V Y T R Ž E N Í

,,Má ohromující intuice, pokud jde o ženy, mi říká, že tě něco trápí."

Elizbeth shlíží ze svého bidýlka na schodech Černé perly, víc než trochu podrážděná a vůbec ne nadšená z toho, že ji někdo sleduje, dokonce ani Jack. Hlavně Jack. ,,Na to jsi přišel sám, co?"

Přívětivě se opře o schod a vrhne na ni pokřivený úsměv. ,,Připouštím, že ta... hádka s bývalým komodorem mohla naznačit něco o tvém celkovém rozpoložení."

Povzdechne si a začne slézat dolů. ,,Nemůžu uvěřit, že mě sledoval."

,,Nemůžeš?" Jackův tón je skoro škádlivý a ona po něm střelí varovným pohledem, proti kterému zvedne ruce, aby se vzdal. ,,Chci říct, samozřejmě. Ano. Jak by mohl?"

Sparrow vytáhne z kapsy láhev a podá jí ji, aniž by se napřed napil, což je gesto tak velkodušné, že se jí za to skoro líbí. Elizabeth se zhluboka napije a okamžitě začne kašlat, jak jí tekutina hoří v krku. ,,To není rum," vydechne.

,,Whisky." Jack sebou trhne, když na něj přijde řada. ,,Vím, že ti nemám dávat rum." Uchechtne se vlastnímu vtipu, zavře láhev a zastrčí ji.

Oba stojí bok po boku a poslouchají skřípění lodi, jak nad nimi racci vřískají. Elizabeth riskuje, že si Jacka koutkem oka prohlédne. Zírá na měsíc s tak spokojeným výrazem, jaký na jeho tváři nikdy neviděla. Myslí si, že v této chvíli by mohla považovat piráta za známého, kterého stojí za to mít. Možná dokonce za přítele.

Pak to zkazí tím, že otevře ústa, aby promluvil.

,,Nemyslíš si, že je to trik, že ne? Chci říct, že tvůj bývalý snoubenec není zrovna známý svým soucitem k našemu druhu."

Náš druh? Jak troufalé, Jacku. ,,Vážně? Ušetřil tvůj život víc než jednou."

Jack se na ni pak opravdu podívá, očima vypočítavě přejede její postavu. Elizabeth pod jeho drobnohledem odmítá byť jen ucuknout. Zdá se, že je spokojen se vším, co najde, protože nasadí dráždivě vědoucí úsměv. ,,Nedělám si iluze, že to udělal pro mě, lásko."

Elizabeth se zamračí. Nechce se o tom bavit s Jackem, ale slova z ní vyklouznou dřív, než ji napadne je zarazit. Je to jen další věc, kterou proti ní může použít. Další důvod, proč je lepší než ona. ,,Nikdy mi to neodpustí," dodá zachmuřeně. A teď musí nést jeho zklamání osobně. Kdyby nebyla tak naštvaná, mohla by plakat.

,,Ale chceš, aby to udělal?"

Její pohled zabloudí k Sparrowově rozšklebené tváři. Snaží se ji navnadit? ,,Na čí straně vlastně jsi?"

Jack se zasměje, korálky ve vlasech mu cvakají, jak vrtí hlavou. „Nejsem na ničí straně, Lízinko.“ Pak zvážní, rty našpulené. ,,Až na milého Williama." Ukáže ke kompasu, který si přivázala k opasku s mečem. Jeho kompas. Ten, který má člověka dovést k tomu, po čem na tomto světě touží nejvíc.

,,Vzpomeň si, co jsem ti říkal," pronese vážně. ,,Moc se nerozptyluj, nebo to nevyjde."

Vážně přikývne, i kdyby jen proto, aby ho pobavila, vůbec není přesvědčená, že to vůbec někdy fungovalo.

---

Když poprvé otevřela kompas, chvíli kmital sem a tam, než se náhle zastavil, a rozhodně nemířil na sever... ani k Isla de Muerta. Jack ji ujistil, že je to proto, že to nikdy nebylo jeho účelem, a i když se jí příčí mu věřit, Beckettova slova ji stále pronásledují. V těchto vodách je více než jedna truhla takové hodnoty. Diví se, do čeho se Jack namočil. Co jí neříká.

Když Sparrowa našla v Tortuze, říct, že ho její příjezd překvapil, bylo nesmírně slabé slovo. Byla to ale jeho následná radost, která ji vyvedla z rovnováhy. Byl rád, že ji vidí. A to neměla dojem, že by se rozešli nějak zvlášť družně.

Dožadovala se samozřejmě setkání s Willem a byla jí bohužel sdělena informace, že se "drahý William" dostal do pěkné šlamastyky. Přirozeně. Jako by hrozba popravy nestačila. Nabídla mu pomoc a Jack hned souhlasil, a aby byl co nejvstřícnější, dokonce zašel tak daleko, že jí nabídl, aby mohla využít Willovu kajutu. Odmítla, rozhodla se použít jednu z menších, neobsazených kajut, ale přesto ho požádala, aby ji pustil dovnitř, jen aby se podívala.

Willova kajuta nebyla zamčená a byla téměř bez poskvrny. Stále však po něm zůstaly stopy. Listy pergamenu s jeho pavoučím písmem zastrčené do stohu desek, hromádka knih uložená pod postranním stolem, pár nožíků vedle umyvadla. A co víc, pokoj voněl po něm, jako železo, kůže a domov.

