,,Všechno nejlepší!" Rozlehly se nadšené hlasy po před chvílí zdánlivě prázdném domě. Začala hrát hudba a ozval se zvuk otevíraného šampaňského.

Nikolas věděl, že něco takového nastane. Celý den mu nikdo nepopřál a lidé se mu spíše vyhýbali, ale jeho smysl pro sociální vnímání mu říkal, že o jeho osmnáctinách všichni vědí a že něco kutí. Proto nedostal infarkt a jen se hezky od plic rozesmál. Otázky jako jak 'ste se sem dostali hodil za hlavu a rozhodl se užívat si života dospělých.

,,Notak, nestůj tam jak vocas a pojď si taky užívat!" Zavolal Richard a zamával lahví vína nad hlavou. Niko nečekal a naběhl svému spolužákovi do náruče, až ho povalil na gauč. Někdo zapnul hudbu a přinesl dort s elektrickými svíčkami.

,,Vy magoři, proč do toho cpete tyhle plastový hračky?" Chechtal se. Dobrá nálada se velmi rychle šířila po celém domě. Už teď bylo Nikovi jasné, se bude chlastat, jako každé narozeniny vlastně, že všude bude hrozný bordel a že až bude pořádně opilý, kámoši ho vyhecují do nějaké úplně debilní výzvy. Ale o to se starat nemusel. Důležitá byla přítomnost, kamarádi, holky, chlast a on. Hlavně on.

,,Protože na osmnáctiny se svíčky sfouknout nesmí," poučovala Juli. ,,A buď rád, támhleti kreténi," ukázala palcem za sebe, ,,ti tam chtěli zapíchat svíčky z auta."

Parta kluků, na které Juli ukázala, se začala chechtat na celé kolo.

Niko se řádně rozvalil na gauči a začal se ládoval dortem. Byl rád, že mu ho udělali bez mléka, minulý rok, a to i když to věděli, ho udělali celý čokoládový a jemu pak bylo hrozně blbě. Co ale měl jiného od kamarádů taky čekat?

Brzy na to následoval přípitek, který nevedl nikdo jiný než Juli. Bylo celkem zábavné sledovat tu drobnou dívenku, jak se snaží přeřvat partu rozverných hromotluků. Nakonec vyblekotala něco v tom smyslu, že jsou všichni rádi, že mají tu možnost Nikolase znát, a že doufají, že je ještě dlouho neopustí. Jaké to kecy, vždyť má ještě celý život před sebou a oni by už na něj posílali zubatou.

Párty jela v plném proudu. Obvykle se při takovýchto věcech stranil centra dění, dokud neměl docela hezky připito, ale dnes to jinak nešlo. Každý mu chtěl potřást rukou, popřát vše nejlepší, nebo si s ním alespoň přiťuknout nečím tekutým, co měl kdo zrovna po ruce. Jestli se z něj po tomhle nestane alkoholik, tak už nikdy.

,,Niko, pojď si zahrát s náma!" Volal na něj Richard. Zmatený Nikolas ho ani v davu hlav a nohou nemohl pořádně najít, takže než konečně sedící postavu i s jeho skupinou přátel našel, zmateně se rozhlížel po celé místnosti a připadal si jak schizofrení vůl.

Když se k nim prodral, hodlal se zeptat, co chtějí hrát, ale pak viděl flašku na stole a okamžitě změnil názor. ,,Ani omylem, do tohohle mě netahejte!" Bránil se zuby nehty. Richard mu ale na výběr příliš nedával. ,,Nezkoušej," prohlásli rozhodně, když se Niko pokusil odcouvat z jejich dosahu, ,,tohle je tradice a ty se neporušujou."

O, ano. Jeden z pár rituálů jejich skupinky. Kromě typického chlastání na narozeninách, mávání policajtům, předhánění se v tom, kdo dochčije nejdál nebo ve flusání do dálky do této sady nutných věcí patřilo i toto. Hraní flašky a dávání těch nejdebilnějších úkolů, jaké mohly jejich opilé hlavičky ještě ze zákoutí mozečku vykutat. Nikomu nezáleželo na tom, jestli z toho budou problémy, jestli kvůli tomu zahoří hádky, nebo jestli se podělá další tuna jiných věcí. Flaška se prostě musí hrát, i kdyby byl konec světa.

,,Když budeš sedět vedle Juli, hnedka se ti bude chtít hrát víc," smál se Richard a s konečnou platností Nikolase zatáhl mezi ně. ,,Hej, nech si toho," ohradil se hned, ale nijak zvlášť se nebránil. Přeci jen, teď to nebude jeho vina, že vedle ní sedí.

,,Takže Alex," dal ruce v bok Richard a s poťouchlým výrazem se na nebohou dívku usmál, ,,pravda, nebo úkol?"

Nezačali příliž tvrdě. Alex si vybrala úkol, a tak měla vychlastat na ex kelímek rumu s kolou. To, že ta kola se pravděpodobně někde cestou vypařila, to už byl problém historie. Hra pokračovala dál a čím více pili, tím divnější otázky a úkoly padali.

,,Juli, pravda nebo úkol," ptal se opět Richard. ,,Pravda," udělala chybu Juliana. ,,Líbí se ti Nikolas?" Zeptal se, a celá parta najednou úplně ztichla. Napětí vzrůstalo, že by se dalo krájet a bylo vidět, že ačkoliv Juli nějakou takovou otázku čekala, příliš se do odpovědi nehrnula.

,,Ehhh..." snažila se o oddálení, ,,já nevím." Chtěla hrábnout po flašce a roztočit jí, ale Richardovi to jako odpověď nestačilo, a tak ji popadl za zápěstí. ,,Nech mě být," snažila se vysmeknout jeho sevření, ale marně.

,,Nech jí bejt," rozkřikla se Alex a snažila se pomoci Juli z jeho sevření. Richard hodil zlý pohled, ale nakonec Juli pustil. Napjatá nálada panovala i dál, ale další kola postupně mizela.

,,Niko, pravda nebo úkol?" Zeptala se Alex. Nebyla zrovna složitá matika přijít na to, kam by směřovali další otázky.

,,Jdi na ďáblovy stránky a přečti si první fanfikci, kterou uvidíš," řekla triumfálně a s úsměvěm říkajícím, že je na sebe za to hrdá, se opřela zády o zeď. Niko jí pohledem vraždil, když zapínal mobil a prsty nejistě ťukal do vyhledávání.

,,Příběh se bude odehrávat ve městě Fosrk, bude o Samově smečce, ale nebojte, samozřejmě tam bude i Jacob. Do smečky přibude nový člen, spíše členka. Jak to dopadne? Do koho se vtiskne? Čtěte a dozvíte se to," přečetl první anotaci první blbosti, kterou na oranžové pekelné planetě Wattpadu nalezl. A stačila jedna kapitola toho nádherného příběhu, aby se na původní hru zcela zapomělo. Za krátký čas už všichni hezky chlastali u těch největších pokladů.

Well, ta anotace je reálná, našla jsem prostě random příběh tady pod #vlkodlaci. Byl asi tak čtvrý, a tak jsem ho random choosla. Tímto se omlouvám autorce, příběh jsem nečetla, tudíž neznám obsah.

Pro eldA155

Počet slov: 920

Sè onrv sverdar sijta hvass