Godric s Helgou dorazili k bráně právě včas na to, aby se ujali mírně zmateného Cedrika Digorryho, který už se tu chvíli rozhlížel. Jakmile mu vysvětlili, kde se to ocitl a jaký byl důvod jejich Zpoždění, požádal je Cedric, jestli by nemohl jít sledovat zbytek dění na zemi, chtěl držet Harrymu palce aspoň ze Zásvětí. Vysvětlení pravidel může počkat. Oba zakladatelé souhlasili, jeho žádost jim přišla oprávněná a navíc sami chtěli vidět, jak to dopadne.

Cedric vstoupil do velkého sálu a než se stihl rozkoukat, zahlédl jen šmouhu tmavě rudých vlasů a kolem krku se mu vrhla mladá žena. Mohla být tak o tři, čtyři roky starší než on.

„Je mi to tak líto," objala ho pevně a Cedrika pod bradou zalechtaly její vlasy. Cítil, jak mu její slzy máčí tričko, ale nebylo to vůbec nepříjemné, naopak. Právě, když usoudil, že se mu takové přivítání více než zamlouvá, ozvalo se tlumené odkašlání.

„No tak, Lilly, pusť toho chlapce, ať se může rozkoukat," řekl jemně Godric. Když mladá žena nereagovala, zkusil to znovu:

„Zásvětí volá Lilly Potterovou!" Lilly pustila Cedrika z objetí, znovu zamumlala, jak moc je jí to líto, a tentokrát si Cedrik nebyl jistý, jestli myslí jeho předčasný skon, nebo to, jak se na něj pověsila. Nebo snad to, že ho musí pustit? Ale moment, Potterová?! To je jako Harryho máma?! No ovšem, ty zelené oči. Cedrik polkl a zastyděl se. Měl by urychleně vychladnout. Naštěstí mu s tím pomohla Vendelína, která právě zavřískala:

„Co to zase ... No, tak dělej, utop ho, pajzla!"

„Nechci ti brát iluze, ale to se asi nepovede," sdělil jí Herpo. „Mám pocit, že vím, co dělá, a jestli se mu to povede, tak to nebude pěkný. Ani trochu," dodal zasmušile.

„Jak můžeš vědět, co dělá?" zeptala se Vendelína.

„Já jsem ten rituál Merlinžel vymyslel a proklínám toho mudlu, kterej mě tenkrát naučil psát. Nebejt toho plesnivýho dědka, nikdy bych to nezvěčnil a ten prd zapranej by se k tomu nikdy nedostal," řekl a znělo to skoro kajícně.

„Ty mole, tak tys napsal kuchařku a ten blbec Červíček dole podle ní vaří. Tak to jsem nežral," zvolal Ekrizdis.

„Tohle žrát nechceš," řekl Godric a zněl, jako by potlačoval zvracení. „Osolíme, opepříme, polijeme kečupem a za stálého míchání vléváme do WC."

„To je nechutný," utrousil Percival, a nebylo jasné, jestli míní to, co se děje dole, nebo tu debatu.

A dole mezitím čerstvě obrozený Salazarův dědic svolával své nohsledy a chystal se na souboj s Harrym Potterem.

„To si ta nepovedená napodobenina člověka dělá sardel, že chce souboj se čtrnáctiletým děckem a ještě si na něj přivolá posilu?" rozčílil se Percival Brumbál. „A když už jsme u toho, kde se jako fláká ten náš kluk," utrousil směrem ke své ženě. Kendra pokrčila rameny.

Lilly a James se drželi za ruce, oči přikované k dění dole. Nezmohli se ani na jediné slovo. Lilly si v napětí kousala ret a nevnímala, že jí z něj už stéká krev, zatímco James volnou rukou drtil područku křesla, až z ní nadělal třísky. Seděl dál s rukou plnou pilin a ani si z toho nevšiml.

Pak se stalo neuvěřitelného. Harryho a Tomova hůlka se spojily a začaly se vynořovat stíny.

„Ty mole, Jamesi, co tam děláš?" zařval najednou Viktor. James se probral z transu a zatřepal hlavou, aby se mu projasnil zrak a uvědomil si, co to vlastně sleduje.

„Tak jsem tam, nebo tady?" zeptal se tak zmateně, že Ekrizdis rozesmál.

„Ty mole, ty se taky musíš nacpat všude."

Cedrik se tvářil, jako by nejraději nebyl ani v Zásvětí, ani tam dole, což byla asi pravda, vzhledem k tomu, že by nejraději byl zpátky ve svém těle. Přízraky kroužily kolem. Cedric usilovně myslel na to, jak moc by chtěl, aby ho Harry dostal domů, pryč z toho odporného místa, které Voldemort znesvětil, aby ho rodiče mohli alespoň oplakat a řádně pohřbít, a málem si překousl jazyk, když jeho stín tam dole tu prosbu vyslovil.

„Spolehni se," řekl Harry pevně a Cedrikovi se v krku udělal knedlík.

Lilly i James se svorně soustředili na to, aby přiměli své stíny zasáhnout a dostali tak příležitost dát Harrymu aspoň šanci k útěku.

Když se Harry chopil Přenášedla a ufrnkl Voldemortovi přímo před nosem, který už neměl, celé Zásvětí vydechlo úlevou.

„Teda, ten kluk snad našel recept na nesmrtelnost," prohlásil Herpo se stopou úcty v hlase.

„Spíš má víc štěstí, než rozumu," opravil ho cynicky Ekrizdis, ale nikdo si ho nevšímal. Všem, včetně Salazara se ulevilo, že to Harry Potter zase dokázal.