30. Nový začátek

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Ještě než se pustíte do čtení, věnujte mi pět minut pozornosti.

Zaprvé bych vám velmi ráda poděkovala za víc jak 2 TISÍCE přečtení. Děkuju moc, fakt. ❤️🎉

A zadruhé, pozvedněte číše na počest třetích kulatin tohoto příběhu. Ano je to tak, příběh Purple Magic který jsem ze začátku psala zoufale pomalu, má už TŘICÁTOU kapitolu. Takže na zdraví.😁🍷🎂

To je k těm oslavám vše a přeji krásné čtení.

Po příletu do Stark toweru, Thor odvedl Lokiho do jeho cely. Zjistilo se že měl u sebe teseract, takže ten jsme mu teď zabavili.

Tony chtěl do jeho pokoje nastěhovat mé parťáky z Hydry ale já byla proti. Ubytovala jsem je u sebe v pokoji. Takže v obří ložnici se na zemi rozložily matrace a z pokoje pro jednoho byl rázem pro čtyři.

Ti tři byly šťastní jak blechy. Okamžitě se zabydleli. Myslím, že bude chvíli trvat než se vzpamatují z toho co se jim stalo ale věřím že to bude brzy.

Zrovna jsme seděli u nás v pokoji, když někdo zaklepal.

,,Vydržte moment," poprosila jsem ostatní a šla jsem otevřít. Za dveřmi stál Bruce.

,,Ahoj Nicky. Mohla bys na chvíli?"

,,Jo jasně."

Bruce vešel dovnitř a zavřel za sebou.

,,Jak se cítíš Nicky?"

,,Já? Je mi parádně jen........ stále mi nefungují schopnosti."

,,To je mi líto....... nechtěla bys teď jít na chvilku se svými kámoši ke mě do laborky? Mohli bychom udělat testy krve a zjistit co vám dali do krve."

Chvíli jsem na něj jen ohromeně koukala ale pak jsem se přesvědčila vzpamatovat se.

,,Lidi, pojďte sem!" zavolala jsem do ložnice. Medusa, Sonja a Eric přišli ke mě a stejně jako já vykulili oči na Bruce, když jsem jim řekla proč je tu.

,,To byste ......fakt mohl?" vypravila ze sebe Sonja.

Bruce přikývl.

,,No, tak jo," usmála jsem se.

,,Tak pojďte," kývl na nás Bruce.

Zavřeli jsme pokoj a následovali jsme Bruce. Vedl nás kolem ostatních pokojů, kolem společného obýváku a do výtahu. Výtah s námi zastavil o pár pater níž. Když jsme vystoupili, všem kromě Bruce nám spadla čelist k podlaze. Celé jedno patro byla jedná velikánská laborka. Bylo to ohromný.......

Bruce nás nechal chvíli se pokochat a pak nás vedl někam do toho laboratorního bludiště. Zastavili jsme až někde u jakýchsi mikroskopů.

Bruce nám řekl ať si sedneme každý na jinou židli. Poslechli jsme a on sám si šel chystat nějaké věci.

Za chvíli se vrátil se sbírkou injekcí. Všichni jsme sebou cukli. My, co jsme byli v hydře nemáme s jehlami dobré zkušenosti.

Brucovi se ale povedlo nás uklidnit. Jednomu po druhém nám odebral krev. Ani to nebylo tak zlé.

Bruce odešel dát vzorky pod mikroskopy a místo něj tam přišla Nat.

,,Co tu děláte?"

,,Bruce nám odebral krev. Chce zjistit co nám v hydře píchali," usmála jsem se.

,,A jak vám je?"

,,Celkem dobře, proč?"

,,Tak mě napadlo, zda byste si nechtěli jít zatrénovat. Mohli bychom vyzkoušet i vaše schopnosti," mrkla na ostatní.

,,Jo, to by šlo," přikývly holky.

,,Já nepůjdu," prohlásila jsem. ,,Pořád jsem dost vyčerpaná."

,,Já taky nejdu, díky," usmál se Eric.

Natasha tedy vzala holky a šly spolu cvičit. Já s Ericem jsme osaměli.

,,Tak......co bys teď chtěl dělat?'

,,Nevím. Třeba bychom mohli jít k nám na pokoj a něco si pustit?"

Na mysli mi vytanulo jak jsme s Lokim koukali na Jurský svět. Potřásla jsem hlavou. Takové myšlenky mě teď nesmí rušit. Loki už do mé hlavy nepatří.

,,Proč ne?" pokrčila jsem rameny.

S Ericem jsme tedy šli zpátky do výtahu a nechali se vyvést zpátky. V našem pokoji jsme se svalili na gauč. Vzala jsem ovladač a začala jsem projíždět nabídku. Nakonec jsme se rozhodli pro Croodsovi: nový věk.

Nevím proč, během filmu jsem zase začala myslet na Lokiho. Asi proto, že ve filmu byli taky takoví dva zamilovaní.

Chybělo mi to. Jeho doteky a úsměvy. To jak mi kryl záda. Proč mě tedy tak opustil? To si se mnou opravdu jen tak hrál?

Zatímco jsem takto přemýšlela, se ke mě Eric nenápadně přisunul. A ještě o kousek blíž.

,,Jsi nějaká rozrušená," zašeptal a stiskl mi ruku. Jeho horký dech mě zahřál na kůži.

,,Co? Ne nejsem. Díky, jsem v pořádku," pousmála jsem se.

,,Skutečně?"

Přikývla jsem. Jeho starostlivost byla dojemná. On se taky usmál a dál jsme koukali na film. Naše ruce ale kdoví proč nerozpojil.

Tak co myslíte? 😉


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro