu.

***

Pobertové zatím zahájili svůj mejdan u Tří košťat, hospody, která se stala dějištěm plánování tolika jejich školních eskapád. Sirius tu dokonce v šestém a sedmém ročníku brigádničil, poté co se definitivně odstřihl od své předchozí rodiny.

Rosmerta se čtyřmi mladíky velmi ráda poseděla, vždycky s nimi byla legrace a jednalo se o jedny z jejích oblíbených hostů. Večer tak plynul v proudu smíchu a halasu a nekonečných přípitků. Když se ale James při jednom z nich svou už značně nejistou rukou nedokázal trefit skleničkou k ústům, vyhlásila Rosmerta prohibici.

„Tak pánové, stačilo. Jednak budu za chvíli zavírat, jednak podnapilým nenalévám, což si snad, Siriusi, pamatuješ, A navíc, jestli hodláte pokračovat tímhle tempem, tak se zítra neoženíš, Jamesi," řekla nekompromisně. Sirius se s ní začal přít, ale spíš jen tak pro formu, dobře věděl, že umí být pěkně ostrá a že si na ni rozhodně nepřijde.

„Nejsem tak myslnej, jak se opíjíš," zablekotal James dokonale zvládnutou opilštinou, čímž potvrdil, že Rosmertin odhad byl naprosto správný. Rosmerta je nemilosrdně zkasírovala, popřála jim dobrou noc a zítra hodně štěstí, a ukázala jim dveře. Sice teď remcali, ale později to určitě ocení.

„Pánové, teď jsme trochu namydlení, tenhle pramen vyschl," řekl James a škytl.

„Ono možná dobře, v nejlepším se má přestat," nadhodil Remus v posledním zoufalém pokusu chovat se zodpovědně, jak to slíbil Lilly.

„Nebuď nechutně zodpovědnej, Náměsíčníku," rýpl do něj Sirius. „Pojďme k Prasečí hlavě... Starej Aberforth nebude mít tak časnou večerku."

„Já nevím, Petr už má taky docela dost, nerad bych ho tahal na zádech," namítl Remus.

„Neboj, dáme poslední drink, nebo dva, a mažeme domů. Taky se chci vyspat do krásy," řekl se smíchem Sirius a rovnou vykročil řečeným směrem s Jamesem v patách. Remusovi tak nezbylo, než kývnout na Červíčka a oba kamarády následovat.

***

Lilly netrpělivě přešlapovala před velikým altánem, ve kterém se měl konat obřad. Ten měl začít už za hodinu a její ženich nikde.

„Kde k sakru je? Snad se mu něco nestalo," dumala starostlivě.

„Bojíš se, že si to rozmyslel a zdrhnul?" zeptala se Marlene ve snaze situaci komicky odlehčit, ale její vtip nepadl na úrodnou půdu. „Klid, dělám si srandu, to by ti neudělal, je do tebe blázen."

„Tak kde vězí?" zeptala se Lilly, v jejímž hlase se mísil strach a vztek.

„Nejsou tu ani ti tři další výtečníci," poznamenala její nastávající tchyně.

„A jo máš pravdu, nejsou. Tak už je mi to jasný," řekla Lilly a dala si ruku v bok. „Takže se včera zlili a vyspávají opici. Ale já jim ukážu!" otočila se na místě, až za ní vlasy zavlály v jedné ohnivé šmouze, a přemístila se. Věděla kam...

Paní Potterová si povzdechla. Doufala, že ta pověra, kterou svému synovi a jeho nastávající několik týdnů vtloukala do hlavy, tedy to, že by James neměl Lilly vidět v šatech dřív, než při samotném obřadu, jinak jim to přinese neštěstí, je skutečně jen pověra.

***

Remus měl hlavu jako střep a pokoušel se vymyslet, jak to k čertu udělá, aby mu místnost před očima přestala plavat. Zatřásl hlavou, ve snaze zaostřit zrak, docílil ale pouze toho, že permoníci v jeho hlavě začali bušit svými kladivy do jeho spánků s dvojnásobnou intenzitou. Žalostně zavyl. Jako v odpověď se bytem ozvalo dvojí opilecké chrápání, to byli James a Sirius, kteří spali na jedné hromadě na koberci před krbem, a poté dunivé zavytí doprovázené ozvěnou. To byl Červíček, který skládal poctu porcelánovému božstvu. V pravdě se obracel naruby už dobrou půlhodinu a jen díky tomu byl Remus už vzhůru. Jinak by ještě také spal v klubku svých kamarádů.

Unaveně se podíval na hodiny nad krbem a s hrůzou zjistil, že už měli být někde jinde. Začal mírně panikařit.

„Kluci, vstávat!" zahalekal. „Máme průser! Dělejte!"

„Umírám! Nikam nejdu," zasípal Červíček z koupelny.

Remus se ani neohlédl, jestli James a Sirius alespoň rozlepili oko a vpadl za Petrem. Na nic se ho neptal, popadl ho a ještě oblečeného ho nacpal do sprchového koutu. Vlezl si za ním a na oba pustil proud ledové vody. Hodlal tento proces zopakovat i s ženichem a svědkem, aby je oba dostal do alespoň přemístění schopného stavu.

