Manželé Potterovi spolu se všemi čtyřmi zakladateli a celou spoustou dalších diváků se zatajeným dechem sledovali, jak se jedenáctiletý Harry statečně postavil vrahovi svých rodičů a jak prohlédl jeho chabou lest.

„Já věděl, že mu nebude věřit ani nos mezi očima!" dmul se pýchou James.

„Však už tam taky žádnej nemá!" zachechtala se i přes vážnost situace Vendelína a mnoha přítomným zacukaly koutky.

„Nos, nenos, náš kluk je hrdina," pokračoval James nadšeně, přestože mu Lilly samou nervozitou drtila klouby na ruce.

„Zato tvůj kluk, Salazare, je pěknej..." začal Viktor Krum, ale nedostal šanci pokračovat.

„Jestli to dořekneš, máš nejbližších 200 let v kuse službu u nádobí," skočil mu do řeči Salazar. Viktor chvíli dumal, jestli to není přijatelná cena za to, aby směl říct svůj názor, když se ale konečně rozhodl, že mu to za to stojí, a chtěl Salazarovi pěkně od plic popsat, co si myslí o jeho potomkovi, byl přerušen.

„Pro Merlina!" vyjekla Helga, čímž upoutala pozornost všech přítomných zpět na dění v Bradavicích, kde se mladý profesor Obrany proti černé magii ovládaný naskrz prohnilou duší Toma Riddlea, vrhl na Harryho.

„Ten pajzl!" zaryčel James.

„To je prd zapranej! Zkusit zabít malýho kluka..." přidal se k němu Herpo.

Lilly zaťala pěsti a v duchu volala na Harryho, ať je silný, že to musí zvládnout. Byť jí její synek scházel, za žádnou cenu se s ním ještě nechtěla shledat. Doufala, že ho tu jednou přivítá jako starého muže.

Poté všichni s úžasem sledovali, jak Harryho dotek Voldemorta a spolu s ním i mladého Quirrella pálil, ničil. Lilly se soustředila a nemyslela na nic kromě svého jediného dítěte.

„Ty mole," hvízdnul Ekrizdis. „To je síla," dodal, když Quirrellovo tělo upadlo na zem.

„Harry žije!" vyjekla Lilly a vrhla se Jamesovi kolem krku.

„Tak já si, když dovolíte, jdu pro toho nebožáka," ozvala se Rowena a pokynula rukou k bezvládnému tělu mladého profesora.

„Madam, když dovolíte, rád bych vás doprovodil," přihlásil se James, který se honem vymanil z manželčina objetí. Rowena přikývla.

„Tak u toho chci bejt!" ozvala se Vendelína spolu s Godricem unisono. Hned poté se i s několika dalšími odebrali k bráně, kde již Rowena pouštěla dovnitř doposud se třesoucího holohlavého mladíka.

„Kde-de-de t-to jsem?" zakoktal Quirrell a rozhlédl se. Jakmile spatřil Jamese, zbledl. Jeho tvář byla rázem křídově bílá.

„Vítám tě v životě po životě," usmála se na něj Rowena vlídně. Přeci jenom, byl to mladý naivní kluk, a to, že ho ovládl zlý černokněžník, bylo strašlivé. Sice pod jeho vlivem páchal špatné věci, ničilo ho to však natolik, že další trest již dle jejího mínění nepotřeboval.

„T-tohle je n-n-nebe?" zeptal se čerstvě zesnulý profesor bázlivě.

„Pro většinu kouzelníků ano, ale ty... ty se připrav na peklo," ušklíbl se James zlomyslně a střelil mu takový záhlavec, až mladík poskočil.

„Jamesi Pottere, tenhle chlapec si už užil svoje," napomenula ho Rowena, přestože jeho pohnutky chápala. „Proč ho biješ do hlavy?"

„Já nebil jeho do hlavy, já chtěl praštit Voldemorta do ksichtu," ohradil se James a napřáhl se k další ráně.

„Jo, a přeci nemůže za to, že lebka tady toho a Voldemortův ksicht mají stejné geografické souřadnice," podpořil Jamesovo snažení Herpo.

„A-ale on u-už t-tam ne-není," zafňukal Quirrell, který stále mnul temeno hlavy.

„Hm, co kdyby náhodou," pokrčil rameny James a preventivně ho plesknul ještě jednou. Nebohý Quirinius Quirrell tou dobou ještě netušil, že tyto dva políčky byly pouze prvním ze stáda facek, které na věčnosti schytá.