26. Nikde nic

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

,,Lidi musíme je najít! Musíme něco udělat!" začali jsme s Harrym panikařit. ,,Odsud se nedostaneme kluci, jsou zavřené dveře, no jiný východ nevidím" povzdechl si Zayn. Gigi se porozhlédla kolem. ,,A co tamty dveře?" ukázala na dveře do kumbálu, kde jsem před chvíli ještě byl týrán.

,,Tam je jen kumbál. Nemyslím si, že by jsme se tamtudy dostali ven." povzdechl jsem si.  ,,Achjo, achjo, achjo!" zanaříkal Louis a sedl si na zem. ,,My tady umřeme. My tady zdechneme. A Loui, můj Loui umře a-" začal plácat jedno přes druhé. ,,Harry, nesmíme to přece vzdát..." pohladil ho po rameni Zayn.

,,Musíme si to tady pořádně prohlédnout." prolomila ticho co nastalo Gigi. ,,Co tady chceš hledat?" řekl jsem a rozhlédl se. Středně velká místo. Kamenná zem a to samé i zdi. Nějaké mrtvoly a omráčení lidé. Jedny zavřené dveře a druhé do kumbálu. Nic víc, nic míň. Svoji naději na přežití jsem už pomalu ztratil.

,,Nialle, co bylo v tom kumbálu?" zeptala se mi Gigi. ,,No... byl to kumbál, jako každý jiný. Bylo zam nějaké oblečení a nějaký kýbl-" zamyslel jsem se. Gigi se otočila, chytla Zayna za ruku a hnala dovnitř. Já šel za nimi, nakonec se k nám připojil i Harry.

Ve vnitř to bylo ve stavu, jako posledně. Gigi to tam hnedka začala prohledávat. Prošla všechny šuplíky, úplně všechno, ale nikde nic, co by nám pomohlo nebylo.

,,Tohle je v háji." řekl jsem a Gigi se na mě smutně podívala. Vyšli jsme zase ven ale to už se otvírali dveře. Simon. Zase Simon. Blížil se k naší skupině tvořenou Gigi, Zaynem, Harrym a mnou. Už mi tak trošku došlo, že jsme asi jediní široko daleko, kteří jsou ještě na živu.

,,Nialle? Pojď.. " řekl Simon a přišel blíž ke mně. Napřed se mi ani nedotkl, jen mi dal pokyn. Nechtěl jsem se k němu dobrovolně ani přiblížit, tak jsem jen zůstal stát na místě a koukla do země. Nevydrželo to ani pět vteřin a on už mnou zatáhl a strhl mě na zem. Zaskuhral jsem bolestí a on do mě ještě kopl. ,,Když říkám pojď, tak to znamená pojď!" rozkřikl se a já si otřel krev, která se mi spustila z nosu. Naštěstí si nevšiml, že jsem převlečený a ne nutil mě do těch spálených šatů znovu.

Pomalu jsem se zvadnul a Simon mě táhl za ruku. Vypadalo to, jak kdyby mě táhl k východu a taky že jo. Ostatní se drželi v zadu jen na mě házeli povzbuzivé pohledy. Jakmile za námi zaklply dveře, obklopila mě hrozná zima. Úplně jsem se otřásl. ,,Právě se mi naskytne příležitost, na kterou jsem čekal. Pamatuješ si... Teda, ty si to určitě nepamatuješ.." zasmál se a pokračoval. ,,Jak jsem jednou přimíchal Liamovi jed do pití, když jste byli v restauraci, do které jsem se nepozorovaně vykradl? Tys o tom nevěděl, nevšiml jsi si toho, ale omylem jsi pití rozlil. Chtěl jsem, aby jsi si zažil to samé. Viděl před očima umírat vlastního přítele. Tebe a Louiho jsem dal do obrazu, kte jste si mysleli, že už dávno nejsem mezi živými. A pak jsem do vás nepozorovaně.. Naboural. Aby třeba i Liam viděl umírat tebe. Ano, trápilo ho to, ale tys to přežil. Nezbývá mi teď nic jinýho, než tě dát k tvému beznadějnému příteli. Konečně to uvidíš..! Jak jsem se cítil!" pronesl svým jedovatý hlasem Simon.

Nejdřív jsem nechápal o čem pořádně mluvil, pak mi to ale došlo. O někoho hodně blízkého drasticky přišel a to v něm zanechalo doživotní následky. Měl tedy tendenci tyrat ostatní. Už to vše dávalo větší smysl. Než jsem se ale pořádně stačil zamyslet, co tyto slova vlastně znamenala pro mě, jen jsem se zadíval před sebe, úplně vykolejený a uvažoval, zda to co právě vidím, je skutečné.

Liam

Nahmatávali jsme s Louim cestu před námi. Snažili jsme se něco najít. Alespoň baterku. Ale nikde nic. Všude byla jen tma, prach a špína. Pokusili jsme se postavit, ale už jsem byl tak vysílený, že jsem moc dlouho stát nevydržel. Krev že mě stále tekla a nejspíš hrozilo, že bych mohl brzy vykrvácet. Ale ne, já to nevzdám do samého konce!

Louis vedle mě vzdychal vyčerpáním a každý krok byl pro nás hroznou námahou, ještě ke všemu, když jsme nevěděli, kam to jdeme. Byli jsme ztraceni.

Do té doby, než se před námi neobjevilo světlo, v podobě baterky a já i Louis zůstali s otevřenou pusou...

________

Tyjo, to bylo zas něco 🥵 pokusím se další kapitolu vydat co nejdřív, ať vás moc nenapinam! Jinak moc děkuji za všechny ty neskutečný ohlasy na tuto knížku a neskutecnou aktivitu, moc to pro mě znamená! 🤩 jinak ke kapitole, co si o tom celém myslíte? Myslíte si, že Simon s Niallem narazili na kluky? A co ostatní? 👀

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro