Flora nebyla jediná, kdo v tu chvíli ztratil vědomí. Víla dračího ohně následně podivně zavrávorala a nakonec se také poroučela k zemi. Bílý kruh, který až do té chvíle zářil na jejím prstu, pohasl. Kouzelníci se mezitím rozestoupili okolo svého vůdce a pomocí magického portálu zmizeli dříve, než je někdo z přihlížejících stačil zastavit.

Ostatní víly a specialisté se však o čtveřici svých protivníků ani trochu nezajímali. Místo toho se téměř okamžitě vydali na pomoc oběma ležícím dívkám. K Floře se jako první sklonil světlooký mladík s delšími modročernými vlasy spojenými v provizorním culíku. Víla přírody tiše zamručela, když se posadil na zem vedle ní a opatrně ji pohladil po tváři.

„Helie," promluvila s letmým úsměvem, když konečně otevřela oči a spatřila svého chlapce, který jí jemně podepíral hlavu.

„Floro," zašeptal mladík s úlevným výdechem a pomohl dívce se posadit, „díkybohu, že jsi v pořádku. Měl jsem o tebe hrozný strach."

„To my taky," připojila se do debaty Musa, odhrnujíc si překážející tmavě modré prameny z čela. Dívka tmavé pleti stojící vedle ní přikývla.

„Omlouvám se," hlesla Flora trochu provinile a nakonec se s pomocí Musy, Aishy i Helia vyhrabala na nohy, „musela jsem nějak zakročit. Jinak by Bloom udělala něco, čeho by později hořce litovala." Hned co to dořekla se rozhlédla kolem sebe, vyhledávajíc pohledem právě zmíněnou rusovlásku. U ní se neskláněl nikdo jiný než její přítel Sky, eskortován Stellou a Tecnou. Víla dračího ohně pomalu otevřela oči a všem se náležitě ulevilo. Už v nich neplály líté plameny, ty vystřídala známá blankytně modrá barva, což všichni vnímali jako dobré znamení.

„Co se stalo?" zajímala se Bloom a přiložila si ruku na spánek, obličej zkřivený bolestí. „Vůbec nic si nepamatuju." Zatímco jí Sky pomáhal na nohy, opodál stojící víla Slunce a Měsíce se chopila její ruky a svlékla jí Bílý kruh z prstu.

„Tohle se stalo," poukázala na magický artefakt. Víla dračího ohně pohlédla prvně na Stellu, poté na drobný kroužek v její dlani. Téměř okamžitě jí došlo, co měla na mysli.

„Proboha." Její jediná reakce byla zcela na místě. Všechny víly si byly vědomy moci Bílého kruhu a fakt, že ovládl i strážkyni dračího ohně, jim na klidu moc nepřidával.

„Nebýt Flory, kouzelníci by už byli nadobro minulostí," vysvětlila své kamarádce Stella s vážným výrazem ve tváři, „a i když jsou to naši nepřátelé, takový osud bych nepřála ani jim. Nechybělo mnoho a spálila bys je na popel, Bloom."

Víle dračího ohně se slova zasekla někde hluboko v krku. Došlo jí, že nad sebou ztratila kontrolu a jen díky jejím kamarádkám všechno dopadlo dobře. S vděčným výrazem pohlédla na vílu přírody.

„Ach, Floro," vydechla tiše a pevně svou kamarádku objala, „sice nevím, co se stalo, ale moc ti děkuju."

„Nic zvláštního, jen jsi ji odhodila stranou a ona přesto dokázala vytvořit kolem kouzelníků ochrannou bariéru, aby je tvoje kouzlo nezasáhlo," rozhodla se víla hudby uvést věci na pravou míru, volíc poněkud přímočaré vyjadřovací prostředky.

„To nestojí za řeč, vážně," odpověděla Flora jednak Bloom, která ji stále svírala v objetí, a jednak také Muse, naznačujíc jí, aby už tuto záležitost dále nerozebírala. Poté se znovu zaměřila na bílý kroužek, který to všechno způsobil.

„Vypadá to, že jsme Nebulu podcenily," ozvala se Aisha. Vedle víly tmavé pleti, které podél tváře splývaly husté temné kadeře, postával mladý čaroděj ve fialovém rouchu, s dlouhými vlasy spletenými v copu. Nabu svou přítelkyni objímal okolo ramen, ačkoliv jejím slovům příliš nerozuměl.

„To ano," přitakala rusovláska, odstoupila od víly přírody a pousmála se na Skye, který ji podepřel, „nechci si ani představit, co by se mohlo stát, kdyby Bílý kruh zůstal u Roxy."

