„Pottere!" zastavila ho jen tak uprostřed atria. Udiveně se po ní otočil, ale ona nepovolila. Došla k němu s klapajícími podpatky zcela beze strachu. „Jsi bystrozor, máš za úkol chránit lidi."

„Záleží na lidech," zavrtěl hlavou a rozhlédl se kolem, jestli je někdo nepovolaný nepozoruje. Pozorovali je všichni. Přestávalo se mu to líbit.

„Co je?" otočila se po nich Glenda a štěkla na ně, aby se rozešli. „Pottere, ty se mnou do kanceláře. Máš problém," zahrála to před lidmi a vedla ho chodbami do své kanceláře.

Rozrazila dveře a zadívala se na každodenně usměvavého Waldena. „Ven," usmála se na něj. „Promiň, Waldene, ale jdi pryč. Budu řešit jeho případ," kývla na Jamese, aby vešel dovnitř. K jejímu údivu se Walden na nic neptal a odešel. Kývl na ni a důležitě oznámil, že musí na oběd. Glenda si pomyslela, že v něm možná teď našla něco jako spolupracovníka. Třeba nespolupracoval proti ní, ale výjimečně s ní.

„Dlužíš mi, Pottere," začala, jakmile Walden zavřel dveře. „Dlužíš mi lidský život, to doufám víš. Mám pro tebe život, který je třeba zachránit," ukázala na svou židli, aby se posadil. Sama zůstala stát a vyhlédla klíčovou dírkou ven. Nikde nikdo, Dívka seděla za stolem a čemusi se smála. Nejspíše Mladíkovi z oddělení, kde dělala Lucinda, neboť ten tam stál s ní.

„Nemůžu přece..."

„Zařídíš, aby zmizel. Nezmiňuj moje jméno, ale musí opustit zemi. Ihned. Pokud tak neučiní do dnešního večera, zemře." Vzpomněla si, že včera v noci zůstala s Traversem na schodech celou noc. K ránu usnul a Glenda si pojistila, že toho dne do práce nepůjde. Měla proto čas na zařízení potřebného. „Ať vezme i rodinu, pokud bude chtít."

„Ale kdo je to?" zarazil ji Potter a zadíval se jí na složky jednotlivých lidí na stole. Mračil se při pohledu na ně, přesto s tím nedokázal nic udělat.

„Dirk Creswell. Včera v noci byl označen k likvidaci. Dlužíš mi to, Pottere," otočila se k němu a zadívala se mu do očí. „Je to jeho jediná naděje. Vím, že jsem ho označila já, vím, že jsem se zasadila o to všechno, ale nechci, aby zemřel. Nechci, aby ho musel zabít on," vzdychla. „Uděláš to?"

Ušklíbl se té větě. Dlužil jí hodně, celá dobrá strana jí hodně dlužila. Bylo to k smíchu. Proč zrovna Parkinsonová, proč jí někdo vůbec někdy něco dlužil? Tak absurdní, že zrovna ona získala jeho důvěru. Začínal ji chápat, věřil, že nic z toho nedělala jen tak. Pohybovala se na hraně, jednou se rozhodla pro dobro a jednou pro zlo, nikdy od ní nemohl čekat věrnost. Pokud přistoupil na takovou hru, dokázal Glendu náležitě ocenit.

„Nemám na výběr, co?" zasmál se. „Dlužím ti to, jak jsi řekla, ať už se mi jakkoliv nelíbí pomáhat Creswellovi. V pátém ročníku mi dal pěstí."

„Pottere," věnovala mu pohled plný tichého nesouhlasu, „opravdu si myslíš, že ještě někoho zajímá, co kdo komu udělal během školy? Dokázala jsem odpustit já, musíš i ty."

Věděl, že má pravdu. Přikývl a vstal ze židle. „Uvidím, co půjde udělat. Creswell to možná nepřežije."

„Lepší než kdyby byl zabit rovnou, ne?" vyprovodila ho ke dveřím. „Jo a Pottere," dodala v rychlosti, „musela jsem ti zřídit novou složku. Ta stará se očividně už nenajde a na Ministerstvu nikdo bez složky pracovat nemůže. K nahlédnutí je v archivu, aby sis všechny informace zkontroloval, zda jsou správné."

„Já myslím," pokrčil rameny, „že ti budu prostě věřit."

***

Čekala do večera, příštího dne několik hodin o ničem nevěděla. Nemluvila ani s Traversem ani s Potterem. Pročítala noviny a doufala, že nenajde žádný článek, který by usvědčil mrtvé tělo Creswella nebo Pottera. Nerada to přiznávala, ale začínala se o něj docela bát. Člověk od bystrozorů se jí hodil, nechtěla o takový kontakt přijít.

