Následující den už by měl být lepší. Ale to jsem se mýlila , ráno mě vzbudilo smutné kňučení a vytí . Zvedla jsem se na tlapky a protáhla se a zívla . Co se děje ? Zaknučela Ledovka . Nevím , odpověděla jsem . Byla jsem z toho dost nervózní , ale v duchu jsem se uklidňovala , že to není nic vážného . Opatrně jsem vykoukla ven . Nebe bylo bledě modré a ještě se na něm matně leskly hvězdy , u obzoru už však bylo bledě žluté , což znamenalo že Sluneční Vlk se ještě protahuje ve svém doupěti . Smečka byla shromážděna okolo jezera a pod skálou leželo bezvládné tělo . Bylo vychrtlé a pokryté sněhem a vodou u krku který měl rozervaný měl hromadu krve která byla i v kaluží okolo něj . Co se stalo ? Zaknučela vzlykavě Ledovka . Jak nevím zašeptala jsem . Je možné že ho zabila smečka ? Pak však Alfa samice promluvila . Ó má milá smečko , truchleme nyní za našeho přítele Zábavného který nám tu dělal Omegu . Truchleme za jeho život o který ho připravil rysí samec kterého smečka odehnala těsně před tím než ho sežral . Alfa smutně sklonila hlavu kdybych mu nedala tak krutý trest tak by přežil , ale již to nemůžu vzít zpět . Nic si nevyčítej Laskavá , zavrčel Alfa samec . Zato může to vlče . Já ? Pomyslela jsme si . A pak my to došlo, vždyť Alfa Omegu na 3 dny vyhnala proto že jsem se zatoulala . Kdybych to neudělala Omegu by nezabil rys ! Je to moje vina , Tichá měla pravdu nezasloužím si být ve smečce . Je to moje vina , zašeptala jsem . Ne není zaknučela Ledovka , neobviňuj se Vločko . Zabořila jsem ji hlavu do srsti a vzlykala dál . Otřela jsem si slzy tlapou a zavrtěla hlavou . Chtěla jsem je chránit , být jejich členka , a místo toho jsem jednoho z nich zabila . Smutné vytí smečky mi vrtalo v uších jako otravný hmyz . Je to tvoje vina , tvoje vina! Říkal mi dotěrný hlásek v hlavě . Ledovka .e sice utěšovala ale v tuto chvíli mi nemohlo pomoct nic.

Tak co říkáte na tuto kapitolu ?
Vaše Luna😘