Ostatní víly s ní mlčky souhlasily. Všechny měly ještě v živé paměti den, kdy se Nebula pokusila zničit Kouzelníky Černého kruhu poprvé.

„Potřebujeme nový plán," povzdechla si Bloom a pohlédla na všechny přítomné. „Sejdeme se večer na pláži u Frutti Music Baru?"

„Budeme tam," odpověděl Sky a ostatní chlapci pouze přikývli. Když se s nimi dívky rozloučily, přemístily se pomocí kouzla pryč. Jakmile po dlouhém dni opět stanuly v prostorném bytu, mohly si alespoň trochu oddychnout. I tak však neměly příliš času na odpočinek. Obchůdek s kouzelnými mazlíčky, který si v Gardenii zřídily, totiž vyžadoval spoustu práce a pozornosti. Nebylo snadné jej udržet v provozu, zatímco se musely vypořádávat s kouzelníky. Jako zpestření jejich pobytu na Zemi to však bylo více než příjemné.

„Jsem zralá do postele," zívla si Musa a rozvalila se na velké pohovce uprostřed místnosti. Stella s Florou následovaly jejího příkladu, zatímco Tecna usedla za počítač a Aisha s Bloom zůstaly stát u okna, shlížejíce do ulic města.

„Ani si nevzpomínám, kdy jsme si naposledy užily trochu klidu," vydechla víla dračího ohně a opřela se dlaněmi o okenní parapet. Dívka tmavé pleti po jejím boku přikývla.

„To je fakt," přitakala, „skoro mi i chybí slečna Griselda a její lekce sebeobrany." Ostatní děvčata, která jejich konverzaci slyšela, se rozesmála.

„Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale mně taky," ozvala se víla Slunce a Měsíce, čímž možná překvapila nejen sebe, ale také všechny své kamarádky. Ostatně, zrovna Stella si se slečnou Griseldou vinou svého chování nikdy příliš nerozuměla.

„No vážně," pokračovala, zatímco na ni ostatní víly jen nevěřícně koukaly, „i na hodinách v Alfei bylo víc klidu než tady. Na Zemi se pořád snažíme udržet kouzelníky dál od Roxy, nenechat naše mazlíčky, aby zlikvidovali celý obchod, a přinutit obyvatele Gardenie, aby v nás uvěřili. Je to vyčerpávající."

Ačkoliv dívka s jantarovýma očima vždy dříve mluvila než myslela, nyní jí víly musely dát za pravdu. Když před třemi lety nastoupily na alfeiskou akademii, ani ve snu by je nenapadlo, čemu všemu budou muset během studia čelit.

Nejprve se objevily tři zlé čarodějky – Icy, Darcy a Stormy, které si hodlaly podmanit celou Magickou dimenzi. Následoval Lord Darkar, kterému Trix – tak se trojici čarodějek přezdívalo – sloužily, a v neposlední řadě také Valtor, opět obletovaný třemi nevídaně nadanými čarodějkami.

Až po úspěšném dokončení školy si mohly víly od Icy, Darcy a Stormy trochu odpočinout. Na žádost slečny Faragondy, uznávané ředitelky Alfei, totiž měly na proslulé vílí škole začít předávat mladým vílám své zkušenosti, které během studia získaly. Místo toho se však zjevili Kouzelníci Černého kruhu a naivní plány o klidném roce nabraly opět jiný spád, než si dívky představovaly.

I proto nyní stály v prostorném bytě v Gardenii, shlížely do ulic nevelkého města a vzpomínaly na úplné začátky svého působení na Alfei, kdy byl celý svět ještě v pořádku.

„No, co naděláme," povzdechla si víla hudby a vstala z pohovky. Následně přešla k oběma dívkám stojícím u okna a s úsměvem jim položila dlaně na ramena. „Možná nám na bedrech neleží zrovna jednoduchý úkol, ale my se jen tak nevzdáme. Zvládneme to společně, jako vždycky. Co říkáte?"

„Musa má pravdu," hlesla Bloom a oplatila víle hudby letmý úsměv, „jsme přece Winx! A nás jen tak něco nezastaví!" Potřebný entusiasmus rázem zaplnil celou místnost, když i zbylé víly vyskočily na nohy a zamířily do hromadného objetí. Bylo jediné štěstí, že měly dívky jedna druhou. Samy tušily, že bez sebe navzájem by proti kouzelníkům neměly nejmenší šanci.