Noviny zavřela a dala se do práce. Přemýšlela o Lucindě, jak se u ní doma asi měla, jestli už odešel Regulus nebo tam opět trávil celou noc. Pochopitelně ji nechtěl přivést k sobě do domu, stejně jako Lucinda odmítala odejít od Glendy. Předstírala, že ví o všech jejích problémech a chtěla jí být na blízku, ale Glenda věděla, že ona pomoc potřebovala také. Společně na to zase přicházely, Glenda si uvědomila, jak krásné to bylo mít kamarádku.

„Slečno Parkinsonová?" vešla dovnitř Dívka a usmála se. „Čeká tu na vás ta blondýna," uvedla Eudoru do kanceláře. Glenda se odsunula od stolu a kývla na blondýnku skoro přátelsky.

„Já si asi," nakousl Walden s pohledem na hodiny, „zajdu na čtyřiceti pětiminutový oběd. Myslím, že už je čas." Hodiny ukazovaly deset dvacet ráno, ale Glenda přesto přisvědčila.

„O co jde, Eudoro? Jak se daří svatbě?"

Blondýnka se prošla po místnosti, popadla jedny desky, zadívala se na jejich obal a pohodila je zase zpátky. Pokrčila rameny. „Svatba mě nějak moc nebere," pousmála se té slovní hříčce. „Chtěla jsem jen něco vědět."

Glenda už tušila, že ji Eudora prokoukla. Možná se Davey prořekl, nebo to prostě bylo příliš očividné. „Jsme kamarádky. I po tom všem myslím jenom na tvoje dobro, Eudoro. Ber to jako," zamyslela, „svatební dar."

„Odjíždím. Přišla jsem ti to jen říct. Evan mě postrádat nebude, vím totiž, že," mávla rukou, „radši nic. Brzy se to dočteš v novinách. Davey jede na nějakou cestu s drakem do Rumunska, přemýšlím, že tam zůstanu. Chtěla jsem se rozloučit."

Vstala a přešla ke své kamarádce. Byla o tolik menší než ona, přesto se jí najednou zdálo, že velikost nezávisí na výšce. I malí lidé mohli dosáhnout velikosti. Glenda k ní sice nakročeno neměla ani náhodou, ale ráda přemýšlela o ostatních hůře. Necítila se potom tak špatně. To jí zůstalo.

„Předpokládám, že my se už neuvidíme," objala ji Glenda pěkně po zmijozelsku. Chladně a bez emocí. Jako povinnost. I tak ale cítila jakési vnitřní spojení, možná těmi událostmi minulosti. „Budu pozdravovat Lucindu, ačkoliv sis na ni ani nevzpomněla. Jako obvykle," plácla ji po ruce skoro kamarádsky, ostrý podtón oznámení její sobeckosti nechala být. Aspoň pro teď.

„Nejspíše ne. Nemám v plánu se vrátit, dokud tu válka neskončí. A ani pak není jisté, že tě tu znovu najdu," dokázala jí s klidným srdcem oznámit, že možná zemře. „Přesto ti děkuji. Našla jsi člověka, který mě dokázal vytáhnout z toho všeho. Musím odejít za pár minut, tak se měj, Glendo. Ráda jsem tě v životě poznala."

Nelhala. Glenda nějak cítila, že říkala pravdu. Možná byla Eudora skutečně ráda, že ji někdy poznala. Zažily spolu dobré časy, nakonec se i přes všechny neshody dokázaly znovu rozloučit jako přítelkyně. Nikdy by nemohly spravit ty roky po škole, ale takhle to možná dokážou. Další měsíce jistě něco změní, kdoví, jak dopadne celá válka i jejich životy. V těchto časech neměl nikdo jistotu.

„Já tebe taky, Eudoro."

***

Dalšího dne ráno otevřela noviny s podivným pocitem. Něco nebylo v pořádku, nemohlo být. Neviděla celé dva dny Traverse ani Pottera, včera se na schůzi neukázal ani Travers ani Evan, jen se světem rozšířila zpráva, že rodina McKinnonových byla zavražděna Smrtijedy.

Hned na titulní straně byl ohořelý dům, který Glenda sama navštívila. Přeskočila zprávu o tomto masakru a hledala další. I druhá strana patřila Smrtijedům.

Skupina Smrtijedů napadla cestující rodinu. Bystrozor zraněn, hlásal titulek. Glenda okamžitě začala číst. Mrtvá těla se identifikovala jako Dirk Creswell a jeho žena Olivia, která tou dobou čekala dítě... Bojovali o svoje životy za pomoci bystrozorů, jenže početní převaha Smrtijedů... Bystrozor Potter byl přijat v nemocnici u Svatého Munga, a je v kritickém stavu.

