Zdravím, zde přináším další díl. Že byste se už mohli dozvědět něco podstatného? Hmm...možná, uvidíme. :D 
Hvězdička či komentář potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Byl tam. Opravdu tam byl? Nezdálo se mi to jen? Ne, o tom pochybuji. Chtěl jsem zacouvat dozadu a zmizet, dokud si mě nevšiml...a on v tu chvíli jako na zavolanou zvedl hlavu a můj pohled se svázal s tím jeho. Nemohl jsem se odtrhnout, úplně jsem mu propadal. Zase.
Probral mě až dotek na rameni. "Zdá se, že nám někdo zasedl místo." Zamumlá Vitaly nespokojeně a vydá se ke stolu. Chytím ho za rukáv. "N-ne, to je...Matt. Můj přítel." Hlesnu. Vitaly se na mě otočí se zvláštním výrazem v očích. Ten ale ihned zmizí a vystřídá ho udivení. "Neřekl jsi, že máš o tolik staršího přítele." Poví a opět se zahledí na Matta. Ten se trochu odsunul od stolu, měl nohu přes nohu a prsty lehce poklepával o desku stolu. Vitaly se vydal směrem k němu a já ho následoval. Jak to, že byl tady? Co tu dělal? Byla to jen náhoda..? Ne, nemohla to být náhoda. Bylo tu až moc barů na to, aby trefil zrovna ten, ve kterém jsme byli. Došli jsme ke stolu a Matt se postavil. Rusáčka převyšoval o půl hlavy minimálně, ale Vitaly měl zase mohutnější postavu. Jako tygr a medvěd. Kdo v přírodě by asi ten boj vyhrál? Eh, ne. To jsem prostě já. Přemýšlet nad kravinami v důležitou chvíli. Zrovna jsem chtěl něco říci, když v tom se ti dva začali bavit. V ruštině. Sakra, proč já dal přednost francouzštině před ruštinou? Teď jsem akorát vůbec nevěděl, o co jde. Matt vypadal naštvaně. Všiml jsem si, jak svírá ruce v pěst. Po chvíli toho nechali. Matt mě uchytil za zápěstí a táhl pryč. Otočil jsem se na Vitalyho...a ten mi jen zamával s tím, že zaplatí. Matt mě dotáhl do auta, do kterého mě strčil a zabouchl dveře, div mi nepřiskřípl prsty. Ozvalo se další třísknutí, jak za sebou zabouchl dveře a po chvíli jsme byli na cestě. Pevně svíral volant a já se jen krčil na sedačce. Bál jsem se. Proč se ty nálady tak strašně mění? Doufal jsem, že když si vezmu více prášků, bude mi dobře. A tohle se dít nebude. A ono to jako na potvoru bylo spíše silnější. "Kdo to byl?" Zeptá se Matt. Polknu. "Vcelku rychle sis našel náhradu. Nebo to s ním snad táhneš déle?" Zavrčí a já se při tom tónu přikrčil. "A...co ty? Ty si klidně můžeš šukat někoho jiného, když já tu na tebe jako vůl čekám?!" Řeknu, nečekaně prudce. Ah, že by přece jen ty prášky měli nějaký efekt? "Těšil jsem se. Tak moc jsem se těšil, až tě uvidím...až zase budeme spolu, až se tě budu moci dotýkat, laskat tě, líbat...a pak tohle! Víš sakra, jak jsem byl v prdeli?! Kdyby...kdyby nebylo jeho, nevím, co by se stalo!" Křiknu pak a narovnám se. Při mých slovech Matt trhl volantem, jak byl mým výlevem překvapen. Avšak to já vlastně také. I tak mě to ale hned přešlo a já se jen schoulil na sedačce. "Byl...to můj psychiatr. Dál mi své číslo s tím, že kdybych někdy potřeboval, mám mu zavolat. Nečekal jsem, že přijde." Zašeptám pak. V tu chvíli auto prudce zabrzdilo a já se hlavou bouchl o desku, jak jsem nebyl připoután. Mnul jsem si čelo a obrátil se na Matta s tím, že mu pěkně od plic vynadám...ale zarazil mě jeho pohled. Tak...takhle vypadá něco jako šílenství? Chytl mě za tričko a přitáhl více k sobě. "Psychiatr? Ty...ty chodíš k psychiatrovi?"
Nechápal jsem to. Ale vůbec. Prvně to vypadá, že by se mě nejraději zbavil, a teď téměř šílí z toho, že chodím k psychiatrovi. Pohodil jsem hlavou a vykroutit se mu. "Dohnala mě tam máma, kvůli tomu nočnímu cestování." Zamumlám. Poloviční pravda. Taky nepotřebuje vědět vše, že?
Chvíli na mě hleděl, ale pak mě k sobě pevně přivinul a hlavu mi zabořil do hrudi. Na zádech jsem pocítil pevný stisk. Byl jsem tak trochu v šoku. On ale nic neříkal, jen mě držel a mohl cítit, jak rychle mi buší srdce. Začne mi on vůbec někdy dávat smysl?
