"A to jsem vám vyprávěl, jak se konal ples?" ozval se jednoho večera Sirius ve tmě pokoje, když už měli všichni spát. 

James si povzdechl. "Nejméně dvanáctkrát. A já to musím vědět, když jsem Dvanácterák," ušklíbl se a otočil se na druhý bok. Chtěl spát.

"Já to taky slyšel, ale klidně můžeš ještě jednou," promluvil jako další Peter. 

Remus se ale jen nechápavě otočil k Siriusovi. "To jsi neříkal," začal se zajímat.

"Ne?" vyskočil nadšeně Sirius a začal svoji historku líčit ještě jednou. Záměrně vynechal Serenu a vše kolem ní, když se ale dostal k části, kde se objevila Narcissa, začal se opět samovolně smát.

"A pak..." chichotal se, "a pak se objevila Blacková. Ta byla úplně na šrot," pokračoval vesele a Remus mu naznačil, ať pokračuje. Sirius tedy vyprávěl, co všechno říkala, ale když se dostal k tomu, jak objímala Avior, vyměnil její příjmení za křestní jméno.

"Cissa se chovala jako blázen," pokračoval a Remus ztuhl. 

"Počkej, to byla Narcissa?" ozval se znepokojeně. Jeho tón vytrhl Jamese Pottera z mírného poklimbávání. Sirius se ve vyprávění na okamžik zarazil.

"A o kom sis myslel, že mluvím?" ušklíbal se. 

"O Bellatrix, vždyť je taky Blacková," vrtěl hlavou Remus a Sirius se jeho dotazem velice dobře pobavil. "Radši pokračuj," vyzval ho netrpělivě Remus. James se až musel divit, jak na tom jeho kamarádovi záleží. Nikdy tak Siriuse k vyprávění nepobízel. Ne tak naléhavě, ano, to bylo to slovo.

"Jo, Cissa se úplně zlila," smál se Sirius. 

"Proč?" zeptal se znenadání Remus. Neměl z toho dobrý pocit, z nějakého důvodu se mu to nelíbilo. Jako by to nebylo úplně v pořádku. Co se asi muselo Narcisse přes prázdniny přihodit, že se takhle zřídila na společenské akci? Nebylo to přesně to, co vždycky odsuzovala?

"To je fuk," mávl rukou s nezájmem Sirius a Remus mu rychle dal zapravdu. 

"Jo, povídej, co bylo dál," vyzval ho jako obvykle, ale sám se nemohl zbavit pocitu, že to ještě něco znamenat bude. Nebo to něco už znamenalo. Nebylo to dobré, vždyť to byla Narcissa Blacková.

Ani James Potter z toho neměl dobrý pocit. Pocítil jistou změnu v kamarádově hlase, takovou podivnou. Stejně podivnou změnu jako tehdy, když se znenadání naboural do zkoušek NKÚ. Prostě to bylo zatraceně divné. A James si bude musel přijít na to, o co jde, sám. A pokud šlo o Remuse, možná to bude trvat i trochu déle, neb on byl zatracený tajnůstkář.

***

Prázdniny pomalu končily a dopisy z Bradavic přicházely právě ten den, co si Narcissa spokojeně seděla na snídani. S každým dalším dnem tohoto srpna měla lepší a lepší náladu. Už jenom pár dní a pojede zpět do Bradavic. Netušila, co ji tam tak táhlo, ale rozhodně věděla, že to tam bude mnohem lepší než doma v sídle Blacků.

"Cisso, tady je tvůj dopis," podávala jí obálku Bellatrix. Narcissa se natáhla, převzala ji a pousmála se, načež Bella zmateně zamrkala.

Narcissa už ale rozbalovala svůj dopis a překvapeně vyjekla, když jí do dlaní spadl prefektský odznak. Nemohla uvěřit svým očím, vždyť prefektkou byla přece Serena, nemohlo se to takhle změnit, nebo snad ano?

