V Zásvětí bylo zase jednou liduprázdno. Skoro všichni se tísnili v promítacích sálech a napjatě sledovali finále Turnaje tří kouzelnických škol. Vendelína si napětím okousala nejdříve svoje nehty a pak se chtěla pustit i do nehtů své lepší polovičky, ale naštěstí pro Dilys k tomu už nedošlo. Přerušilo ji lamentování Viktora Kruma, který psychicky neustál, že někdo tak zbaběle a podle vyřadil z boje jeho vnuka.

„To mě mrzí, váš vnuk vypadá jako slušný a poctivý mladík," řekla účastně Rowena a Viktor Kurm starší zavrčel:

„Děkuji za účast, ale mě to nemrzí, mě to přímo pere!"

„PŠT, ticho tam vzadu, nebo vás rozsadím," zasáhl Phineas Nigellus Black.

„Pojď sem, a řekni mi to do očí," zahučel Viktor a významně si protáhl svaly.

„Klidně, mole," opáčil Phineas Nigellus.

„Neříkej mi mole, přes plot jsme spolu ne..."

Neopovažuj se to doříct," zasáhl Godric. „Když to tu bylo minule, museli to dva z vás vyzkoušet a ještě soutěžit, kdo dostřelí dál!"

„A tebe to pere, protože tě to nenapadlo jako prvního, viď?" okomentoval to Salazar.

„To popírám," prskal Godric, protože Salazar měl naprostou pravdu, ale on mu to nehodlal přiznat.

„Buďte už konečně zticha," zasáhl Herpo. „Začíná to bejt po tyči napínavý." Kupodivu mu nikdo neodporoval a zraky všech se obrátily zpět k dění dole, kde zrovna Cedric Diggory vlekl zraněného Harryho Pottera k poháru.

„Merline, to je čestnej kůl," odfrkl si Ekrizdis. „Může vyhrát a takhle to popere?"

„Náhodou, mě se to, co ten chlapec udělal, líbí," řekla Helga.

Dole se mezitím dva kluci dohadovali o tom, kdo bude vítězem a Ekrizdis opět zakroutil hlavou.

„Ti se hledali, až se našli, jeden větší jouda než druhej," komentoval to a vysloužil si za svou poznámku vražedné pohledy od většiny ostatních přítomných, kterým se zjevně férový přístup obou chlapců zamlouval.

„Ach ne," zachvěla se Lily, jak jí srdce sevřela ledová pěst nepříjemného tušení. „Myslím, že by na to ti dva vůbec sahat neměli." Sotva to dořekla, ruce Harryho i Cedrika se dotkly poháru, ten se modře rozzářil a za několik nepříjemných okamžiků přistál i se svými pasažéry na hřbitově, v destinaci, o kterou ani jeden z nich nestál.

„A do testrálí sardele, jak to, že je ten pohár Přenášedlo? Neměl to být konec?" zeptala se Vendelína?

„Zřejmě nám něco uniklo," poznamenal Percival.

„To jsou telata, proč se nepřemístí pryč?" kroutil hlavou Ekrizdis.

„Harry nemá zkoušky a v životě to nedělal, ty chytrej," odsekl James.

„Ale ten druhej jo!" nedal se Ekrizdis.

„A že jsi do podobnýho turnaje nešel sám, když jsi tak chytrej," přidal se do debaty Eldon. Nepřiznal by to, ale těm dvěma klukům docela fandil.

„Právě proto, že jsem chytrej. Nejsem zádnej zapranej hrdina, abych dobrovolně riskoval krk," odpověděl s hrdostí Ekrizdis.

„To teda nejsi," souhlasila s ním Rowena, ale rozhodně to nevyznělo tak, že je to něco, na co být hrdý.

„Avada kedavra," ozval se právě hlas Petera Pettigrewa a Cedricovo tělo padlo k zemi bez známek života. Ariana se usedavě rozplakala.

„Chudák chlapec," povzdechla si Helga a i v jejím hlase bylo slyšet stopy pláče.

„Za chvilku bude nejspíš tady," poznamenal Godric.

„Půjdu ho vyzvednout," přikývla Helga, otřela si oči manžetou rukávu a vstala.

„Mám jít já?" zeptal se Godric jemně. Nebyl sice úplný svatoušek, ale měl srdce na správném místě a dobře si všiml, jak mladíkova smrt s Helgou zamávala. Vždycky to bylo těžké, když šlo o mladé lidi a Cedric byl vlastně skoro ještě dítě, a nadto to byl velmi statečný chlapec.

„To je od tebe laskavé, Godricu, ale půjdu sama. Ten mladík patří do mé koleje, a já jsem na to sakra hrdá. Je to má čestná povinnost. Ale nepohrdnu tvým doprovodem, pokud se ti bude chtít."

Godric přikývl a oba se vydali k bráně, aby uvítali nově příchozího a vysvětlili mu, jak to tady funguje.