„Tak dobrou noc a díky," loučil se Sirius s Rosmertou, když společně zavřeli hospodu U Tří košťat.

„Siriusi, počkej ještě! Chtěla jsem se tě zeptat, jestli můžeš vzít službu i příští víkend," zeptala se Rosmerta svého brigádníka, který se chystal k návratu do hradu. „Jde mi hlavně o sobotní večer, kdy tady bude ta slavná delegace, ale budu tě potřebovat asi i v pátek kvůli přípravě a v neděli pravděpodobně na dojezd a taky na úklid."

„Jasně že můžu. A jaká že delegace?" zeptal se Sirius.

„Ministr tady má nějakou důležitou výpravu z Japonska. Japonci se pochopitelně chtějí setkat s Brumbálem a ten si zase vymyslel, že je pozve na večeři sem. Ono to vlastně dává celkem smysl, má to sem blíž než do Londýna a k Aberforthovi do Prasečí hlavy by je mohl pozvat jedině už ožralý pod obraz," vysvětlovala Rosmerta.

„A že si je nepozve do školy?" uvažoval Sirius, který by v návštěvě mezinárodní delegace ve škole rád viděl možnost přerušení výuky.

„No, jasně, do školy plný děcek, to je téměř stoprocentní mezinárodní ostuda... Například ta tvoje povedená partička by Brumbálovi dokázala pěkně pošramotit pověst."

„No, dovolte?" naježil se Sirius.

„No, nedovolím, mám tě přečtenýho, a ty tvoje kámoše taky," odpověděla Rosmerta se smíchem.

„A jak víte, že něco nevyvedu tady?" popíchl ji Sirius.

„Za prvý proto, že vím, že tu makáš, protože potřebuješ prachy. A za druhý proto, že přes všechny svoje průsery jseš docela chytrej kluk a moc dobře víš, že bych tě stáhla z kůže a přibila ji na vrata," odpověděla Rosmerta a popleskala ho po tváři.

„To je fér," přiznal Sirius s úsměvem. „Takže dohodnuto, v pátek jsem tu jako na koni."

„Jo, a mladej," houkla za ním ještě Rosmerta. „Na sobotu si připrav společenský hábit. A jestli ho nemáš, tak si ho koukej někde půjčit, nechci tě tu vidět v civilu. A zvlášť ne v tý tvojí bundě z dračí kůže."

„ Proč se vám nelíbí? Většinou si holky myslej, že je sexy..." zamrkal Sirius.

„Za prvé už dávno nejsem holka, jsem žena, a za druhé je ta bunda na tu akci prostě nevhodná," utřela ho jeho nadřízená. Sirius komicky srazil podpatky a zasalutoval. Vyhnul se, spíš hravě než vážně míněnému, pohlavku a s opakovaným přáním dobré noci zamířil směrem k hradu.

***

Sirius si natáhl unavené nohy blíž ke krbu. Měl za sebou páteční namáhavou šichtu. V hostinci sice nebylo zdaleka tolik lidí, jako obvykle, a Rosmerta navíc posunula zavíračku, ale i po tom, co se hostinec zavřel, se Sirius ani jeho šéfová ještě dlouho nezastavili, aby připravili všechno na následující den, kdy byl celý podnik zarezervován pro společnost profesora Brumbála.

„Ty vole, mně snad ty nohy upadnou," postěžoval si kamarádům. „Rosmerta mě honila jak nadmutou kozu, a to byl jenom začátek."

„Slyšeli jste ho, kluci? Má se z nás nejlíp. My budeme v sobotu večer trčet ve škole a nejspíš smolit domácí úkoly, a on si bude na Brumbálově mejdanu, nacpe se beztak k prasknutí, má prodlouženou večerku a ještě si vydělá prachy," rýpl si Červíček.

„No jasně, ty hlavo, až na to, že já tam nejdu pařit, ale makat. Od rána budu leštit sklenice a talíře, aranžovat na ně jídlo a vůbec dělat, co si na mě Rosmerta vymyslí. Odpoledne tam budu sám, protože Rosmerta se bude česat, strojit a malovat si obličej na ksicht. Večer budu šešněrovanej ve společenským hábitu - mimochodem Jamesovým, protože můj jaksi zůstal v sídle starobylého a zanešeného rodu Blacků - lítat po lokále jak utržená okenice a obsluhovat hejno trpaslíků, kterým nebudu rozumět ani popel. A ty úkoly budu pak muset stejně dohnat. A do práce chodím proto, že na rozdíl od vás tří mě rodiče jaksi vydědili a přestali dotovat."

„Tak už se nerozčiluj, Siriusi, však on zo Petr tak nemyslel," zasáhl smířlivě Remus. „A mimochodem, ty boty i společenský hábit by sis měl pro jistotu zkusit, jestli ti to není malý. Když to zjistíš až večer na místě, máš problém," poradil ještě kamarádovi.

„Máš pravdu, dobrej nápad," přisvědčil Sirius. „Půjdu to zkontrolovat a pak už to asi rovnou zalomím, ať vstanu."

„Tak hlavně všechno pěkně fixuj, ať nám to pak můžeš vyprávět," řekl ještě Remus za už odcházejícím Siriusem, a ten to odkýval. Nemohl se dočkat, až se natáhne.

***

Sirius se probudil na posteli úplně oblečený a zaklel. Včera upadl tak rychle, že si ani ten Jamesův oblek nevyzkoušel. Zkusil se do něj nasoukat teď a být u toho maximálně potichu, aby nevzbudil spící spolužáky. Po čtvrthodině vzdal svůj marný boj. Už mu bylo jasné, že ty šaty mu jsou prostě malé. Co teď s tím? Ledaže...

Sirius se sbalil, a protože byl ten typ, co o ničem příliš dlouho nedumá, vyrazil z nebelvírské ložnice rovnou k pracovně profesorky McGonagallové, aniž si uvědomil, že je ještě celkem brzy ráno. Zaklepal a několik okamžiků čekal za dveřmi.

Když se dveře otevřely, Sirius překvapením oněměl. Nikdy neviděl profesorku jinak, než se svázanými vlasy, a ona tu teď proti němu stála s rozespalým výrazem a záplavou vlasů splývající po ramenou a zádech. Na sobě měla noční košili a župan. Zdvihla na něj obočí.

„Pane Blacku, čemu pro všechno na světě vděčím za vaši brzkou ranní návštěvu?" zeptala se ho přísně, ale ne nevlídně.

„Pomiňte, paní profesorko, neuvědomil jsem si, že je tak brzy," začal se rozpačitě omlouvat Sirius. „Mám dnes obsluhovat na hogo fogo akci a madam Rosmerta chtěla, abych měl společenský hábit. Svůj nemám. Zůstal u našich a matka ho pravděpodobně rituálně spálila, tak jsem si půjčil Jamesův, jenomže mi je malý. Netroufám si ho upravit sám, a když dorazím bez kvádra, šéfová mě pošle zpátky v krabičce od sirek. To víte, profesor Brumbál má mít večer u nás v lokále nějakou delegaci..." blekotal nesouvisle, jak ho pohled na kolejní ředitelku v nedbalkách vyhodil z konceptu.

„Ano, o té akci vím, koneckonců se tam uvidíme..." přerušila jeho nesouvislý monolog.

‚A do háje,'  pomyslel si Sirius nedal však na sobě nic znát.

„...pořád však nerozumím, proč jste za mnou přišel," pokračovala profesorka.

„Aha, um, už jsem se k tomu dostával. Potřeboval bych ten oblek trošku poštelovat. James se nezdá, ale je fakt mrňavej. Nechci se do tý úpravy pouštět sám, za prvé je kouzlení mimo hodinu proti školnímu řádu a za druhé se bojím, že bych z toho kvádra spíš udělal růžovej trhací kalendář."

Minervě obočí málem zmizelo ve vlasech, když její student zmínil školní řád v souvislosti s neochotou jej porušit, ale nechala to být. Pokynula mu, aby vstoupil do jejího hájemství a vzala si od něj oblek.

„Zkusíme s tím něco provést, abyste sobě, a taky škole a mé koleji, neudělal ostudu," řekla profesorka. Po pár kouzlech bylo hotovo, a když si Sirius slavnostní šaty vyzkoušel, zjistil, že mu sedí. Kdyby to měl ve zvyku, asi by si lámal hlavu nad tím, jak se asi bude James tvářit, když dostane svůj společenský hábit o pár čísel větší, ale bylo mu to srdečně jedno.

„Tak děkuji, paní profesorko. Uvidíme se večer," rozloučil se a odešel. Profesorka se spokojeně usmála. Alespoň si ho bude večer moct pohlídat, a to pěkně zblízka.

Jak se má stát mezinárodní skandál, nesmí u toho Tichošlápek chybět. A ani já s Bellou, protože jinak by vám o tom určitě nikdo nepodal hlášení. Takže ano, tuto i příští část jsme rovněž psaly spolu.