"Cisso, co se děje?" zeptala se jí Andromeda, zatímco se šťourala ve svém talíři. Narcissa si všimla, že už nějakou dobu neměla dobrou náladu, přesněji od toho večera, co se konal ples. 

"Já nevím, to musí být omyl," mumlala Narcissa a dívala se na prefektský odznak. "Asi jsem..." přemýšlela, jak to vyslovit, "prefektka. Jo, asi bud příští rok prefektka," kulila oči nad tím oznámením.

"Cisso, tak to je skvělé," vyjekla Andromeda okamžitě, čímž se jí nejspíše vrátila dobrá nálada. 

Narcissa pokyvovala hlavou. Ona bude prefektkou. Konečně nebude muset stát ve stínu svých sester a konečně něčeho dosáhne. V tu chvíli ale Bellatrix otevřela svůj dopis.

"Primuska?" vydechla nevěřícně. 

Narcisse okamžitě všechny naděje spadly na podlahu a roztříštily se. To nejspíše přivolalo jejich matku, která začala šveholit o tom, jak je Bellatrix úspěšná. Bella se uculovala, Andy se dál rýpala v talíři se snídaní, ale byla také pochválena, a dokonce i Narcissa dostala jedinou pochvalnou větu ohledně jejího prefektství.

"Vyrazíme na Příčnou ulici. Stejně potřebujete nové učebnice," rozhodla ihned Druella. 

Dívky se zaradovaly. Společné nakupování vypadalo vždy stejně. Přišly tam, Druella někoho potkala, zapovídala se a donutila děvčata, aby si nakoupila sama. 

"Nemůžu, už něco mám," zamumlala s plnou pusou Andromeda, ale Druella shovívavě mávla rukou, že je to v pořádku. Narcissa si pomyslela, že v případě Andromedy by bylo v pořádku také úplně všechno.

"Tak pojedeme jen my tři," ozvala se vesele Bellatrix, která se samozřejmě Andinými záležitostmi nezabývala. 

Narcissa přikývla bez valného nadšení. Aspoň má šanci potkat tam Avior nebo Serenu, i když ta by jí teď moc nepomohla. Aspoň kdyby Rabastan přišel, ale to ona zařídit nemohla. V duchu také doufala, že uvidí někoho docela jiného. Sama netušila, proč si myslí na takové cíle, ale stačilo by jí zahlédnout, že je v pořádku. Nechtěla moc.

Měsíční běsnění proběhlo hned dvakrát a ona neměla ani páru o tom, co se mohlo všechno stát. A to jí kvůli něčemu nehorázně vadilo.

"Nejvyšší čas vyrazit, chci tam stihnout Sarin," pověděla Bellatrix, které už ta rodinná idylka také lezla na mozek. Sarin byla sice pouhým poskokem, jak ji Narcissa viděla, ale i tak byla lepší než neustálá kontrola matky či otce. Bellatrix byla taky jen obyčejná sedmnáctiletá holka, která k životu potřebovala víc než jen rodiče.

"Gratuluju ti k primusství, Evansová se z toho zblázní," pogratulovala jí Narcissa spokojeně. Z nějakého důvodu byla docela ráda, že Lily nebude mít primusskou pozici. Zvlášť, když tak nějak podvědomě tušila, kdo bude oním primusem. Jak by také ne, když byl Remus tím nejlepším z ročníku hned po Evansové. 

Pak se ale zarazila. Pokud bude Remus primusem a Bellatrix primuskou, budou pak sdílet pracovnu. Veškeré nadšení jí najednou přešlo. Co kdyby si Bellatrix někdy všimla něčeho spojeného s měsícem? Jak by potom mohla Narcissa klidně spát?

Rozhodla se tedy, že na Příčné ulici vyhledá toho, kdo jí neustále zachraňoval od všech hloupých chyb, koho jí sesílal Merlin pokaždé, když něco potřebovala, a varuje ho. Jednoduchá věta přece ještě nikomu neublížila. Jen řekne, že Bella bude primuskou, nic víc.

