Jeli jsme alespoň dvě hodiny a za celou tu dobu John do mě hustil informace o škole.

,, Přijdeme zhruba v polovině zařazování. Takže sotva přijdeš tak ti Křišťál přiřadí tvůj pokoj a rozvrh. Pak bude večeře a pak půjdeš do svého pokoje. Další den ti pak začíná vyučování."

Na všecko jsem jen bezmyšlenkovitě kývala hlavou. Během Johnova povídání jsem usnula.

...

,, Vztávej Katrin, už jsme tady."
Nevrle jsem zamručela. Proč mě budí?

,,No tak Katrin."
Nedobrovolně jsem otevřela oči. Došlo mi že jsem stále v Johnově autě a že to celé nebyl jen potrhlý sen. Vyšla jsem z auta a čelist mi spadla někde ke kolenům. Přede mnou byl ten nejkrásnější zámek co jsem kdy viděla.

Oproti němu jsem si připadala menší než trpaslík. Měl nevím kolik věží a příroda kolem byla naprosto úchvatná. Celá ta scéna vypadala jako z pohádky.

,, Není to nic moc ale ujde to." ozval se za mými zády John.

Ujde? Tohle podle něj ujde? Vždyť to vypadá jako by tu bydlela Popelka, Růženka, Sněhurka a další slavné Disney princezny.

,, Je to nádhera." zamumlala jsem a čuměla na nádheru přede mnou.

John mě uvedl dovnitř a já měla pocit že mi oči co nejdřív vypadnou z důlků. Všude to bylo naprosto majestátní. Stropy zdobily křišťálové lustry, na zdech bývalo zlaté obležení a podlaha byla z (asi) pravého mramoru. John se na mě celou dobu díval a křenil se jak malý kluk.

Zabočili jsme do postranní uličky a John zaklepal na jakési dveře. Otevřela nám paní s rudými vlasy v drdolu. Měla dost podivný výraz ale jakmile spatřila Johna, sladce se usmála.

,,Á dobrý den pane. Co potřebujete?"

,, Zdravím Uno, tohle je Katrin. Dej jí prosím její oblečení." Una kývla a začala si mě prohlížet.

,,Tak za chvíli Katrin." zamával mi John.
Una si mě vzala dovnitř. Prošly jsme salónem jak pro modelky až úplně dozadu ke stojanům s oblečením. Una hmátla někam do zadu a vytáhla tlustý bílý šanon. Podala mi ho a dodala: ,,Já budu támhle kdybys mě potřebovala. Vyber si v tom šanonu jaké oblečení chceš ale musí to být bílé ano drahoušku?" a odcupitala někam do pryč.

Otevřela jsem šanon a začala si prohlížet několik bílých overalů. Některé jsem rovnou zamítla a u jiných jsem musela chvíli přemýšlet.
Nakonec jsem se rozhodla pro bílý o Real se zlatými doplňky. Když mi ho pak Una donesla já si ho oblékla, cítila jsem se v něm ultra pohodlně.

Una mi pomohla rozčesat mé zlaté vlasy a když jsem se podívala do zrcadla připadala jsem si jako někdo jiný.

Una mě pak vyvedla před dveře kde už čekal John. Při pohledu na mě jen obdivně hvízdl.

,, Musím uznat že to je opravdu dobrá práce děvčata." pochválil nás. Una se to přešla mávnutím rukou a slovy že to nic nebylo. Pak jsme se už rozloučili a John mě opět někam vedl obřím zlatým labyrintem.

Zastavili jsme u zlatých dveří gigantických rozměrů u nichž už čekala tmavovlasá dívka. Koukala do knížky ale když postřehla že jsme přišli knížku zaklapla.

,, Katrin, tohle je tvá nová spolužačka Erika. Eriko tohle je Katrin."
představil nás John.

,,Ahoj Eriko, ty jsi černá viď?" zeptala jsem se.

,,Ano, a ty očividně bílá." odpověděla chladně Erika. Pak se odmlčela.
,,Máš hezký overal." dodala.

,,Tobě to taky sluší."

Musí se nechat že Erika má opravdu nádherný overal. Byl dlouhý a bez rukávů. A její vlasy to dokonale doplňovali.

,,Tak jestli vás neruším, tak mohli bychom pokračovat?"přerušil nás John.

Obě jsme okamžitě zmlkly. John kývl a zaklepal na ohromné dveře před námi.
Ty se začaly s vrzáním otevírat.

Zdravím všechny čtenáře a čtenářky mého příběhu. Tak co říkáte na Katrininu novou školu a na Eriku? Budu ráda za jakékoli komentáře a kritiku uvítám. Kdy vyjde další kapča nemám zdání protože teď píšeme pololetky a jelikož jsem v osmičce tak na tom dost záleží. Těším se na vás příště. Ahojky😉👍.