Petrovo zaječení, když ho zaplavila ledová sprcha, probudilo Siriuse. Remus to poznal podle zděšeného „A, kurva!", které Sirius zaječel poté, co se vyškrábal z polohy ležmo na všechny čtyři o očima zabloudil k hodinám. „Vstávej, Jamesi, nebo jsi mrtvej muž! Já jsem mrtvej muž!"

O pár chvil později vyhodil Remuse ze sprchového koutu a otočil kohoutkem na maximální průtok. Remus ze sebe stáhl mokré oblečení a začal se jednou rukou sušit, zatímco druhou přidržoval Červíčka pod tekoucí vodou, dokud nezačal vypadal o něco méně zuboženě a o něco více promodrale.

„Lilly nás zabije," zajektal Sirius zuby. Remus si akorát natáhl kalhoty a začal si zapínat košili, když se začalo ozývat vzteklé bušení na dveře.

„A zřejmě to nebude dlouho trvat," povzdechl si Remus, ale jako jediný v suchých věcech oblečený a zároveň chůze schopný člen party šel otevřít, vstříc svému osudu.

„Kde je?!" vyjela na něj Lilly místo pozdravu a aniž by čekala na odpověď, vřítila se do bytu.

„Asi v obýváku," hlesl nejistě Remus a vydal se za ní. Když vešli do zmíněné místnosti, James stále ležel stočený do klubíčka a hlasitě chrápal. Lilly vzteky zrudla, čehož si ovšem Remus stojící za ní nevšiml. „Spinká jako štěňátko," nadhodil pro odlehčení.

„Jako štěňátko? Vždyť je ožralej jako doga!" utrhla se na něj Lilly. Remusovi proběhlo hlavou, že mu jeho kamarádka momentálně připomíná rotvajlera, ale usoudil, že by bylo lepší tuto myšlenku neverbalizovat. Tichošlápek s Červíčkem se zatím vyplazili z koupelny, oba už ve svých kvádrech.

„No, dobrý ráno!" prskla po nich Lilly nasupeně. Došla k Jamesovi a zacloumala s ním. „Vstávej, Jamesi!" vyštěkla. Jmenovaný se jenom převalil a zamumlal něco, do nápadně připomínalo: „Ještě pět minut, mami."

„Vstávej, nebo si tě podám," zasyčela Lilly výhrůžně.

„Nemáš ten správnej grif," uchechtl se Sirius navzdory riziku. Sám došel až k oběma snoubencům, sehnul a zaklepal s Jamesem jako s pytlíkem bonbónů.

„Dvanácteráku, vstávej, vole, jde se chlastat!" zahalekal. James byl v tu ránu na nohou, i když se při tom notně zapotácel.

„Kde je..." začal se shánět po lahvi, pak se mu ale jeho zrak mírně zaostřil a spatřil před sebou Lilly. „Ajaj..." vypadlo z něj.

„Ajaj?" zeptala se ho Lilly s rukama v bok. „A co mi ještě povíš?"

„Co přesně bys chtěla?" zeptal se James a opřel se o krb, aby měl lepší stabilitu.

„Začni tím, že na mě nebudeš dýchat, nebo dostanu otravu alkoholem jen z těch výparů," vydechla a o krok ustoupila. „Vás tři asi na místě zabiju," dodala směrem ke zbytku Jamesovy party.

„Jeho netrestej, je to všechno moje vina," pokusil se strhnout její pozornost Sirius.

„No, vlastně za to spíš můžu já," přidal se k němu Remus, který jeho plán okamžitě pochopil.

„Jo, my ho tak ožrali," dodal Červíček, aby nevypadal jako srab.

„Však si to s vámi taky vyřídím, ale ne hned," odpověděla jim Lilly. „Z bílých šatů by se mi blbě dostávala krev," dodala výhrůžně, než se otočila ke svému nastávajícímu. „Za pětačtyřicet minut ti mám říct svoje ,ano', takže máš přesně tolik času, aby ses umyl, oholil, odsmradil, učesal, obléknul a přesvědčil mě, abych si to nerozmyslela!"

Poté se bez dalšího slova přemístila, aby si nechala zkontrolovat účes a líčení, jestli se na nich její vztek nějak nepodepsal.

Tři Pobertové se kvapem ujali nelehkého úkolu, udělat z Jamese během nejbližších dvaceti minut něco, co vypadá jako lidská bytost.

***

„Ty ho nemáš s sebou?" vyjekla Marlene, když se Lilly přemístila zpátky sama.

„Snad neprovedli něco, kvůli čemu by sis to ještě rozmyslela..." vyjádřila své obavy paní Potterová.

„Zpráskali se jako carští důstojníci, můj nastávající, včera nasávající, je ještě teď jako dělo, ale já se stejně dneska vdávám," odpověděla Lilly teď už s úsměvem. Koneckonců něco podobného mohla čekat, když slyšela Siriuse mluvit o epickém mejdanu. A také jí bylo jasné, že James si to teď bude velice intenzivně žehlit a lhala by, kdyby tvrdila, že se na jeho cukrování a nadstandardní péči o její pohodlí a spokojenost netěší.

 S Bellou máme společně prsty i v této půvabné momentce ze života hmyzu, ehm tedy Pobertů :-D