Dorazili jsme domů. K němu domů. Nechápavě jsem zamrkal, když do mě najednou drkl, abych vystoupil. Co to..? Nějak rychle jsme se sem dostali. Vždyť ještě před chvílí...eh, to asi ten alkohol. Vylezl jsem z auta a vydal se za ním. Ve dveřích jsem se ale zastavil. Chci sem? Co když mu zase hrábne? Navíc...u srdce mě bodne. Ten cucflek. Na ruce pocítím nečekaně jemný dotek a zahledím se Mattovi do očí. Poté se ale vydám dovnitř a následuji ho. Zamířil přímo do koupelny, kde se ke mně otočil čelem a začal mě vysvlékat. Nechal jsem se, i když hlavu jsem měl sklopenou. Tak trochu jsem se bál. "Nechci...nechci. Nemůžu. Když...když vím, že ty.." Nedokončím. Skloní se ke mně a já na svých rtech pocítím ty jeho. Mírně jsem se zachvěl. "S nikým jsem nespal." Zašeptá a já zbystřím. "Ale.." Přeruší mě dalším polibkem. "Měl jsem schůzi s tím chlápkem...s tím z té dovolené. Myslel si, že mě uplatí děvkami. Jedna z těch svini se mi přisála na krk, než jsem se stačil vzpamatovat." Řekne. A já nevím, jestli mu mám věřit. "Proč...proč jsi ale tedy předtím reagoval tak..a ta slova...proč?" Zašeptám a zvednu k němu pohled, ve kterém se lesknou slzy. Začíná mě zase bolet hlava...pitomý chlast. Pitomé prášky. Že já vůl to kombinoval. Pohladí mě po tváři a svým čelem se dotkne toho mého. "Byl jsem... podrážděný. Omlouvám se." Podrážděný? Nevím...nevím! Nevím, jestli mu mám věřit. Nebylo to takhle náhodou i předtím? Že na mě byl vždy po něčem ošklivém tak hodný? Ale...ale což. Je to můj Matt. Teď už to jistě bude dobré. Byl jsem blázen? Asi ano. Ne že by na tom záleželo. Přitulil jsem se k němu. Můj Matt...jen můj. Nikomu ho nedám.  Nikomu. 
Téměř vzápětí jsem ho ale pustil a v okamžiku jsem byl u záchodu. Udělalo se mi...až moc špatně. Matt byl hned u mě a lehce mě hladil po zádech. Blah, už nikdy to nebudu kombinovat. Nikdy. Určitě ne. Brr. 
Nakonec jsme se ocitli opět v posteli. V koupelně jsme si dali jen krátkou sprchu poté, co se mi udělalo lépe a já si vyčistil ústa. Stále mi bylo špatně, ale už to bylo lepší. Teď se mi spíše jen motala hlava, ale to se vydržet dalo. Tulil jsem se k Mattovi, hlavu jsem měl položenou na jeho hrudi a on mě lehce objímal. Nechápal jsem, nedocházelo mi, proč to takhle nemůže být vždy. Proč se v jednu chvíli chová jako idiot a hned vzápětí jako ten nejlepší přítel a milenec na světě. "Matte? Jak...jak jsi vůbec věděl, v jakém baru jsem?" Špitnu pak a zvednu k němu pohled. Ticho. Stále ticho, žádná odpověď. Až v jednu chvíli se ocitnu pod ním a on se nade mnou tyčí jako nějaký bůh zkázy. Zachvěl jsem se a odhodlaně mu hleděl do očí. Pohladil mě po tváři a sklonil se k mému uchu, na kterém jsem pocítil jeho zuby. "Jak asi? Copak ti to ještě nedošlo?" Zeptá se a mně se místo odpovědi ze rtů vydere tichý, spokojený výdech, když mě jednou rukou začne hladit po boku. "Sledoval jsem tě. Vždy. Už na té dovolené. Jak jinak se myslíš, že bych u tebe byl včas, když se tě ten kluk pokusil znásilnit? Nebo v tom baru, jak jsi se opil a pak sis to skoro rozdal s tím cizím týpkem...jak jinak bych tam asi byl? Vždy...nikdy jsem z tebe nespustil pohled." Šeptal mi do ucha a rukou se přitom přemístil na mé břicho, po kterém lehce přejížděl prsty. Nevěděl jsem, co si o tom myslet. To mě sledoval vždy? To ale přece nejde. Vždyť býval i pryč. "Už dlouho...déle, mnohem déle." Zasekl jsem se a oči se mi rozšířily. "D-déle?" Kuňknu. Na rtech se mu objeví zvláštní úsměv. "Byl zázrak, že jsme se potkali na té dovolené. Do té doby jsem stále přemýšlel nad tím, jak tě získat...a tys mi pak sám vběhl do náruče." Co? Co?! On...mě znal už i předtím, než jsme se potkali?