Včera sněžilo . Vážně už zase byla zima . Sníh pokrýval louky , hory , skály prostě všechno . Zrovna jsem našlapovala okolo jezera . To bylo zamrzlé a led se na něm krásně třpytil v paprscích Slunečního Vlka . I sníh se krásně třpytil , a mě došlo že i když je zima krutá je nádherná .

Mám už nové učednické jméno a to je Perla . No už nejsem Vločka ale Perla.  Je to trošku těžké zvykat si že máme teď nové jméno . Několikrát jsme se spletla . Přemýšlela jsme nad Ledíkem tedy teď Bojovníkem . Včera my řekl že jsem se spíš měla jmenovat Kráska . Co to mělo znamenat . Jasně že my to zalichotilo ale není divné když mi to řekne kamarád ? Navíc se na mě tak okouzleně dívá .  Soustřeď  se Perlo ! Okřikla jsem se v myšlenkách . Dnes máme první zkoušku . Je to samostatné lovení . Každý sní to co si uloví . Když neulovíme nic nenajíme se . Když ulovíme myš budeme mít myš . A já bych alespoň to myš chtěla . Pečlivě jsem větřila a snažila se zachytit jakýkoliv náznak pachů kořisti ve vzduchu . Cítila jsem jenom led , sníh , ptáka ...
No počkat . Ptáka ?
Začala jsem přemýšlet . Můžu se pokusit ho ulovit , ale když se mi to nepovede tak ten pták vyplaší svým únikem kořist široko daleko . Kdo by si pomyslel že lov je takové mudrování...
Rozhodla jsem se to zkusit . Začala jsem se opatrně plížit sněhem a našlapovat . Sníh mi pod packami tiše křupal  , ale potichu na to aby to pták uslyšel. Přede mnou se rozprostírali mohutné keře pokryté sněhem , a zmrzlým jehličím . Asi metr od jednoho z nich hopsal pták s hnědým peřím ( velikost našeho kosa xd)
Přitiskla jsem se k zemi a začala našlapovat . Opatrně jsem kladla tlapku před tlapku a dávala si pozor aby mi nezakřupala jediná větvička , jediny kousek jehličí , prostě nic co by mohlo vydat hluk .
Pták si mě nevšímal , hopsal sem a tam okolo keře a hledal si potravu . Přikrčila jsme se a skočila .
Pták se na mě vyděšeně podíval a chtěl vzlétnout ale já ho praštila tlapkou takže spadl na zem . Zakousla jsem se mu do krku a trhla hlavou . Ozvalo se křupnutí a pak ticho přerušovaně jenom kvílením větru . Bezva dnes budu mít co jíst . Zavrtěla jsem ocasem a něco mě napadlo. Co kdybych ještě něco ulovila ? Přece jenom jak jinak bych měla udělat dojem na Alfa pár když se vrátím s tlamou plnou kořisti ? Zavrtěla jsem ocasem nad tím nápadem , a rozhlédla se kam toho ptáka dát . V jednom z keřů byla dutina ve které bych ho mohla nechat . Popadla jsem ho do tlamy a uložila ho tam , a rozběhla se pryč. Začala jsme pečlivě vetřit a hledat . Přitiskla jsem svůj čumák do sněhu a hledala jakékoliv stopy po další kořisti . Nic
Povzdechla jsem si a znovu zavětřila. Ucítila jsem myš , ale pach byl dost starý . Vycházel od malého stromku který byl u zamrzlého potůčku . Doklusala jsem ke stromu , a přitiskla svůj čenich k zemi . Byla tam díra . Asi myši díra , došlo mi .
