Následovala jsem tu podivnou dívku hloub do lesa. Ona jen šla a šla a za mnou se neohlížela. Věděla že za ní jdu. Nakonec zastavila na mýtince obklopené stromy.

Poznávám to tu, chodila jsem si sem hrát jako malá.

Dívka se na mě najednou otočila. Její pronikavý pohled mě děsil.

,,Kdo jsi?" zeptala jsem se.

Dívce se znovu po tváři rozlil ten divný úsměv. Najednou se její oblečení, do teď celkem normální, změnilo na černé šaty. Z jejích zad se začal linout černo rudý kouř a tvaroval se do dvou obrovských křídel. Zakončila to plamenná koruna.

,,Co to....." Ustoupila jsem o pár kroků a jen jsem na ni zírala.

Usmála se.

,,Přidej se ke mě."

,,Ke komu? Kdo jsi?"

,,Přidej se ke mě," opakovala.

,,A proč?! Kdo jsi sakra?!"

Dívčin úsměv přetrvával. Přišla až těsně ke mě, až jsme se skoro dotýkaly. Její oči se zabodávaly do těch mých. Prstem mě pohladila po horní straně dlaně.

,,Až budeš chtít přijít.... najdeš mě, budeš vědět kde. A věř mi že ty budeš chtít přijít. Je to tak."

,,Proč? Kdo jsi?"

,,To časem pochopíš. Připojíš se teď ke mě?"

,,Ne! Vždyť ani nevím kdo jsi!"

Kousek ode mě ustoupila ale stále se usmívala. To mě děsilo.

,,Časem pochopíš..." usmála se a zamávala.

Najednou se se mnou všechno zatočilo a mě se udělalo zle. Když jsem zase ucítila pevnou zem pod nohama, stála jsem zase u nás na zahradě, tam mezi záhony.

Počkat co? Jak?

Co se to právě stalo?

Kdo to kurník šopa byl a co po mě chtěla? Tohle bylo zatraceně divný.

Víte vy co? Budeme dělat že to celé teď byla jen divná halucinace a nic z toho se ve skutečnosti nestalo jo? Berete? Prima, taky mi to zní fajn. Asi už mi prostě hrabe.

Ještě se mi trochu točila hlava takže jsem vrávoravým krokem zamířila k domu. Najednou se domovní dveře otevřely.

,,Není ti špatně?" usmál se Eric a opřel se o stěnu.

,,Ne, jsem v pořádku, díky," odpověděla jsem krátce a pokračovala jsem v cestě. On ale měl v plánu asi něco jiného, protože přišel až ke mě. Chytil mě za ruce.

,,Myslím že vím jak ti pomoct," zašeptal. Ale ne, tohle už známe. Znovu už ne.

Jenže jsem nestihla zareagovat dost rychle a bylo pozdě. Eric mě přimáčkl na stěnu domu. Lehce mě pohladil po tváři a druhou rukou mě objal kolem pasu.

Zacukala jsem se.

,,No tak, proč sebou cukáš? Vždyť se ti to taky líbí."

,,Ne nelíbí, a pusť mě už."

,,Hmm.....ne, nechce se mi," usmál se a naklonil se ke mě. Znovu jsem se zacukala.

,,Ale nech toho, Nicky."

,,Tak mě pusť!"

,,Hmm."

Začal se ke mě naklánět ještě blíž, jeho rty už byly skoro na těch mých. Stále jsem se cukala ve snaze se vyprostit ale jeho stisk nepovoloval, ba právě naopak.

,,Řekla ať ji pustíš ne?" ozval se za Ericem povědomý sametový hlas. Najednou Erica něco udeřilo ze strany do hlavy a on se s tichým au sesul k zemi. Byla jsem volná.

Vzhlédla jsem k mému zachránci. Zalapala jsem po dechu když jsem ho poznala. Byl to.......

Tak a tady to utnu. Já vím, jsem strašná mrcha že vás tak napínám ale co naděláte, baví mě to. Myslím že s kapčou jste spokojeni ne?