Jenže ono zdání často klame a z jedné věty se mohou vyvodit i tisíce záměrů.

***

Příčná ulice byla plná života. Bellatrix měla na hrudi připíchnutý odznak primuse, Narcissa musela mít prefektku, a společně se procházely po hlavní třídě všech kouzelníků jakéhokoliv věku a postavení. Bellatrix ohrnovala nos, Narcissa se po jejím vzoru ušklíbala, a vše tak vypadalo ukázkově kouzelně, stejně jako Příčná ulice.

"Podívej, támhle je Serena," pokusila se Narcissa opustit Bellatrixinu přízeň, ale Bella ji popadla za ruku a zavrtěla hlavou.

"Ať tě to ani nenapadne, Birchová je šmejdka," poprvé vyřkla to slovo, kterého se Serena tak příšerně bála. Její přežití na Bellatrix docela záviselo, proto jakmile zaslechla tato nepříliš tichá slova, její tep se zrychlil nejméně o dvojnásobek.

"Ale..." kníkla Narcissa, jak byla z prázdnin zvyklá, jenže Bellatrix také byla zvyklá na to, že si s ní mohla dělat, co chctěla.

"Birchová pro tebe neexistuje!"

Kdyby neměla Bellatrix takovou moc, možná by se nestalo to, k čemu nevyhnutelně dojít muselo. Zpoza rohu se vynořila Avior v doprovodu Evana, svého bratra, co právě vychodil Bradavice. S nimi se tam objevili i bratři Lestrangeovi. Nic nemohlo mít výbušnější konstelaci.

"Ale, ale, naše drahá Birchová si stěžovala, že ano?" ozval se Evan, aniž by na cokoliv myslel nebo nemyslel. Vzpomněl si na to, jak letos Serenu pěkně sejmul kouzlem, nic víc neviděl.

"Nikdy jsem..." začala pevně Serena, ale Rodolfus vytáhl hůlku a vzpomenul si na svá vlastní školní léta. Prudce k ní mávl, čímž ji dokonale umlčel. Uprostřed Příčné ulice mezi lidmi se tak Serena ocitla v pasti.

"Rodolfusi," zašeptal Rabastan tiše, ale důrazně. Zavrtěl slabě hlavou, jako by se snad Sereny zastával, ale Rodolfus ho ani nevzal na vědomí.

"Podívejme se na to, kdepak máš sestřičku?" začal o tom, co Serenu bodalo nejvíce. Vytáhla hůlku a neverbálně se bránila proti kouzlu, co k ní vyslal Evan.

Narcissa se stáhla do pozadí, u tohohle být nechtěla. Avior ale bojovně vystoupila dopředu a začala mluvit. Její nově krátké a hnědé vlasy vlály ve větru a vytvářely obrovsky velký dojem nebelvírky, co vyrazila na pomoc své přítelkyni. Evan tiše sykl a pokusil se ji strhnout zpátky, ale Avior se mu vykroutila.

"Nechte toho, okamžitě!" sama si stoupla s hůlku připravenou k obranně Sereny. "Nebylo to tak dávno, co jsme ji obdivovali za její schopnosti. Nic se nezměnilo, tak přestaňte jančit," promluvila a snažila se znít méně jako Avior a více jako Serena. Jenže moudrá slova nebyla její parketou stejně jako mnoho dalších věcí. Než se mohla nadát, Evan se pro ni natáhl a i s Rabastanem ji strhl zpět.

Serena tedy přišla o všechny ochránce.

"Udělej něco," špitla Avior na Rabastana, ten ale zavrtěl hlavou.

"Nemůžu," zašeptal stejně tiše jako ona sama.