Rozhodla jsem se že tu myš vyhrabu i za cenu vlastního špinavého kožíšku . Podle pachů byla jen jedna ale to nevadí . Začala jsem hrabat . Hlína okolo mě létala vzduchem a já do ní zuřivě zarývala drápy . Když už jsem byla celá špinavá očekávala jsem že z díry něco vyleze ale nic . No jasně že mě to nenapadlo ! Pach myši byl starý . Došla jsem k potůčku a plnou silou do něj udeřila předními tlapami . Na ledě se objevilo tisíce drobných prasklinek a brzo se rozbil . Lehla jsem si do potůčku a začala se v něm válet  tak dlouho dokud jsme neměla úplně čisťounký kožíšek .
Potom jsem se podívala na oblohu a povzdechla si . Byla už oranžovo - žlutá a Sluneční Vlk zapadal . Už asi nic neulovím a budu se muset spokojit s tím ptáčkem . Rozběhla jsem se ke keři kde jsem ho nechala . Natáhla jsme hlavu do dutiny , ale byla prázdná. 
Jak to ? Vždyť jsme ho tma dávala . Zoufale jsme zavětřila ale okolo nic nebylo. Je možné že jsem ho nedorazila ? Že uletěl . Ne to je blbost ! Moc dobře jsme slyšela jak mu křupnul vaz . Ale kde tedy je . Potom my to došlo . Někdo ho vzal . Začala jsme zuřivě vrčet. Nějaké z vlčat asi nic neulovilo a tak mi ukradli kořist . Počkejte v táboře ! Kdo to byl tak uvidí ! Rozběhla jsem se zpátky. Už asi budu poslední v táboře . Když jsem zrovna byla na cestě setkala jsme se s Drzým který měl hlídku . Copak nic si neulovila ? Zeptal se pohrdavě . Co ti je potom Drzý , odsekla jsem . Nedovoluj si na starší vlče , zašeptal pohrdavě a odešel. Věděla jsme že Drzý s jmenuje Drzý protože takový prostě je , ale přesto mě zamrzelo jak se ke mě choval . Vlčí mě neměli rádi . Myslela jsem že nemají rádi i Rosičku ale Tichá se s ní včera normálně bavila . To samé Tajemná . Nenávidí jen mě . Ale já jim nehodlala udělat radost ze tady budu takhle kňučet a s hrdě vztyčenou hlavou jsem vedla do tábora . Žádné z vlčat opeřence nemělo . Bojovník měl veverku , Sedmikráska a Rosička  myšku a  Třpytka lumíka  . Perlo nezadařilo se ? Zeptal se Alfa samec spíše výsměšně než zvědavě . Jeden z těch co mě nenávidí . Zadařilo Alfo řekla jsem ne příliš příjemným tónem . A kde to máš ušklíbl se Drzý . Drzý zavrčela Statečná varovně na svého syna . Ulovila jsem ptáka , ale když jsem ho dala do dutiny a hledala další kořist nebyl tam , vážně ! Zaknučela jsem zoufale . Někdo ho asi ukradl . Perlo vidíš že by mělo nějaké vlče ptáka ? Zeptal se Alfa. Ne Alfo ale ....
Pak nás nezatěžuj těmi pohádkami prostě dnes nebudeš jíst včera  si měla zajíce jeden den vydržíš . Řekl , ale bylo vidět že má radost . To je taková nespravedlnost ! Pomyslela jsem si vztekle, ale nic jsem neřekla . Ano Alfo zamumlala jsem a snažila se skrýt podrážděnost v mém hlase . Všichni až na Perlu uspěli ! Zavyl Alfa . Do očí mi začali stoupat slzy , ale potlačila jsem je . Nic si z toho nedělej , zaknučela Rosička . Jo Perlo je to jen jeden den vždyť jinak jsi úžasná lovkyně , řekla povzbudivě Třpytka . Věříte mi že ? Zeptala jsme se jich . Já ti věřím , řekla odhodlaně Rosička . Já taky řekla Třpytka . Usmála jsem se na ně . Jste úžasné řekla jsme jim s úsměvem .

Tak další kapitola na světě . Jak se vám líbí ? Kdo myslíte že Perle ukradl kořist .
Vaše Luna 😉