první co jsem viděla byli světla která se břibližoval a oddalovala a u toho ten zvuk umírajících drků a lidí . dlouho jsem se nezdržela jelikoš mně nekdo chytili a vzlétl a letěl, letěl, letěl. Když jsme po dvou dnech přistáli někde kde jsem to vůbec neznala. Dráče kterému je pouze pět dní a neumí ani chodit a je odneseno od sourozenců vrstevníků rodičů a celé své skupiny neznámím drakem ktého ani neznáte a jste necháni  s ním žít dalších pět let . Neuběhl ani týden a drak který mněm odnesl od rodiny zmizel . Ze začátku mně to nezajímalo ale hlad mně donutil abych se ho pokusila najít. po mnoho pokusech o normální chůzi jsem usoudila že se nikam nedostanu a zahumlala jsem se do trávy která byla podemnou a po chvílce jsem usnula.

Nemohla jsem jim utéct. Pořád jsem slyšela a jejich zbraně se mi občas otřeli o šupiny . Zaběhla jsem za nejbliší strom a čekala a čekala do té doby dokud jsem nic neslyšela a neviděla. Nakonec jsem se vrátila na cestu a šla dál než jsem došla na konec cesty kde se pásli ovce . Najednou mně popadl strašný hlad a taky touha po pomstě za to že můj druh kvůli nim vymírá a celá zemně upadá do temna jenom kvůli nim a jenom kvůli nim jsem vyrůstala sama jenom na ještěrkách a plodech co jsem našla . Vrhla jsem se na ovci která mně uviděla jako první. Její krev ostříkla ostatní ovce které byli kolem a než se vzpamatovali byli mrtvé. Jejich krev byla sladká a teplá. Mohla jsem si vibrat z celé kupu mrtvých ovcí ale na to jaký jsem mněla na začátku hlad to zabití my ho odehnalo. Zabyté byli ale jaksi jsem to nedomyslela do konce a po chvíli přiběhlo to čtyřnohé uštěkané zvíře. Začal štěkat a skákat až přišel člověk co hlídá se zvířetem ovce a začal po mně křičet. Nakonec přiběhli další a já ve zmatku popadla mrtvou ovci a vzlétla a chtěla odletět ale něco mně chytlo za nohu a nechtělo mněn to pustit. Začala jsem řvát bolestí a chrlit oheň až chytl les kolem mně lidé začali ještě více křičet. Proč jsem se prostě neotočila a neodešla ne já je musela zabít a teť budu mrtvá taky jestli se odsusd nedostanu. Začali mně bodat do nohou a ocasu. Strašně to bolelo a potom mě začalo být blbě a mlžit oči nakonec jsem neviděla a spadla jsem na zem a... Dál nevím jelikož jsem se probudila v místnosti plné dračích kostí a lebek. Jejich duše tu furt byli zavřené a chtěli ven opakovali "stříbrný drak". Nechápala jsem jelikož jsem žádného stříbrného draka neznala a neslyšela. Velké dveře se otevřeli a z nich vyšel člověk ve zbroji od dračí krve. Hlasi se zvyšovali a zvyšovali až křičeli přímo řvali a rytíř se přiblyžoval až byl u mé hlavy a natáhl ruku k mé hlavě a začal mluvit ale ani tak jsem mu nerozuměla ať se snažil jak se snažil přišlo mi to divné že ten co mně má zabít se se mnou snaží mluvit. Nakonec řekl něco ve významu  "Omlouvám se" a jeho meč se zvedl a namířil ho na můj krk a zvedl ho, zavřela jsem oči a čekala ale nic se nestalo. Otevřela jsem oko a rytíř byl tři metry a krčil se . Nechápala jsem a nechtěně jsem rozevřela křídla ktrá jsem mněla mít svázaná. Podívala jsem se na své nohy a ruce, ani jedny jsem nemněla svázané a co víc moje šupiny byli stříbrné . Když jsem se přiblížila k rytíři jeho oči se promněnili v bělmo, stejmň jako ostatní, nakonec jsem utekla a po tom co jsem viděla co udělali mím druhům rozhodla jsem se že budu chránit ostatní druhy od lidí a to do doby než jeden z nás umře klidně dalších tisíc let: