Nejspíš jsem byl v bezvědomí, protože na mě David mluvil a snažil se mě probudit. Probudil jsem se na zemi a hlavu jsem měl položenou na jeho mikině.
,,Proboha, jsi v pohodě?" Zeptal se mě jakmile si všimnul, že jsem se probudil. ,,Bolí mě hlava." Odpověděl jsem mu a sáhl si na spánek, kde jsem ucítil krev. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se. ,,Měli jsme nehodu. Někoho jsme honili a začali na nás střílet. Já strhl řízení a nabourali jsme do stromu. Ještě, že jsi měl pás, jinak by to dopadlo mnohem hůř." Vylíčil mi. ,,Pamatuju si jak jsme se snažili chytit nějké černé auto a pak už nic." Řekl jsem mu a snažil jsem se zvednout. ,,Co to děláš? Musíš ležet." Řekl a položil mi hlavu zpátky nasloženou mikinu. ,,Jsem v pohodě." Řekl jsem a zvedl se, ale v tom momentě se mi zamotala hlava a musel se opřít o strom. Vidíš. Nejsi v pohodě. Můžeš mít otřes mozku, nebo něco horšího a..."
,,Dobře lehnu si, ale jen kvůli tomu, že mám závrať. A nechci, abys mi tady dělal přednášku co všechno se může stát." Skočil jsem mu do řeči a šel si zpátky lehnout na zem. Už jsem slyšel houkačky sanitky a můj kamarád šel k cestě.

Přišli za mnou dva záchranáři a jeden z nich mi omotal ránu na hlavě. ,,Jaké měl příznaky." Zeptal se jeden ze záchranářů.
,,Nepamatuje si co se stalo, závrať bolest hlavy, deset minut byl v bezvědomí." Pak mě naložili na nosítka a následně do sanitky. David, jako správný kamarád, jel se mnou.

Dojel jsem do nemocnice a za doprovodu záchranářů jsem dojel na ambulanci. Tam jsem se dozvěděl, že mám těžký otřes mozku. Musel jsem týden zůstat v nemocnici, aby na mě dohlídly, ale po třech dnech jsem to už nevydržel a podepsal reverz. Musel jsem i doktorovi slíbit, že budu odpočívat. Další den už jsem byl v práci a plně jsem se ji věnoval. Jacoba a jeho únosce ještě nenašli, tak jsem začal tím, že jim pomůžu.

,,Tak to teda ne. Máš být doma a odpočívat. Takže se vrať domů a běž si lehnout." Řekl přísným tónem David, jakmile jsem vešel do dveří. ,,Ne. Já chci pracovat." Stál jsem si za svým. ,,David má pravdu, měl bys odpočívat." Podpořila ho mladá bruneta. ,,Mě už to doma nebaví." ,,Tak se běž někam projít." Navrhl David. ,,Už jsem se prošel." Řekl jsem. ,,Moc dobře víš, jak jsem to myslel." Blonďák se na mě podíval a zíral na mě pronikavým pohledem.
,,Prostě běž domů a vrať se až v pondělí." Řekla Laura. ,,To je za až za tři dny. Co podle vás mám dělat?" Zeptal jsem se. ,,Hlavně odpočívat. Řekl David. ,,Co když slíbím, že vám nebudu pomáhat." Slíbil jsem mu. ,,Jseš tvrdohlavý paličák. Víš o tom?" Řekl. ,,To znamená ano?" Zeptal jsem se.
,,Fajn, já to vzdávám. Klidně si pracuj." Vzdal to David. Já umím být velmi přesvědčivý.

Podíval jsem se na popis těch únosců. Peter Sutter, holohlavý. Drogový dealer. Byl zadržený za to, že bral drogy. Teď je sám prodává. Druhý měl vlasy hnědé. Jmenuje se Tobias Jones. V minulosti údajně vykradl banku, ale nikdo mu to nedokázal. Poslední byl zrzek. Nikolas Lee. V sedmnácti přišel o rodiče při autonehodě. Od té doby se zapletl s drogovými dealery a přidal se k nim. Už byl několikrát zatčen, ale odnesl si jen podmínku.

Seznámil jsem se se všemi podrobnostmi. Zbraň, se kterou byl zastřelen Paul Smith se shoduje se zbraní, ktará zabila Erika Danlyho. Poznali to podle velikosti a rozsahu zranění. Byla to ráže devět milimetrů. Zjistil jsem, že DNA co se našlo na Paulu Smithovi se neshoduje s Jacobovou DNA. A taky poznala, že ty vlasy byly nabarvené, aby nás ten vrah svedl ze stopy.

Další kapitola na světě. Jak se vám líbí? Snad dost na to, aby jste dali tu hvězdičku a udělali mi radost. A nezapomeňte to sdílet svým kamarádům ať se to dostane dál do světa.