Děsivá zpráva otřásla jejím světem. Věděla, že Dirk měl jen pramalou šanci přežít, bolelo ji zjištění, že ačkoliv se snažila, všechno se stejně pokazilo. Zadívala se na fotku, kde leželo celé tělo Creswella a vzpomněla si, jak jí jednou hodil do vlasů bramborovou kaši.

Otočila se na své židli za sebe a podala noviny Waldenovi. „Zemřel Creswell," oznámila mu posmutněle.

Walden vzal noviny do ruky a přečetl si titulek článku. Prohlédl si fotografii a pokýval hlavou. „Budiž mu země lehká," prohlásil, než se oba vrátili v tichosti k práci.

***

„Pojď. Promluvíš s ním, pokud nás bude vnímat," vedla Lucindu chodbou a několikrát se přeptala, ve kterém pokoji leží Potter. „Mám tu nějakou práci, proto si pro tebe přijdu později," zahlédla na konci chodby mladšího Lestrange a ucítila potíže.

Vstrčila Lucindu do pokoje a zavřela za ní dveře. Teď to bylo jen na nich. Setkání rodiny, která by se měla nenávidět, rozhodně nemohlo proběhnout v klidu. Sama se ale rozešla za Rabastanem, aby zjistila, o co jde.

„Lestrangei, vím, že tě měla sledovat! Co jsi s ní udělal?" hustila do něj zrovna malá Dorcas Meadowesová. Nebyla vlastně vůbec malá, jen taková Glendě vždycky přišla. Neměla ji ráda, teď navíc ještě míň.

„Rabastane, nějaký problém?" položila mu ruku na rameno, aby ho mohla v případě potřeby zadržet. Rozhodně nepotřebovala žádnou bitku uprostřed nemocnice. Zvlášť s Meadowesovou.

„Prý jsem něco udělal Evansový. Nepodložené domněnky," pokrčil rameny, aby její ruku setřásl. Glenda se ušklíbla. „Na Meadowesovou taky nastal čas," mumlal si pro sebe zlověstně, jako by se snad chystal osobně převzít kontrolu nad jejím zničením.

„Tak kde je? Kdo s ní co udělal?" neměla daleko k tomu, aby na ně vytáhla hůlku. Meadowesová byla vždycky taková. Prvně střílela a až pak se ptala, jestli vůbec měla.

„Zeptej se Parkinsonový," hodil to na ní Rabastan, až měla Glenda chuť všechno vyzradit hned teď. „Ta jistě velmi ráda přizná, jak si poradila s tvojí kamarádkou," naklonil se k ní a do ucha jí zašeptal poslední slova. „Abych si já nemusel poradit s tou její."

Dluhy se měly splácet, jenže Glenda tušila, že mu právě dává i úrok. Najednou zjistila, jaký pro ní bude mít toto prohlášení význam. Všichni se dozvědí, že jí zabila. Možná si pro ni jednou přijdou, možná ji zavřou do Azkabanu a možná se jí nestane vůbec nic. Všichni ale budou vědět, kdo může za smrt Lily Evansové.

„Je pryč. Přeber si to, jak chceš," nehodlala říct své přiznání. Meadowesová si to ale vysvětlila sama.

„Tys ji zabila!"

Když Glenda odcházela, nechávala za sebou plačící Meadowesovou a část své dobré pověsti. Lestrange stihl zmizet sám. Glenda tušila, že tu byl špehovat pro Evansovou, jak je na tom Potter. Posmutněle si uvědomila, že Potter se dozví pravdu od Meadowesové jako první. Všechno to do sebe zapadne a celá kapitola jejího života se uzavře.

Počkala na Lucindu. Posadila se na židli a otevřela noviny, které tam před chvílí pohodil jakýsi muž, jenž už odešel pryč. Glenda je otevřela na čtvrté stránce, kde toho rána skončila, a zůstala ztuhle zírat na jeden z menších článků. Najednou jí do sebe zapadlo mnohem více věcí.

Evan Rosier nalezen bez známek života, titulek mluvil jasně. Glenda si vzpomněla na slova Eudory, než odešla. Dočteš se o tom v novinách. Proto směla odejít s čistým štítem. Nebyla už ničí snoubenka. A jak první čtyři snoubence nezbila sama, tak ten pátý zemřel její rukou. Přiznala se jí k tomu.

Glenda vzlykla. Než dočetla celý článek, nedokázala přes slzy vidět. Všechno to dávalo smysl. Eudořina slova, její reakce i charakter. Nikdy neměla v úmyslu jí splatit dluh. Glenda k ní poslala Daveyho a Eudora jí na oplátku zabila Evana. Svět prostě někdy nebyl spravedlivý.