Serena se zatím dívala do očí Narcisse. Hleděla pronikavě a prosila ji pohledem o pomoc. Ona se k ní neobrátila zády, když se Narcissa uzavřela do sebe. Ona tu byla pro ní, ne jako Avior, jak si Narcissa myslela. Jenže ani kvůli tomuhle nemohla vystoupit proti své sestře. Bála se, příšerně moc se bála.

"Rozpusťte to, vážení!" zvolal někdo další, kdo tu byl. Najednou se objevil zčista jasna s napřaženou hůlkou proti všem. Za ním už se formovaly tři další postavy. Připomínaly mušketýry. Jeden za všechny, všichni za Tichošlápka. A Tichošlápek momentálně vystoupil na obranu Sereny Birchové, zmijozelské zmijozelky, která veškerými vlastnostmi spadala do Zmijozelu. Ta ironie byla skoro hmatatelná, ovšem Serena si uvědomovala, že v Siriusovi možná získala něco neskutečného. Získala někoho, kdo se za ni postavil.

James pokynul Sereně stejně odhodlaně jako Sirius, aby dokázal příslušnost k příteli. Paktovat se se zmijozelkou se mu nechtělo, ovšem krátké kývnutí ve jménu Siriuse ještě nikoho nezabilo. Peter se příliš nevyjadřoval. Nesnažil se příliš zapojit do souboje, odvážně ale vyšel po bok Siriuse, aby mu mohl být dobrým přítelem. Střelil po něm ale i pohledem, jestli se náhodou nezbláznil.

Remus se ale díval po jisté blonďaté zmijozelce. Našel ji schovanou v davu ostatních. Zamračil se. Zamračil se přímo na ni. Veškeré nabyté sympatie, které si získala za těch posledních pár měsíců, rázem odezněly. Tady šlo do tuhého, první skutečná potyčka a Narcissa dělala jen to, co vždycky. Mohla se pokoušet být dokonalou, ale Remus by si vždycky myslel, že dělá správnou věc. Že ví, co je správné. Očividně se ale mýlil, což ho mrzelo ze všeho nejvíce.

"Pánové, jdeme," prohlásil Sirius, načež udělala něco, z čeho všichni na místě málem omdleli. Přehodil ruku kolem Sereniných ramen a odváděl ji s nimi pryč. A Serena se nebránila.

"Od tebe jsem ani nic jiného nečekal, Rosierová," promluvil ještě, když se otáčel od nich pryč. Vynořil se pozdě, viděl jen Avior, jak byla za Evanem, který jí násilím držel na místě. Vypadala stejně vinná jako ostatní.

Chvíli ještě všichni zaraženě koukali na odcházející poberty i se Serenou. Pak se pomalu a v tichosti rozprášila i skupina zmijozelských. Každý odcházel vlastním směrem bez jediného slova, pro každého tahle situace znamenala něco jiného.

Avior se Evanovi vytrhla a donutila ho, aby ji přemístil domů. Rabastan toho také využil a společně s Avior zmizel pryč. Bellatrix šla vyhledat Sarin a zanechala tak Narcissu samotnou uprostřed Příčné ulice. Nikdo tam s ní nezůstal.

Blondýnka stála a dívala se, jak všichni kolem mizí a nikdo se neohlíží. Jestli měl takhle vypadat její život, nechtěla ho dožívat takhle. Nechtěla být ve společnosti lidí, kde musela odsuzovat kamarádky a pak zůstávat sama kdesi uprostřed Příčné ulice.

Rozhodla se během okamžiku. Vyrazila směrem, kterým odešli poberti. Nezastihne je, to věděla, jen doufala, že by mohla někde narazit na toho, o jehož mínění stála. Už si to mohla přiznat. Stála o to, aby si o ní nemyslel, že je špatná. Stála o to, aby jí jeho hlas i nadále pomáhal při zkouškách, jako tomu bylo při NKÚ. 

 A tak zamířila tam, kde jeho přítomnost očekávala. Do Krucánků a kaňourů.

