P O L E D N Í K Y

Po návratu k Odplatě je hned jasné, že něco není v pořádku. MacMurray a Barbossa jsou zavřeni v kapitánově kajutě, zatímco zbytek posádky pracuje v napjatém tichu a Elizabeth, Will a James spěchají na palubu. Trojice se chvíli vzájemně pozoruje a přemítá o změně, než Elizabeth zamíří přes palubu k panu Gibbsovi.

,,Povězte mi, co se stalo," přikáže mu, když muž znovu zavře láhev, když se dlouze napije.

,,Novinky," zašklebí se a otře si ústa o hřbet ruky. ,,A ne ty dobrý."

A kdy vůbec dobré byly? James se zamyslí. ,,Možná kdybys byl tak laskav a rozvedl to."

„Beckett se zbláznil, opravdu. V posledních měsících, co se plavíme, ovládá moře. Říká se, že loví piráty. Popravuje muže, ženy a děti po stovkách.“

Elizabeth znechuceně svraští obočí. ,,Děti? Proč?" Podívá se na Jamese a zamračeně stiskne rty. ,,Je opravdu schopen něco takového udělat?"

James ví, že je. Kdysi dávno se podílel na Beckettově systematické genocidě, každé ráno se probudil, aby si zapnul uniformu a prohlásil se za ochotného poskoka toho megalomana. Jako admirál James nikdy nepředsedal veřejnému lynčování osobně, místo toho bylo jeho úkolem zajmout co nejvíce pirátů a přivést je k výslechu. Byl však přítomen u mnoha z nich a při té vzpomínce se mu obrací žaludek. Stejně jako vzpomínka na to, kolik whisky musel vypít, aby zahnal démony na tak dlouho, aby v noci usnul.

,,Ano," přikývne Gibbs a znovu přitáhne Elizabethinu pozornost. ,,Teď, když má Jonese na své straně, není na oceánu živá duše, která by byla v bezpečí před jeho hněvem."

Hněv? To není správné. Nikdy nešlo o vztek nebo nenávist. Jen o obchod. Prostředek k cíli.

,,Jonese?" To řekl Will, na kterého James zapomněl, že stojí po jeho boku. ,,Proč by Jones pomáhal Beckettovi?"

,,Srdce," mumlá James. Cítí, jak se na něj upřeně dívají, ale své oči nechává na palubě. ,,Fitz mu přinesl Jonesovo srdce."

,,Musí být něco, co můžeme udělat." Nikdo z mužů neodpovídá, a tak Elizabeth zvýší hlas a udělá krok vpřed. „Gibbsi! Co říkal Barbossa?"

V odpověď dostane zaprskání a obrátí oči v sloup, než se prodere kolem a zamíří ke kapitánově kajutě. James jí je v patách, když vtrhne do dveří a dožaduje se odpovědí. A přestože je Barbossa vyrušen tím vpádem, dostane je.

Píseň už byla zazpívána. Pirátští vůdci se musí sejít a sjednotit devět tolarů. Jejich záchrana Jacka je teď ještě příhodnější, protože se mu před smrtí nepodařilo jmenovat nástupce. Jakmile se vrátí, Bratrstvo může rozhodnout o dalším postupu.

Jak Elizabeth, tak Will se tváří, že to všechno berou s klidem, ale James zaváhá hned napoprvé, když Barbossa zvedne zvonící minci, aby ospravedlnil svou přísnost. Zatímco on je obeznámen s pověstmi o Zátoce vraků a s existencí jakési pirátské hierarchie uznávané mezi některými... Píseň? Devět tolarů? Má to pro někoho z nich něco znamenat?

Jak se James rozhlíží po místnosti, je nucen znovu přiznat, jak je skutečně mimo. Nemá ten pocit rád. Vůbec ne.

---

Od začátku se plán v Singapuru začíná hroutit. Přístav se hemží vojáky VIOS, kteří bezpochyby hledají stejného muže jako oni: Sao Fenga, postrach Jihočínského moře. MacMurray se rozhodne v zájmu bezpečnosti svých vlastních mužů odejít. Posádce Perly je poskytnut záchranný člun, přání všeho dobrého a příslib, že se znovu sejdou v zátoce.

Pak už to bude jen horší.

Nakonec nějakým způsobem přesvědčí notoricky nelítostného kapitána Fenga, aby pomohl jejich věci, ale až po delší hádce, po níž se jeho lázně a značná část doků ocitnou v hořícím zmatku. Utíkají z pronásledující VIOS na vypůjčené lodi s vypůjčenou posádkou a vypůjčenými mapami.

A ty mapy... no, nedávají vůbec žádný smysl. Ale ani plavba přes doslovný okraj Země. Jediný důvod, proč James ví, že nesní, když se Černá perla snáší přes nekonečné bílé duny pláže, na kterou ji vyplavilo moře, je ten, že jeho vlastní mysl by nikdy nedokázala vykouzlit něco tak směšného.

Dochází k hašteření. Smlouvání. Všichni vylezou na palubu nevysvětlitelně neporušené Perly a pokračují dál, proplují kolem legie ztracených duší, které čekají na převoz do posmrtného života, a pak se vrátí do reálného světa jen tak, že převrátí loď a od soumraku do úsvitu přehodí samotné slunce. James se dívá, jak si vodou zalitá posádka ždímá oblečení a připadá si o dvacet let starší, než když vyrazili.

A nějakým způsobem jsou zpátky v Karibiku. Přirozeně. Proč by věci jako čas a vzdálenost měly mít nějaký vliv na očistec? Jsou to vlastně spíš pokyny.

Co by James dal za to, aby mohl být ve staré dobré námořní bitvě s Francouzi. Vybral by si to na každý den v týdnu místo téhle nepochopitelné hovadiny.

Všichni na palubě jsou k smrti unavení a navíc mají žízeň, a tak je Sparrow nechává nabírat čerstvou vodu na malém ostrově nedaleko místa, kde se znovu objevili. James a Will vedou pobřežní skupinu a vrátí se, aby zjistili, že Sao Feng dorazil... spolu s Beckettovou lodí, Endeavor. Ten zatracený bastard je musel zradit.

Jacka berou na palubu Endeavoru ozbrojené stráže VIOS, zatímco Willa a Jamese drží na mušce Fengova posádka. Neslyší, co se povídá z takové dálky, ale zdá se, že se Barbossa snaží přesvědčit Fenga, aby nedodržel dohodu s Beckettem a přidal se k nim v jejich boji. Nicméně Feng má podmínky, podmínky, nad kterými se Elizabeth rozčiluje, až vytáhne meč.

Když se na ni posádka vrhne, James se vrhne do akce.

---

,,Dobrá. Ale chci ji."

,,Cože? Ne!"

Barbossa bere nabízenou ruku Sao Fenga. ,,Souhlasím."

Elizabeth se k němu otočí. ,,Ne! Nesouhlasím! Nenechám se směnit jako chatař!"

Pokrčení ramen. ,,Promiň, děvče. Není v tom nic osobního."

,,To určitě ne!" Elizbeth si jde pro meč, ale ze všech stran ji obtěžuje tucet tápajících rukou. ,,Slez ze mě! Tohle nemůžeš!" Plive, kouše, snaží se vyprostit, z prstů se jí stávají drápy.

Náhle zazní výstřel a ona natáhne krk, aby viděla, že na přídi lodi také vypukl zápas. Will byl sražen k zemi, nos má zakrvácený a ruce bolestivě sevřené za zády. Ale James. James bojuje. Zabíjí. Snaží se k ní dostat. Také má žalostnou přesilu. A je obklíčen.

,,Dost!" Sao Feng vykročí vpřed, jeho dao se ve slunečním světle zaleskne, když ho vytrhne z opasku: ,,Tohle teď skončí."

,,Počkejte!" Elizabeth křičí. ,,Počkejte! Prosím, nezabíjejte ho!"

Posádka teď přemohla Jamese. Drží ho zezadu, podobně jako ji, dýku u krku.

Feng o ní chvíli přemýšlí, v očích má odporný záblesk, než se rozplyne v zlověstném úšklebku, který je plný špinavých zubů a ďábelského humoru. ,,Proč bych neměl?"

,,Půjdu s vámi." Při jejích slovech jako by veškerý pohyb ustal; cítí, jak se jí Jamesovy oči zavrtávají do hlavy, ale odmítá ho vzít na vědomí. ,,Ušetřete jeho život a já v klidu půjdu. Udělám, co budete chtít."

Na pirátově tváři se usadí bystrý výraz. ,,Mám tvé slovo?"

,,Ne. Elizabeth, ne -"

Teď se podívá na Jamese, vidí, jak mu krev stéká po tváři, po krku, kde se zarývá ocel. Zelené oči má vytřeštěné a prosebné. Raději zemře, než aby ji nechal odvést. Elizabeth zavře oči, zhluboka se nadechne a pak...

,,Máte ho mít."

,,Ne! Eliza-"

Kapitán přikývne a pirát, který drží nůž, zasadí Jamesovi ránu do břicha tak silně, že se zhroutí na palubu. Elizabeth sebou trhne, když ji Feng popadne za čelist.

,,Půjdeš klidně. Uděláš, co ti řeknu. A abych se ujistil, že dodržíš svou část dohody...“ vyštěkne a dva jeho muži začnou Jamese svazovat. Feng se k ní nakloní tak blízko, že jí přes rty přejede jeho odporný dech. ,,Jestli budeš jen kňučet, sám mu podříznu krk."

---

Svíčky blikají ze všech stran. Vzduchem prostupuje opojná vůně doutnajícího kadidla. Elizabeth se zachvěje, když její nahou kůži čistí dvě zarputilé služebné s očima neustále upřenýma dolů. Při koupeli a oblékání jsou bolestně jemné, ale ona se nebrání. Není pochyb, že Sao Feng dostojí svému slovu.

Ona i James byli odvlečeni na palubu Císařovny, ona do kapitánovy kajuty a on do nákladového prostoru. Bojoval s nimi do posledního dechu, vzpíral se, až ho někdo praštil po hlavě a on upadl do bezvědomí. Elizabeth se ze všech sil snažila nereagovat, ale cítila nepříjemný pocit v břiše. Bude ji za to nenávidět, tuší. Za kapitulaci. Ale bude při tom naživu.

Na ničem jiném nezáleží, připomíná si znovu a po tvářích jí stékají tiché slzy. Její štíhlou, teplou ruku zakryje druhá a Elizabeth prudce otevře oči, aby zjistila, že ji pozoruje jedna ze služebných. Nic neříká, ale světlo svíčky osvětluje její smutný, temný pohled a odhaluje pochopení. Vědí, co se chystá vytrpět. A pokud jsou tmavé podlitiny, které jí vykukují zpod límce, nějakým náznakem, tak to vědí ze zkušenosti.

Elizabeth stiskne dívce ruku a ona jí stisk opětuje. Pak se ozve ozvěna kroků na schodišti a kontakt je přerušen.

Feng je neméně hrozivý, když si sundá brnění. Ve skutečnosti, bez té vrstvy navíc mezi nimi je Elizabeth ještě úzkostlivější. Řekne něco čínsky a služebné se ukloní, než utečou z místnosti, takže Elizabeth zůstane sama. Prosím...prosím, nechoďte...

Pomalu kolem ní krouží jako dravý pták a z dálky si ji prohlíží. Říká, že ji chce osvobodit. Pak jí říká Kalypsó. ,,Zřejmě to není jedno z vašich jmen, které jste si oblíbila. Ale my vám tak říkáme."

,,My?" Elizabeth se zatočila hlava. Už o tom slyšela. Příběhy. Bohyně uvězněná v lidské podobě. Myslí si Feng, že je to ona? Pokud ano, mohlo by jí to dát nějakou páku. Rozhodne se hrát s ním.

Sao Feng upřesňuje, když naléhá, vypráví jí o prvním bratrském sněmu a o závazném rituálu, který jim má dát kontrolu nad mořem. Tvrdí, že by se jim postavil, protože by neměla být ničím jiným, než kým je. Celou dobu se k ní přibližuje, zatímco ona se marně snaží vymyslet nějaký plán útěku.

,,Krásná slova od věznitele," opáčí a z hlasu jí odkapává posměch. ,,Je ovšem pravda, že přes mříže ztrácejí své kouzlo."

Zasměje se a ten zvuk promění její krev v led. ,,Máte rychlý jazyk. Možná si myslíte, že jsem krutý. Ale mám v úmyslu vás osvobodit. A na oplátku bych požádal o vaše dary."

Způsob, jakým setrvává na slově, více než dokládá jeho význam. Hrozí, že jí znechucení a hrůza ucpou hrdlo. ,,A když odmítnu?"

Feng ji přiráží ke zdi tak silně, že ztrácí orientaci. ,,Nejsi v pozici, kdy bys mohla odmítnout," zavrčí a začne s ní zápasit, vede ji k posteli, se rty přitisknutými k jejímu krku, jak se zmítá v jeho sevření. Feng ji snáší k zemi, nehty jí přejíždí po stehně a sune se k lemu její košile.

