Téma je jasné. Bystrozorství. Je to něco, co nás provází celým světem, snad každý zatoužil někdy být bystrozorem. A některým se to povedlo. A přesně o těch dnes budeme mluvit.

O co tedy jde? O bystrozory, jejich protivníky, výcvik nebo přímo boj. Důležité je, aby ve vaší povídce vystupoval aspoň jeden bystrozor jako hlavní postava (a nesmí to být Tonksová!). Stejně tak žádný James, Lily a Sirius, o těch už jsme slyšeli až dost. Můžete klidně psát i z druhé strany, klidně z pohledu temné strany bojující s bystrozory, je to zcela na vás, podmínku pro tento dvojtýden nedám, dvojtýden je ještě bonus k tomu. Jak dlouho máte téma k dispozici? Po celé dva týdny, tedy do 28. 11., během nich poběží i normální týdenní témata (vydám za chvíli :D), toto je takové bonusové.

Možná si budete říkat, že moje kreativita je pryč, ale ano, vybrala jsem si Harryho dobu. Možná vás ale příběh něčím překvapí, zvlášť ty, kteří nečetli Temnou odvahu. Ti, kteří četli, můžou být zase potěšení objevením jejich - jistě oblíbených - shipů :D

"Dobré ráno, Pansy, dneska vypadáš obzvlášť dobře," uchechtl se Ron, když kolem dívky procházel. "Všechno to listí ti tak strašně moc sluší," cukroval. "To ses venku vyválela celá nebo po částech?"

Pansy se zamračila a smetla si z vlasů dva obrovské javorové listy. "Táhni k čertu." Následně začala odmetat z oblečení bláto a písek.

"Nic si z toho nedělej, Pansy. Kdybys viděla Rona, když se vracel z výcviku, docela by ses pobavila," začala s úsměvem Hermiona, pak se ale zamračila na Rona. "A ty ji taky pro jednou nech, jste jako psi na vodítkách, co na sebe furt jen vrčí."

"Chceš snad, abych ti tvého miláčka pokousala?" ohradila se Pansy, následně ale schytala zezadu do hlavy balónek s vodou. Ten se rozprskl a namočil jí celé vlasy. Do toho slyšela ten nenáviděný hlas.

"Bystrozor se nefláká a nevybavuje se s kolemjdoucími. Bystrozor bojuje se zločinem. Bystrozor není líný a neutíká z výcviku," komandoval ji Kingsley. "Bystrozor se hrdě vrhne do práce, že Parkinsonová?"

"Taky táhni k čertu," pošeptala si pro sebe dívka, naneštěstí ji Kingsley zaslechl, což znamenalo peklo po dobu dalších dvou hodin výcviku.

"Parkinsonová, Parkinsonová, co z tebe jednou bude?" dobíral si ji, když už zase ležela na zemi bez hůlky a zcela bezbranná. "No bystrozor asi ne," odpověděl si sám sobě, načež sebral dívčinu hůlku. "Pro dnešek končíme, hůlku si vyzvedni u ministryně, ona se také ráda pobaví."

Pansy byla sotva schopna mluvit. Nejraději by Kingsleyho, Rona, Hermionu, Harryho, Astorii, Draca a vlastně úplně všechno poslala k čertu. Chtěla jít domů, chtěla si lehnout do postele a předstírat, že svět neexistuje. Že neexistuje tohle ponižování a pobavení ostatních na její úkor. Nemysleli to zle, ale Pansy už na jejich vtípky pomalu docházela trpělivost.

Ještě víc jí naštval hlas, který se ozval z kanceláře ministryně kouzel. 

"Hele, hele, už jde," vypískla potěšeně Astorie. "Tohle je prostě skvělá návštěva, sestřičko. Ty víš, jak mi načasovat příchod," usmívala se, když Pansy vcházela do dveří.

Byla příšerně unavená, špinavá a zmlácená. Měla dojem, že na jednu nohu kulhá, nad okem měla krvavý šrám, nic z toho ale nebylo pro bystrozora v zácviku netypické. Všichni si z ní pořád dělali jen legraci.

"No teda, Pansy, ty jsi přímo ohromující," ozval se Draco. 

Astorie se zasmála a ještě víc se přitiskla k jeho boku. Na ruce se jí zaleskl obrovský prsten, protože Malfoyové přece na svých snoubenkách nešetří. 

"Jděte se bodnout oba, jo? Nezapomeňte, kdo vám dělá svatbu. A já vám garantuju, že jestli toho nenecháte, tak se šťastně nevezmete," pohrozila jim, čímž aspoň Astorie sklapla. Draco se pořád blbě uculoval, když mu ale Pansy šlápla na drahé boty zablácenou teniskou, přestal se smát i on.

