Jméno: Keitaro (zkráceně Taro)
Pohlaví: pes
Věk: 4,5 roku
Plemeno: kříženec Australského honáckého psa
Postavení: bojovník
Něco o něm: Co se týče jeho povahy, Keitaro je celkem milý pes, který má rád společnost svých blízkých, ovšem nedá se o něm říct, že by byl zrovna společenský. Má sice rád společnost svých blízkých, ale těch moc není a jinak společnost příliš nevyhledává. Nestojí o to být středem pozornosti či být ve společnosti mnoha psů. Ideální je pro něj být ve společnosti jen několika psů, co jsou mu blízcí. Je spíše samotářský typ, proto je celkem tichý a když zrovna netráví čas s některým ze svých blízkých, tak jej tráví o samotě. I když je obvykle milý, dokáže se naštvat. Umí se sice ovládat, ale někdy je schopný nechat se ovládnout svými emocemi. Obvykle však nezajde příliš daleko a brzy se uklidní. Ke chvílím, kdy se ale nechá svými emocemi ovládnout, naštěstí nedochází příliš často. Má sklony rychle, ale zároveň i bezmyšlenkovitě jednat, kvůli čemuž se občas stane, že se dopustí něčeho, k čemu by nedošlo, kdyby si to předem promyslel. Pokud se však už něco takového stane a způsobí nějaký problém nebo něco pokazí, vždy se za to omluví a snaží se to nějak napravit. Přestože patří mezi bojovníky, nedá se o něm říct, že by měl rád konflikty nebo že by měl on sám nějakou konfliktní povahu. Konfliktům se snaží vyhýbat a nestojí o ně, ale zároveň ví, kdy je spor nevyhnutelný a v takových chvílích ze sebe vydá vše. Důvod, proč patří mezi bojovníky, je ten, že umí dobře bojovat, jak by se vzhledem k jeho postavení dalo čekat. Ačkoliv se to nezdá a jeho vzhled může klamat, je v boji vážně dobrý a nevyplácí se ho podceňovat jen na základě jeho výšky. Možná není zrovna vysoký, ovšem to neznamená, že by byl slabý. V boji ho není snadné porazit a nedělá mu sebemenší problém přemoci i většího či silnějšího soupeře. Sám totiž moc dobře ví, že síla není vše. Přecejen, vzhledem k jeho výšce on sám nemá nijak zvlášť velkou fyzickou sílu. Na psa jeho velikosti je sice dost silný, ale s většími psy se, co se síly týče, rovnat nemůže a to on moc dobře ví. I přesto se však byl schopný dostat mezi bojovníky, na což je právoplatně hrdý, ale nestouplo mu to do hlavy a jeho povahu to nijak nezměnilo. Možná se mu nepatrně zvýšilo sebevědomí, ale i tak je jeho sebevědomí stále dost nízké. Nikdy nebyl pes, co by měl vysoké sebevědomí a i když mu tohle nějaké sebevědomí dodalo, pořád nemá ani takové sebevědomí, aby v sebe plně věřil. A ohledně jeho minulosti... No, měl dost... Zvláštní minulost a na svůj věk si toho dost prožil. Původně se narodil na farmě, kde strávil první dva měsíce svého života. Poté odešel do nového domova stejně jako jeho sourozenci. Měl to štěstí, že ale do nového domova neodešel sám, ale i se svou sestrou Asune. Jejich nový majitel byl stejně jako majitel jejich matky farmář, který se mimochodem s majitelem jejich matky znal a byli dobří přátelé, proto není divu, že když mu zestárl jeho tehdejší pastevecký pes, potřeboval sehnat nové psi, co by mu hlídali ovce místo něj. Jejich nový majitel vždy obdivoval matku Keitara a Asune, když byl u jejího majitele na návštěvě a viděl ji při práci, proto hned, jak se dozvěděl, že má štěňata, neváhal a zamluvil si rovnou dvě, a tak se k němu dostali Keitaro a Asune. Oba svého nového