Vyšel jsem za Smithovými, abych jim řekl tu nešťastnou novinu. Zaklepal jsem na tmavě hnědé dřevěné dveře a otevřel mi muž kolem čtyřiceti let, který měl hnědé vlasy a oči a na sobě bílé triko s černými tepláky. ,,Dobrý den," pozdravil mě. ,,Jste Denis Smith?" Zeptal jsem se a on přikývl. ,,Dobrý den, jsem detektiv státní policie John Cooper," představil jsem se když si prohlížel můj odznak. ,,Jde o Paula že ano," zeptal se mě.
,,Ano," vzdych jsem. ,,Je mrtvý."
,,Pojeďte dál," pozval mě a já poslechl.

Šli jsme do obýváku a tam na světle zeleném gauči seděla Paulova matka. Také měla hnědé vlasy, jen delší a modré oči. ,,Brendo, tohle je John Cooper, detektiv. Je tu kvůli Paulovi. Je mrtvý," řekl Denis a o trochu víc zesmutněl. Brenda se rozplakala. ,,Upřímnou soustrast,"  Řekl jsem jim a oni mi poděkovali. ,,Nechcete kafe, nebo čaj?" Nabídli mi a já jejich nabídku odmítl.

,,Neznáte někoho, kdo by si přál jeho smrt?" Začal jsem s výslechem. ,,Ne, jeho měli všichni rádi. Nikoho takového neznáme," odpověděla Brenda. ,,A kdy jste ho viděli na posled?",,Já ho naposledy viděl včera večer, před tím než, jsem šel do ložnice. To bylo asi o půl devátý," řekl mi Denis. ,,A kdy jste ho viděla vy naposled?" ,,Já jsem byla v ložnici dřív jak můj muž. Okolo sedmý večer," odpověděla.
,,Neměl nějaký problémy v práci?" ,,Nejspíš ne, on se vždycky vracel domů veselej," řekl Denis a jeho žena mu to potvrdila. ,,Můžu se podívat do jeho pokoje?" Zeptal jsem se.
,,Jistě," řekl mi jeho otec.
,,Nahoru po schodech a pak první dveře vlevo." ,,Děkuju," poděkoval jsem a šel po schodech nahoru.

Nasadil si rukavice a vešel dovnitř. Měl postel v rohu u okna, které bylo naproti dveří. Byla krásná ustlaná. Vedle postele byl bílí noční stolek a na něm ležel černý notebook. Naproti postele byla televize. Na druhé straně u stěny byla skříň s oblečením a vedle skříně šedý gauč. Uprostřed místnosti byl malý kulatý koberec v bílé barvě.

První jsem šel prohledat skříně jak s oblečením tak s knížkami i s osobními věci. Nic podezřelého. Tak jsem se vydal prozkoumat notebook, co měl na nočním stolku. Byl chráněný heslem.
,,Neznáte jeho heslo?" Zeptal jsem se rodičů. Ti jen zavrtěli hlavou. Dovolili mi ho vzít na stanici. Tak jsem ještě prohledal šuplíky nočníko stolku. V prvním byli nějaké papíry a složky. Ještě jsem tam našel pár propisek. Ve druhém taky složky. ,,Asi měl hodně rád knihy. Hlavně detektivky," prohlížel jsem si jeho menší knihovnu, kterou měl plnou knížek a polovina z toho byli detektivní případy. ,,Ano, četl skoro každý den," odpověděl Denis. ,,Na shledanou," rozloučil jsem se a vzal si jeho notebook.
,,Na shledanou," oplatili mi rozloučení.

Na stanici jsem požádal našeho ajťáka, aby rozluštil heslo, měl ho během pár minut. Našli jsme tam jednu aplikaci, kde si můžete psát, chatovat, nebo živě natáčet. Jinak nějaké hry a věci do práce. Na té aplikaci měl spoustu přátel, kteří tam byli přihlášeni pod svým jménem, ale mezi nima byl jeden, který byl přihlášený pod jménem 14K. ,,Prověříme je. Já a David zjistíme kdo je 14K. Ty a Laura půjdete za ostatními," ukázal jsem na Rajena. ,,Ok," řekl Rajen a s Laurou šli na adresu prvního člověka. Jenže ten náš byl oříšek. Neměl tam ani jeho pravé jméno, ani adresu a byl přihlášený z předplacenýho mobilu, takže nešel vystopovat. Profilový obrázek tam taky neměl. Ale vypadá to, že to byli asi dobří kámoši, celkem dobře se znali.

Pár zpráv mě dost zajímalo.

Včara ve 23:21

14K
Ahoj kamaráde

Paul
Nehraj si na to kamaráde

14K
???

Paul
Vím co si udělal a neprojde ti to

14K
Vážně. A co?

Paul
Zabil jsi člověka. Chladnokrevně si ho zastřelil

14K
Namáš důkazy

Paul
Až najdu tělo co jsi hodil do řeky tak ano

14K
Nedokážež, že jsem ho zabil. A hodím to na tebe.

Paul
Proč jsi ho zabil.

14K
Osobní důvody.

Paul
Jdu na policii, ale nepůjdu, když se přiznáš.

14K
Nepřiznám

Paul
Fajn.

,,Takže byl na cestě k nám," řekl David. ,,Už to tak vypadá a podívej, byli napsány v době vraždy, " ukázal jsem na čas, kdy byli napsány. ,,Nejspíš ho zabil on, aby ho umlčel. A vím jak to zjistit," modrooký blonďák se na mě podíval a řekl: ,,Myslíš na to, na co já?" ,,Ano, musíme najít to tělo, které údajně hodil do řeky."

Druhá kapitola na světě. Snad se líbila a ten kdo tady ještě nemá follow, tak ho sem dá. A jaký je váš názor napište do komentáře. Jo a ještě jedna věc, 14K se čte jako 14 ká, ne jako 14 tisíc. Jo? Tak to berte na vědomí.