Železné kruhy na zadních nohou se mu bolestivě zakrývaly do kůže. Kdykoliv se jen trochu pohnul, cítil jejich tíhu. Co by teď dal za tu klec, ve které ho přivezli! Tam aspoň jasně viděl, že je od svobody odříznutý. Tady ho ale k zemi poutaly pouze ty prokleté řetězy.

Boj vzdal už dávno, vždyť se sotva držel na nohou. Byl rád, že ho ti dvounožci nenutili dělat nic namáhavého, ale chytání draků pomocí jantaru také nebyl žádný med. Jediný světlý bod byl, že mu to umožňovalo stále zpívat. Možná jeho zpěv zaslechne Garff. Pak by měl šanci se odtud dostat.