***

"V pořádku?" zeptal se Sirius tiše, když přešli o pár kroků dál. James s Peterem popošli dál, aby dali dvojici trochu soukromí, Remus vypadal duchem nepřítomný, takže Sirius mohl mluvit poměrně o samotě.

"Jakože fyzicky nebo psychicky?" odfrkla si Serena trochu nepřítomně. I přes to ale zněl její hlas kousavě. "Jestli myslíš, že ve škole to bude v pohodě, tak to si nemyslím. Možná tam nebude Evan a Rodolfus, ale ostatní mě sežerou zaživa," projela si rukou vlasy, nad čímž se Sirius ušklíbl. Znal to gesto až příliš dobře.

"Stalo se ti to už někdy nebo to byl první útok?" optal se jí, zatímco vytahoval z bundy krabičku cigaret i se zapalovačem.

"První skutečně veřejný," přiznala stísněně a s radostí si nabízenou cigaretu vzala. Zapalovač vydal typické křísnutí, ale Serena se přes třesoucí ruce nemohla strefit na cigaretu. Sirius se tedy uchechtl a zapálil ji sám.

"Viděls to? Sirius jí připálil cigaretu," vydechl překvapeně Peter k Jamesovi, ale asi to nebylo tak tiché, jak doufal.

James se ale zasmál a díval se na to jak na nějaký svatý obrázek. "Sám nevím, jak se k tomu stavět, ale ujišťuju tě, že jsem to viděl," bavil se na Tichošlápkův účet. "Mě ale štve jiná věc," promluvil naštvaně k Peterovi.

"Copak oni jsou úplně v klidu?" nechápala Serena.

"Stavíme se proti zmijozelským dnes a denně, není to nic neobvyklého," ušklíbl se Sirius a pokrčil rameny. "Poslyš, takže tvoje sestra je opravdu..." nedokončil to tím slovem.

Serena se zamračila. "Opravdu skvělý člověk? Jo, to je," odsekla mu, vyfoukla cigaretový kouř a znovu se zamračila. "Je to, jak to je."

"A já bych si skoro myslel, že mi budeš vděčná," povzdechl si naoko hraně Sirius.

Kousek od nich se zatím Peter dozvídal, co to Jamesovi došlo. "Viděl jsi, co měla Blacková na hrudi? Bude primuska," vyjekl frustrovaně James. 

"A jo!" vykřikl Peter, pak se pobaveně rozesmál. "To si tedy užiješ," přál mu vesele.

"No to tedy," mračil se James s tím, že jeho odznak zůstal u něj doma. "Budeme výborní primusové. Já, dokonalý nebelvír, a ona, kráva ze Zmijozelu," popsal to naprosto dokonale.

To už se rozchechtal i Sirius se Serenou, která se postupně uvolňovala. Ani jeden z přítomných si nevšiml, že Remus zmizel. Uviděl totiž záblesk blond vlasů, jak míří do obchodu s knihami, proto se nenápadně vytratil. A možná bylo jen dobře, že si toho nikdo nevšiml.

***

Knihovna nebo jiné police s knihami, místo, které bylo pro Narcissu i Remuse tak moc známé. A možná právě proto se střetli přímo tam. Narazili na sebe jako vždycky náhodou zkříženou s nehodou. Ani jeden nevěděl, co po fiasku venku říct. Dívali se na sebe mlčky a chvilku opravdu neměli co říct.

"Myslel jsem, že jsi jiná," pověděl jí tiše Remus.

"Já si to asi myslela taky," vzdychla Narcissa nešťastně. 

To Remuse zarazilo. Žádné zapírání, přemítání o minulosti, budoucnosti a dokonalosti. Prostě jen přiznání, to ho dostalo.

"Nepostavila ses ani za svojí kamarádku, copak ti mám věřit, že se postavíš jinde a jinak?"

