Pohled Jacoba
Probudil jsem se v nějakém sklepě. Byl jsem svázaný na židli. Ruce jsem měl svázané za zády a nohy jsem měl přivázané kžidli. Přede mnou seděl nějaký holohlavý muž s černým oblečeným. Když ai všimnul, že jsem se probudil odešel. Mezitím co byl pryč, tak jsem se snažil vymanit z provazů, ale marně. Přivázali mě dost pevně. Za pár minut s ním přišli ještě dva muži. Zrzek a druhý měl hnědý vlasy.

,,Tak ses nám konečně probudil," řekl zrzek. ,,Co ode mě chcete?" odsekl jsem. ,,Chci si jenom vzít, to co jsi mi ukradl," odpověděl.
,,Nic jsem ti neukradl," řekl jsem.
,,To není tak úplně pravda, víš co to je?" zeptal se mě a z kapsy vytáhl nějakou fotku. Byl na ni diamant a vypadal na chlup stejně jako ten co jsem našel. Dal jsem ho Paulovi, aby mi zjistil jakou to má cenu a jeho kamarád řekl, že to má cenu dvěstě osmdesáti milionů. Když mi ho nevrátil, chtěl jsem si jet pro něj, ale po cestě jsem je viděl jak ho zabili. ,,Takže víš," usoudil podle mého výrazu. ,,Kde je?" řekl přísně. ,,Nevím, už ho nemám," zalhal jsem. Vlastně vím až moc dobře kde je. ,,Nevěřím ti," řekl. Lusknul prsty a jeden z těch mužů, ten s hnědými vlasy, přišel za mnou, napřáhl se a dal mi pořádnou ránu pěstí přímo do lícní kosti. Ucítil jsem palčivou bolest, která se mi rozléhala celým obličejem. ,,Tak si to ujasníme. Za každou lež, dostaneš ránu," řekl. ,,Tak ještě jednou. Kde je?" zeptal se znovu. ,,Opravdu nevím," snažil jsem se ho přesvědčit. Jenže mi zase nevěřil a dostal jsem další pěstí tentokrát do břicha.

Takhle to pokračovalo pár hodin.
Všude na obličeji jsem něl modřiny a dokonce i pár zlomených žeber. Při posledním úderu, opět do žeber řekl: ,,Tak hele, nechám ti čas na rozmyšlenou. Zítra si přijdu pro odpověď. Jestli mi ani zítra neřekneš kde je, tak tě jednoduše odprásknu." Otočil se, jednoduchým gestem si vzal sebou oba kumpány a odešel po schodech nahoru.

Znovu jsem se snažil osvobodit z provazů, ale marně. Po chvilce jsem to vzdal a přemýšlel, jakou lež jim zítra řeknu. Přece se nenechám okrást o diamant, ještě k tomu o tak drahý. Přemýšlel jsem o tom že bych jim řekl, že jsem ho ztratil, jenže to už jsem už několikrát zkoušel a nevěřili mi. Řekl bych, že jsem ho poslal rodičům, ale to by mi nevěřili. Po nějaké době bádání a přemýšlení jsem se rozhodl, že jim řeknu, že jsem ho schoval do trezoru u kamaráda. Řeknu jim kombinaci trezoru a půjdou k němu domů. Domluvili jsme se, že kdyby se něco takového stalo, mám jim říct, že ho má on. On je chytrý, určitě něco vymyslí.

Další den za mnou zase přišli. Tentokrát s pistolí v ruce. Zrzek ji na mě namířil. ,,Poslouchám," řekl. ,,Dobře, je na adrese Franklin Avanue 36 v trezoru," odpovoděl jsem. ,,Konbinaci."
,,7402." ,,Vidíš jak to najednou jde," řekl a odešel. Vzal si sebou toho s hnědými vlasy a toho druhýho tady nechal, aby jsem náhodou neutek. Doufám, že Lucasovi neublíží.

Nějakou dobu, asi čtvrt hodiny jsme na sebe zírali, pak se zvedl a odešel a já pátral po něčem, co by mi pomohlo se odsud dostat. Vypátral jsem pohledem stolek, který byl tak tři čtyři metry ode mě. Na něm leželo pár střepů, asi od zrcadla, protože jsem tam viděl prázdný rám. Kdyby se mi tam podařilo nějakým způsobem dostat, možná by se mi podařilo dostat se i ven. Snažil jsem se tam dosoukat, ale nešlo mi to. Po nějaké té hodině jsem se dostal jen několik centimetrů, tak jsem to vzdal. Snažil jsem se vymyslet jiný plán, ale nic mě nenapadlo.

Tak vás vítám u další kapitoli. Tentokrát taková kratší, ale i tak doufám, že se vám líbila. Mám radost, že se vám líbí tato kniha. Tak ahoj u další kapitoli.