majitele již trochu znali, jelikož se na ně několikrát přijel podívat, proto pro ně nebyl tak velký problém si s ním zvyknout žít. Přecejen to bylo lepší než odejít do nového domova s úplně cizím člověkem, jako se to často stávalo mnoha jiným štěňatům. Díky výcviku se jak z Keitara, tak i Asune brzy stali skvělí pastevečtí psi, kteří dělali svému pánovi radost a svou práci plnili spolehlivě. To však bohužel nemělo dlouhého trvání. Brzy se totiž v oblasti, kde žili, začali objevovat vlci, kteří jednoho dne napadli stádo ovcí, jež Asune s Keitarem hlídali. Oba se samozřejmě snažili jako správní pastevečtí psi ovce ochránit a vlky odehnat, ale i když se jim je odehnat nakonec podařilo, neobešlo se to bez následků. Ačkoliv se snažili ovce ochránit, jak to jen šlo, nepodařilo se jim ochránit všechny. Zachránili sice téměř všechny ovce, ale jen téměř. O dvě ovce přišli a několik dalších utrpělo zranění. Bohužel ovce nebyly jediné, které utrpěly zranění... Keitaro i Asune oba utrpěli ne zrovna lehká zranění, ovšem nejhůře na tom byla Asune. Vlci jí způsobili mnoho ran, z nichž mnoho bylo z nich bylo dost hlubokých, proto není divu, že hned poté, co vlci utekli, zkolabovala jednat kvůli vyčerpání, ale především kvůli ztrátě krve. Jejich majitel je sice oba okamžitě vzal k veterináři, ovšem ani ten už Asune nedokázal pomoci - zemřela krátce poté, co k veterináři dojeli. Keitaro se sice brzy vyléčil, ale vlčí útok na něm zanechal následky v podobě jizvy na rameni a roztrženého ucha. O dost horší následky však utrpěl po psychické stránce. Smrt sestry ho velmi zasáhla a dlouho mu trvalo, než se s její ztrátou smířil. Znamenala pro něj víc, než kdokoli jiný a byla pro něj jediným členem rodiny, kterého měl. Sice měl ještě matku, sourozence a možná i otce, ovšem s matkou se moc často nevídal, o otci nic nevěděl, protože ho ani nikdy nepoznal a jeho matka o něm moc nemluvila, a ohledně sourozenců nevěděl, kde je hledat, protože nevěděl, kde žili. Jak Chika, tak i Mizuki naposledy viděl v den, kdy si pro něj a Asune přijel nový majitel. Tady to však neskončilo. Několik měsíců po smrti Asune totiž Keitaro přišel i o milovaného pána a jelikož jeho pán neměl žádné příbuzné a ani majitel Keitarovy matky si dalšího psa již nemohl dovolit, tak Keitaro neskočil nikde jinde, než v útulku. Tam však dlouho nepobyl, protože si ho vyhlédl jeden pán, který na prvním pohled sice působil mile, ovšem Keitaro se na vlastní kůži brzy sám přesvědčil, že to byla jen přetvářka a jeho skutečná, práva tvář byla úplně, ale úplně jiná. Začal Keitara testovat v podobě toho, že ho bil, aby zjistil, jak se zachová. Chtěl vědět, jestli jen zbaběle uteče, skrčí se v koutě a začne vyděšeně kňučet nebo se mu vzepře a nenechá se zlomit. Keitaro byl sice pochopitelně zprvu vyděšený, ale netrvalo mu dlouho, aby pochopil, že tím, že se před ním bude snažit utéct či schovat a doufat, že ho nechá být, ničeho nedosáhne, tak jednoho dne prostě ztratil trpělivost a vzepřel se mu. Jenže to bylo přesně to, co jeho pán chtěl a teprve poté pro něj nastalo skutečné peklo. Byl totiž nucený bojovat s jinými psy, kteří neváhali zabíjet, proto Keitarovi brzy došlo, že pokud chce přežít, bude muset bojovat. Musel bojovat o život až do doby, než vypukl smrtící virus, kvůli kterému brzy zemřel i jeho krutý pán a on byl poté konečně volný. Bezváhání utekl hned, jak se mu naskytla možnost a stal se tulákem. Nejdříve se toulal ulicemi města, ale odtamtud brzy odešel a dostal se do lesa, kde narazil na svou současnou smečku, která ho přijala mezi sebe. Nejdříve byl Omega, ale díky svým bojovým zkušenostem se brzy dostal na svou současnou pozici. Jeho minulost nikdo nezná. Dokonce ani jeho nejbližší přátelé. Když už se ho někdo zeptá na jeho minulost, obvykle řekne, že se o tom nechce bavit a často pak beze slova odejde. Důvod, proč o tom nikomu neřekl, je prostý - nechce, aby někdo znal jeho minulost a pro něj samotného by bylo bez pochyby těžké o tom mluvit. Už jen při vyslovení slova minulost se mu začnou vracet nehezké vzpomínky, které se už po dlouhou dobu snaží vymazat ze své paměti. Kvůli jeho minulosti pro něj není snadné se s někým sblížit a přátele si hledá celkem těžko. Má totiž obavy z toho, že by o ně mohl přijít a znovu by tak poznal stejnou bolest, jako tehdy, kdy přišel o svou milovanou sestru, což nechce. Kvůli tomu se snaží na nikoho příliš nevázat, ale i když se snaží nepustit si nikoho příliš k tělu, ne vždy se mu to podaří. Takovým příkladem je například Eros, který je jeho nejlepším přítelem, ačkoliv Keitaro o to původně nestál a rozhodně neplánoval se s ním spřátelit. Je sice rád, že ho má, protože pro něj hodně znamená, ale to je přesně to, co nechtěl. Má strach, že o něj přijde, proto o něj mívá možná až přehnané obavy. Nikdy by nedopustil, aby se jemu nebo komukoliv jinému z jeho blízkých něco stalo a myslí si, že další ztrátu někoho blízkého by neunesl, proto se snaží na Erose dávat pozor a stejně tak i na své ostatní přátele. V případě Erose je však o něco starostlivější, přičemž jeho starostlivost někdy zachází až do extrémů v podobě toho, že za ním jde pokaždé, kdy jde někam sám. Tímhle chováním však Erosovi už občas leze na nervy. Ten sice obvykle nemá problém s tím, že ho doprovází, ale někdy ho to už štve, i když to nedává znát, protože nechce, aby si Keitaro myslel, že o jeho společnost nestojí. Párkrát mu už však řekl, že chce jít sám a on díky tomu začíná chápat, že ho nemůže pořád doprovázet. Samozřejmě ví, že se o sebe Eros dokáže postarat a nepotřebuje, aby mu pořád stál za zadkem, ale on má o něj i tak v hloubi duše starost a jen myšlenka na to, že by o něj mohl přijít, je pro něj nesnesitelná, proto se na něj snaží dohlížet, i když ví, že takhle to donekonečna nejde a Erosovi jednoho dne trpělivost jistě dojde. I když má Keitaro problém s tím se s někým sblížit, v hloubi duše touží po tom najít si družku, ale zároveň má strach, že by o ni mohl přijít, proto se nesnaží si někoho najít, ačkoliv by chtěl.
Rodina:
Riza - matka (dříve farmářský pes, momentálně neznámo kde)
Hatiro - otec (nikdy ho nepoznal)
Chiko - bratr (neznámo kde)
Asune - sestra (mrtvá)
Mizuki - sestra (neznámo kde)
Popis vzhledu: Keitaro je středně velký pes se sice kratší, ale přesto hustou srstí, která je zbarvená do mnoha barev. Jeho srst je sice převážně černá s pálením, ovšem místy se barví do šedé až bílé, přičemž šedá tvoří tmavší skvrny, které jsou někdy až černé. Má celkem štíhlou, ale přesto svalnatou postavu. Jedno ucho má roztržené a má také jizvu na rameni. Jeho oči jsou ledově modré.
Vzhled:

Pro: _G_A_B_R_I_E_L_A_