"Nemusíš mi věřit, nechci to po tobě!" prskla na něj Narcissa. "Nemohla jsem nic dělat, byla tam Bellatrix a... A..." nevěděla, jak dál.

"A?" napověděl jí Remus. "A co? Co je ti po tom?" podsouval jí myšlenku, u které se Narcissa zarazila.

"No přece," zarazila se Narcissa. "Počkej, já nevím," zašeptala vyděšeně. "Nechali mě tam jen tak, nikdo se mnou nepočítal. Mám pocit, že to tam nemá cenu. Že jim na mně nezáleží. To už jsem ale věděla," mluvila tiše jakoby k sobě spíš než k Removi.

"Za poslední měsíce jsem toho viděl dost," začal Remus, načež si ho Narcissa nedůvěřivě přeměřila.

"Ty mě sleduješ?" ušklíbla se, ale vůbec ne naštvaně. Byla spíše polichocená. Za prázdniny stihla hodně přemýšlet. A pochopila, že tehdy na ošetřovně to nebyla jen nehoda. Byla to spíš náhoda. Dobrá náhoda. Náhoda, za kterou byla nyní vděčná.

"Občas si prostě všimnu," pokrčil rameny Remus, ale také si uvědomoval, že si všímá o kapínek víc, než by možná měl. 

"Reme, možná toho budu litovat," začala nejistě, "ale už nechci být dokonalá. Nejsem dokonalá a nechci tím být," zašeptala překvapeně, ale jakmile ta slova vyslovila, byla si jistá. Už nechce být nedokonalý mazlíček posedlý dokonalostí.

Remus se na okamžik zarazil. Pomyslel na to, že Narcissa se právě tímto dokonalou stala. Tím, že přiznala svoji nedokonalost získala jeho respekt. I přes to, co provedla tam mezi ostatními, nebo spíše to, že neprovedla vůbec nic. Chvíli přemýšlel, jestli to Narcissa skutečně myslí vážně. 

"Nemusíš jím být. Podívej se na Siriuse, jak je šťastný. Nepotřebuješ být dokonalostí chodící po zemi," promlouval jí do duše, ale už nedodával, že ona jí možná je. Vždyť to byla Narcissa Blacková.

"Pomůžeš mi? Prosím, Remusi, já asi sama nemůžu," šeptala vyděšeně nad svým rozhodnutím. Pak se ale zatvrdila. V jeho přítomnosti to šlo snadněji. Jako tehdy na ošetřovně. Zhluboka se nadechla a vydechla. "Sejdeme se ve vlaku. Slibuješ?"

Removi se na tváři objevil úsměv tak široký, že si Narcissa ani nebyla jistá, jestli to je jeho tvář. Najednou pocítila to, co hledala už tolik prázdninových dní. Přistoupila blíž a opatrně se dotkla jeho hrudi. Tlukot lidského srdce. Paradoxně nejvíce lidského ze všech jejích blízkých. A Remus také neváhal. Narcissa tak vdechla jeho vůni a nechala se obtočit pažemi, které patřily jen jednomu dokonalému vlkodlakovi. 

"Slibuju," vydechl Remus poprvé za poslední dny opravdu spokojeně.

Ahojky,

tak tu je ten zlom, co jsem slibovala :D Pravé dokonání všeho uvidíte až v další kapitole, příznačně ve dvacáté bude ten obrat k docela jinému příběhu :D No dobře, možná ne, ale osudy už máme rozehrané, teď zbývá podívat se na to, jak bude vypadat rok v Bradavicích, kde se James bude muset sžít s Bellatrix na pozici primusky, Sereně se přihodí jedno opravdu velké drama, Narcissa zase pomalu rezignuje na dokonalost a ostatní příběh také pomalu mění.

A já mám na vás jednu otázku, myslíte, že nakonec Narcissa splní svůj první slib, že přepíše tabulky ministerstva ohledně vlkodlaků? :D

Vaše Queenie