I když se na to Jacka opakovaně vyptávala, pokaždé z různých úhlů ve snaze vyzkoušet, zda nelže, Sparrow byl ve vyprávění příběhu stále neochvějný. Will uzavřel dohodu, která nevyšla, a teď je členem posádky Bludného Holanďana. Nedává to ani za mák smysl, ale stejně tak ani aztécká kletba nebo nemrtví piráti.

Ať tak či onak, Elizabeth ví, že jediný způsob, jak zachránit Willa, je hrát podle Jackova plánu.

Prozatím.

---

Jakmile se rozední, nastupuje nová posádka a Černá perla se řídí podle Elizabetina kurzu. Po tom, co to udělá, se však stává poněkud nadbytečnou, protože sama námořníkem příliš není. Takže chodí za Jackem, vyptává se ho na to, jak to či ono funguje, a nabízí mu velkorysé lichotky. Sparrow si očividně užívá pozornost, ale zachytí jeden nebo dva její špičaté pohledy vržené Jamesovým směrem a nakonec pochopí.

,,Moje milá Lízo," nakloní se k ní a spiklenecky zamumlá. ,,Pokoušíme se, aby bývalý komodor žárlil?"

Přehodí si vlasy přes rameno a zasměje se, jako by si z ní vystřelil. ,,Nepokoušíme se o to. Daří se nám to."

Jack sklouzne pohledem k místu, kde se na přední palubě poměrně rýsuje Jamesova postava, a zvedne obočí. ,,Neuvažovala jsi o nebezpečí, které to představuje?" Vrátí se k ní pohledem a hravě se zamračí. ,,Konkrétně pro mě."

Elizabeth to zvážila. Vlastně docela důkladně. Na tento způsob mučení narazila vlastně omylem, jen si všimla Jamesovy černé nálady poté, co ji jeden z nováčků upozornil na Gibbse, zatímco byla na doslech. Je naprosto uspokojující sledovat ho z její periferie a prokládat každý jeho úkol jejím směrem. Dobře mu tak. Neměl ji před posádkou shazovat. Před Jackem.

,,Napadlo mě to." Elizabeth se uculí, když mu z klopy kabátu sbírá kousek imaginárního smítka. ,,Neříkej mi, že tě to nebaví."

Ve Sparrowových očích se mihne cosi rozpustilého. ,,Nesmírně, lásko. Ale jak daleko to zajde?"

Elizabeth zastaví své toulavé ruce a přimhouří oči. ,,Nejsem si jistá, jestli vám rozumím, kapitáne."

Natáhne ruku a sevře prsty kolem jejích, čímž ji účinně polapí, když se nakloní ještě víc do jejího prostoru. ,,Hraj si na stydlivku, jak chceš, drahoušku, ale svoboda je silné afrodiziakum. Jsi větší pirát než kdokoli z mužů na této lodi."

,,Předpokládáte, že o mně víte hodně, pane Sparrowe." Nakloní rty k jeho, zvědavá na jeho reakci. Jeho zorničky se nepatrně rozšiřují, puls pod její dlaní nabírá na intenzitě. Usmívá se. To by se mohlo hodit.

Jack našpulí rty. ,,Kapitáne, prosím. Nebo Jacku."

,,Tak dobře, Jacku, budu kousat." Pirát si při tom olizuje rty. Bože, je to příliš snadné. ,,Jak to, že toho o mně tolik víš?"

,,Hrášek v lusku, lásko," prohlásí s úsměvem.

A tentokrát s ním neochotně souhlasí.

---

Když James těsně před úsvitem scházel z mola, nenarazil na nikoho jiného než na Arthura Fitzpatricka. Chlapec byl nadšený, když poznal jednoho ze svých „nových kamarádů“, ale James cítil jen rezignovanost. Krátce se zabýval myšlenkou varovat Fitze před tímto konkrétním kariérním tahem vzhledem k povaze jejich zaměstnavatele, ale chlapec byl tak vzrušený, že se Jamesovi pozvracel na boty, a nakonec se rozhodl proti tomu.

Čím víc, tím líp.

A James měl pravdu: tentokrát je to mnohem horší. Jako by se osud spikl, aby ho umístil do jeho vlastní, osobní verze pekla, kde si všichni ostatní blaženě neuvědomují, jak moc trpí. No, ne všichni. Je si jistý, že Elizabeth přesně ví, co mu dělá. Zoufale se chytá svého vzteku a snaží se ho kolem sebe stáhnout jako plášť, aby odrazil bouři svého vzrůstajícího vzrušení. Ta změna je pro něj záhadou. Ale sledovat ji, jak se naparuje po palubě jako vládnoucí monarcha v těch těsných kalhotách, ho přivádí k šílenství.

Posádka se k němu nechová o moc lépe než minule, z velmi zřejmých důvodů je nedůvěřivá. Tentokrát je ale osobně nepronásledoval hurikánem, takže je tu alespoň to. Zdá se, že Sparrowa absolutně těší, že na něj může štěkat rozkazy, a James poslouchá s čím dál temnější náladou. Většina ostatních pirátů mu tak nepřekáží, ale Fitze se to vůbec netýká. James si nevšímá chlapce, který brebentí vedle něj, snaží se soustředit především na úkol, který má před sebou, a nešťastně selhává.

Nedokáže dělat nic jiného, než zírat, jak Elizabeth a Sparrow obíhají kolem sebe, zatínají pěsti nebo se koušou do rtu pokaždé, když se piráta dotkne, nebo dovolí jemu, aby se jí dotkl. To flirtování není to nejhorší, James už to všechno zažil. Je to ta neskonalá drzost, kterou má, aby se ujistila, že se dívá. To ho rozpaluje rychleji než všechny její milostné návrhy. A pořádně ho to rozčiluje.