Pak dojde k náhlé explozi a loď se nakloní na bok. Feng je vyveden z rovnováhy a upadne.

Elizabeth se vyškrábe na nohy a rozběhne se ke schodům, ale Feng je také nohou a míří za ní. Elizabeth se otočí na podpatku a rozběhne se pryč, přičemž v brázdě za sebou povalí ohřívadlo plné žhavých uhlíků. Pak z jednoho ze stolů vytrhne láhev, rozbije ji a zamává s ní na útočníka.

,,Zkuste to," odváží se ho bodnout, když se zastaví těsně mimo dosah. ,,Vyříznu vám srdce a sním ho."

Zdá se, že to Fenga pobavilo. Otevře ústa, aby odsekl, a druhý výbuch mu urve nohy, roztrhne trup a rozprskne všude třísky dřeva a skla.

---

Jamese probere ze zoufalého trápení exploze, která otřásá lodí. Vyškrábe se na nohy, krade se proti závrati vyvolané pohybem, což je přetrvávající příznak důkladného bití, které proběhlo před necelou hodinou. Jazykem se dotýká rozštěpeného rtu a napíná uši, aby slyšel, co se děje mimo jeho vězení. Křik. Kakofonie běžících nohou nad hlavou. Císařovna je pod útokem.

Je to Holanďan, uvědomí si s úlekem. Beckett za nimi určitě poslal Jonese. Znovu.

V šeru se ozve druhý výbuch, zdi kolem něj sténají a James obnoví svůj dřívější úkol - pokusit se oprostit od pout, která ho poutají ke zdi. Je to bláznovství, ví, ale když nemá na práci nic jiného, než se ponořit zpět do otupělé sklíčenosti, je úsilí jeho vlastním cílem.

Bušení. Někdo strhává žebřík. „Jamesi! Jamesi, kde jsi?"

Srdce mu při zvuku jejího hlasu poskočí až do krku. „Elizabeth! Jsem tady!"

Zahlédne ho ve stínu a přiběhne k němu. „Proboha, Jamesi, jsi zraněný!“ Její ruka přejde k jeho pohmožděné tváři a on si všimne tmavé krve, rozstříknuté na přední straně jejího roucha.

,,A ty? Elizabeth... je mi líto, že jsem nemohl... jsi..." Nedokáže se přinutit, aby to skutečně řekl, je zbabělec, ale ona zavrtí hlavou.

,,To by stačilo, Jamesi. Jsem v pořádku." Jako opium jím proudí úleva, když se její pohled ve tmě upne na jeho. „Sao Feng je mrtvý.“

,,Mrtvý?"

,,Ano." Začne se hrabat v klíčích, kterých si předtím nevšiml, že je má v ruce. ,,Šrapnel z výbuchu. Holanďan je nám v patách."

Elizabeth zkusí jeden, pak další dva, než najde správný klíč, a okovy zařinčí o podlahu. Jakmile je volný, James ji obejme. Lpí na něm stejně zoufale, i když jen krátce. ,,Nemáme moc času." Odtáhne se, v tmavých očích odhodlání. ,,Feng ze mě udělal kapitána, Jamesi."

James se zamračí. I minule byla kapitánem. Stalo se to takhle?

Plete si jeho rozvahu s nesouhlasem. ,,Ztrácíme půdu pod nohama. Jones tu bude každou chvíli. Musíš se schovat."

To určitě. Ale ona nedává prostor k hádkám, zvedá ruku, aby ho umlčela.

,,Už mě viděli na palubě. Poznají, že jsem tady. Ale tebe neviděli. Až nás zajmou, a oni nás zajmou, Jamesi, musíš si pro nás přijít. Rozumíš mi?"

James si všimne ostří v jejím tónu. Je to rozkaz. Přikyvuje, zmatený a ve stejné míře posílený jejím odhodláním.

,,Dobře." A ona ho líbá, její prsty se mu vkrádají do vlasů, zatímco její rty se tisknou na jeho. Když se odtáhnou, roztřeseně se nadechne. ,,Budu na tebe čekat, Jamesi Norringtone. Nenech mě ve štychu."

Pak je pryč, běží zpátky po schodech, aby se připojila ke svým mužům v hrozícím boji.