"Mám u tebe prý hůlku," zavrčela na Daphné, která spokojeně seděla za stolem.

"Tak oni jí vzali i hůlku," rozesmál se od okna Blaise.

Pansy sebou trhla. "Jak ses tam dostal?" vyjekla, když viděla jen jeho hlavu koukat dovnitř pokoje.

"V klidu, stojí na parapetu už nějakou tu dobu. Chtěl tě vidět přijít, ale nechtěl skončit zmlácený jako Draco," vysvětlila Daphné s úsměvem.

"Dej mi tu hůlku nebo budu vraždit. A začnu tvým přítelem," pohrozila jí Pansy, která už si druhým týdnem brousila zuby na Kingsleyho. Přesně dva týdny vedl její výcvik. A včera začala s tvrdými tréninky, teorii měla už za sebou, teď přešla do praxe. Dva týdny teorie, dva praxe, jednoduché. Jen kdyby se jejím praxím nesmáli všichni okolo.

"Mám ti vzkázat, že úsměv je klíč k úspěchu a zítra se sejdete už v pět třicet," podala jí současná ministryně Daphné Greengrassová hůlku. Převzala místo po Kingsleym, když se rozhodl odejít zpět k bystrozorům, kde byl stejně nejšťastnější.

"Nesnáším vás. Všechny," oznámila jim Pansy. "Snažím se, do háje, bojovat za lepší svět a vy mě tu jenom ponižujete. Víte, jaké to je, když se Parkinsonová přidá k bystrozorům? Kolik narážek na původ, stranu, černou magii a tohle všechno musím denně snést? A do toho do mě ryjete ještě vy, mí drazí přátelé," vyčetla jim.

"Jen se nedělej, jsem viděl, jak jsi Goldsteinovi podpálila hábit," ozval se znovu Blaise od okna. Srdceryvná řeč Pansy tak byla zapomenuta.

"Jen běž," usmála se na ni Daphné a podala jí hůlku.

Pansy se ani nezdržovala s děkováním, jen vyšla ven a za veselé poznámky Astorie ohledně toho, že by si po sobě měla aspoň vytřít to bláto, odešla atriem pryč.

"Promerlina, Parkinsonová, vypadáš jako po mém prvním zápase u Harpyjí," ozvala se za ní Ginny. Zřejmě se přišla také pobavit.

"Taky se tak cítím. Dostala jsem pěkně na budku, jako ty tehdy," odsekla jí Pansy.

"Tenhle ušel," ušklíbla se Ginny její poznámce. "Přišla jsem ti jen říct, aby sis z Blaisových slov nic nedělala, je to idiot. A já to musím vědět nejlíp, když s ním nějakým omylem žiju."

"Myslíš to, jak ses mu vecpala do bytu a odmítla odejít?"

Ginny si zhluboka povzdechla. "Za prvé, pozval mě, a za druhé... No, to je jedno, tohle už jsme řešily mnohokrát."

"Tak co chceš?" zamračila se Pansy.

"Harry ti vzkazuje, že čeká doma. Už se na tebe moc těší," mrkla na ni zrzka, než se vydala zase směrem ke kanceláři ministryně kouzel za svými přáteli.

Pansy se poprvé za den upřímně usmála. Aspoň něco dobrého ji dnes čekalo. Domov, místo, kam se po každém dni těšila. Někdy ho obývala i spousta dalších lidí, dnes ji ale čekal jen Harry. A to byly ty nejlepší večery ze všech.

Přemístila se přímo do krbu svého domova, vlastně jejich domova. Harry seděl v křesle a četl poslední stránky Denního věštce. Na nose si posunul brýle, než se k Pansy otočil.

"Kolik poznámek jsi schytala?" přejel si ji pohledem.

"Nespočet," ušklíbla se dívka.

"Čekal jsem to. A ty taky. Lituješ?" zajímal se jako ostatně každý večer.

"Ne, nelituju ničeho," odpověděla mu. Nelitovala ani rozhodnutí přidat se k bystrozorům, nelitovala ani toho, že jí Harry do toho uvrtal. Jenže jak jinak by mohla dělat parťáka samotnému Potterovi? Musela si tím projít, což znamenalo přežít Kingsleyho výcvik.

"Zítra si tě pěkně podá," přešel k ní Harry.

"Já vím, ale stejně nelituju ani jediného dne," nedbala ničeho víc, viděla jen domov, který jí byl tolik let odepřen, který jí tolikrát vzali. A tentokrát ho dostala. A k tomu měla navíc i Harryho.

Měla všechno, co kdy k životu chtěla.