Kapitola 5 - Nechtěný spolubydlící

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Godric svolal poradu zakladatelů.

„Máme tu problém, přátelé. Nastěhoval se nám sem jakýsi Ekrizdis," oznamoval kolegům důvod, proč o poradu tolik stál.

„Co to je za blbý jméno?" vyjevil se Salazar.

„Od tebe to sedí," uchechtl se Godric. Salazar se naježil a chtěl něco odseknout, ale už to nestihl.

„Pánové," zasáhla Rowena, „mohli byste alespoň jednou mluvit k věci?"

„No dobře," povzdechl si otráveně Godric. S tou ženskou je taky občas zábava jako v kostele. Moudře to neřekl nahlas a opravdu se rozhodl vrátit se k tématu. „Zkrátka, tenhle Ekrizdis za života provedl pár pěknejch hraček..." U Merlinových vousů, jak jemu chyběly vulgarismy! Alespoň že si je mohl myslet v duchu, jinak by se asi zbláznil, protože nazvat to, Ekrizdis za svého života prováděl, hračkou, bylo asi jako říci, že plicní mor je jenom půldenní rýma.

„No, zkrátka, už dva dny za mnou choděj protestovat všichni nebelvíři, že tady toho pajzla nechtěj. Bard Beedle zahájil protestní hladovku, což je trochu komplikace, protože na něj zrovna vyšla služba v kuchyni, tudíž ji s ním teď nedobrovolně budeme držet všichni."

„Tak na tom je jediný pozitivní asi to, že hlady už umřít nemůžeme," poznamenal Salazar.

„No jo, ale půlka lidí bude po tejdnu hladovky příjemná jako sfinga v menopauze," opáčil Godric.

„A co tedy navrhuješ, Godricu?" zeptala se Rowena.

„To netuším, ale musíme se toho prda zapranýho zbavit," řekl Godric.

„No tak, Godricu, to že v životě udělal pár nepěkných věcí, neznamená, že se nemůže stát slušným člověkem," promluvila smířlivě Helga.

„Promiň, Helgo, že to tak musím říct, ale jsi tak hodná, až jsi pitomá," zavrčel Salazar.

„Pozor na ústa, kolego, přece jenom mluvíš s dámou," zasáhla Rowena poněkud upjatým tónem.

„Sorry, že vám do toho kecám, ale souhlasím se Salazarem," vstoupil do debaty Herpo, kterého samozřejmě na poradu zakladatelů nikdo nezval, ale nebylo to poprvé, co se na ni pozval sám. „Já si pouštěl životopis toho frajera, původně kvůli inspiraci. Ale to byla taková soda, že jsem to musel koukat na etapy jako nekonečnej seriál, a párkrát jsem se u toho stejně poblil."

„Ale kam tedy s ním? Vyhodit ho stejně nemůžeme," vrátila se Rowena opět k jádru věci.

„No, a co tedy založit ten plánovaný zvěřinec, někde bokem, víte, a dát to Ekrizdisovi na starosti? Alespoň než se objeví někdo povolanější, kdo to bude se zvířaty lépe umět a bude to dělat dobrovolně?" navrhla Helga. „Alespoň lidi přestanou být nervózní z toho, že každou chvíli vykopávají ze své postele nějakého magického tvora."

„To není špatnej nápad," usoudil Godric. „Pár desítek let kydání hnoje tomu grázlovi neublíží. A já si na něj pořádně posvítím, aby ta zvířata netýral." Přemítal, jestli desetiletí strávená na hnojišti budou pro jeho nebelvíry přijatelným řešením, ale když jim to dobře podá, mohlo by to klapnout.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro