Hučení moře bylo uklidňující. Ta hluboká modř všude kolem něj, která se vlnila a mírně měnila odstíny, ho dokázala naprosto uvolnit. Věděl, že by měl být ve střehu a připraven na útok, ale připadalo mu to těžké. Tady, téměř u dna moře, byl v bezpečí. Tady, v nekonečných hloubkách, žil.

Hejno opustil ráno. Věděl, že se ještě chvíli zdrží, tak chtěl něco prozkoumat. Nedávno totiž zahlédl bytost, která se mu neuvěřitelně podobala. Pomalu pátral kolem a nakonec ji našel. Líně proplouvala kus od něho.

Byla skoro stejně velká, placatá a měla i stejný tvar křídloploutví, ale chyběla jí jedna hlava.