Ráno mě neprobudil budík jako, vždy, ale melodie mého mobilu, když se mi někdo znaží dovolat. Byla ještě tma, to znanená, že musí být hodně brzo. Podíval jsem se na mobil a volal mi šéf. Určitě chce, abych přišel do práce. ,,Ano šéfe?" zeptal jsem se.
,,Musíte ihned přijet. Je to naléhavé," odpověděl mi do telefonu. ,,Za chvíli tam budu," řekl jsem a zavěsil. Ještě jsem se podíval kolik je hodil a zjistil jsem, že je půl jedný ráno. Oblékl jsem se a šel na policejní stanici.

Auto nemám, asi před půl měsícem se mi rozbilo a oprava stojí majlant, tak jsem se rozhodl, že si rovnou koupím nový, ale ještě to nějaký čas potrvá, než si na něj našetřím. Tak musím chodit pěšky. Cesta na stanici od mého bytu je pěšky asi půl hodiny.

Asi v půlce cesty, jsem začal mít pocit, jako by mě někdo sledoval, ale to se mi poslední dobou stává často. To nejspíš bude tím, jak mi ten 14K napsal, že má oči všude. Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost, a tak jsem pokračoval v cestě.

Po cestě jsem přemýšlel, koho mi připomíná ten Nikolas, ale pořád jsem si nemohl vzpomenout. Určitě ty jeho zelené oči znám. Po nějaké době jsem to vzdal a pokračoval jsem v cestě.

Došel jsem na stanici. ,,Co je tak důležitýho, že to nemohlo počkat do rána?" zeptal jsem se Chrise, meho šéfa. ,,Tohle," odpověděl a ukázal na obrazovku Davidova počítače. Šel jsem se tam tedy podívat a na mapě byla malá červená tečka. Byl to mobilní signál. Nejspíš to byl Jacobův mobil, protože nebyl ani Nikolase, ani Tobiase a dokonce ani Petera. Signál ukazuje nějaké skladiště, nejspíš opuštěné, na konci města.

Jel jsem tam já a David. Cesta nám trvala 15 minut. Dojeli jsme na místo a udivovalo mě, že tam není žádné vozidlo. Auto, karavan, dodávka, prostě nic. Vešli jsme teda dovnitř, samozřejmě jsme měli baterky, protože nebylo vidět ani na krok. Bylo to opuštěné, jak jsen si myslel. Nikde nikdo. Je to starý opuštěný sklad. Nedíval jsem se pod nohy a to způsobilo, že jsem nechtěně kopl do mobilu, který byl na zemi. Zvedl jsem ho a usoudil jsem, že je Jacobův, ale to se dozvíme, až na stanici. Na konci skladu byli ještě jedny dveře. Telefon jsem shcoval do sáčku na důkazy a dal do kapsy.

Došli jsme ke dveřím a David je pomalu otevřel a vešel dovnitř. Já ho pomalu následoval. Byli jsme uvnitř, ale nic zajímavého tam nebylo, jen nějaký malý nápis červenou barvou na stěně. Přišel jsem blíž, abych ho snáz přečetl a David šel se mnou. ,,Za vámi," přečetl jsem nahlas nápis. Rychle jsme se s Davidem otočili a ve dveřích stál Nikolas. ,,Ahoj," řekl a zamával nám. Začal zavírat dveře. Samozřejmě jsme se za ním rozběhli, ale byl rychlejší. Zavřel nám dveře přímo před nosem. Slyšel jsem cvaknout zámek a pak nějaký hluk. Nejspíš tam dával nějakou barikádu, asi aby jsme to nevykopli. Stejně by to nejspíš nešlo, protože ty dveře jsou kovový.

,,Nemám tu signál," oznámil mi David. ,,Co ty?" ,,Já ten svůj nechal v autě. Ale mám sebou ten, co jsem našel na zemi," řekl jsem. Vytáhl jsem telefon z kapsy a poté taky ze sáčku na důkazy. Měl to hodně promyšlený, nechal mobil nabitý jen na tu dobu, kdy my tu nebudem. Mistrovsky to vypočítal. ,,Vybitý," oznámil jsem mu. ,,Je chytrý," pronesl David. A měl pravdu.

Vykoukl jsem ven a co nevidím, vzal Davidovo auto. ,,Ten mizera," řekl naštvaně David. Mám v tom autě mobil, takže může kdykoli napsat zprávu, že nám nic není a nikdo nebude mít podezření. Takže jsme v háji. Došlo to i Davidovi, protože ze vzteku kopl do dveří. Stejně se nepohnuli.

,,Jen klid. To zvládnem," uklidňoval jsem ho. ,,Máš nějaký nápad?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Tak vidíš," řekl a sedl si zády ke stěně naproti dveřím. Šel jsem si sednout vedle něj a jen jsme tam mlčka seděli.

Vydala jsem tedy ještě jednu, aby jste neřekli. Snad se vám líbí.