„No do sardele, já se na to vyperu," zaklela Batylda jako starý dlaždičoun, když konečně zpracovala, kde se to ocitla. „Já tu sázku prohrála?" Rowena sebou trhla, když slyšela jadrnou mluvu z úst historičky, kterou tak obdivovala.

„Jakou zase sázku?" zeptala se Vendelína. „To už tady dneska bylo," vyhrkla a vzápětí se chytila za pusu. Dohodli se, že to, že sledovali Batyldin konec a to, se dělo po něm, zůstane navždy uzamčeno v Salazarově trezoru. Ta chvíle se prostě nestala. „A taky to tu bylo už tisíckrát před tím," chrlila ze sebe teď překotně, aby to zamluvila. Naštěstí měla nadání na improvizaci. „Co všichni s tím vsázením furt mají?"

„Ále," mávla rukou Batylda. „To jsme se takhle na kafi bavily s Griseldou, znáš to, popichování mezi starejma kámoškama. Ona mi řekla bábo, já jí řekla, ať se podívá na sebe, že vypadá o tři roky starší, než smrt, a jak jsme se tak škádlily, tak jsme se vsadily, která z nás zaklepe bačkorama první. A já to projela, jak to tak vypadá. Ale moment, jak ji můžu vyplatit, když už to mám za sebou, a ona se furt placatí tam dole? Tohle nedomyslela..."

„No, docela bych se vsadila," řekla Vendelína, a rozesmála se, „že tě stáhne o výhru, jen co se tu objeví."

„Tak to jí budu přát ještě dlouhej život," řekla Batylda s rozpustilým úsměvem. Ona ta věčnost není k zahození.

***

V Zásvětí se děly věci. Nejenže sem přicházelo čím dál víc lidí, a to i tehdy, když ještě dávno nebyl jejich čas, ale i stávající obyvatelé měli obzvláště napilno. Téma války tu teď rezonovalo téměř nepřetržitě a příchod Batyldy Backshotové, která v prvních dnech nevynechala jedinou příležitost, aby nenadávala na svého vraha to vše ještě rozvířil.

Na místa, odkud se dalo sledovat dění dole, se tvořily fronty, a to i přesto, že původní promítací sál byl dvojnásobně zvětšen a dokonce přibyl ještě jeden nový. Válka byla také nejčastějším tématem rozhovorů a konfliktů. Mluvilo se o ní u jídla, i všude jinde a hádky o to, co kdo dole udělal nebo neudělal správně a jak by to diskutjící zvládli líp, byly na denním pořádku.

Když už byla Helga svědkem toho, jak na sebe dvě ženy, které nedokázala identifikovat, pokřikují ve sprše, jestli by bystrozoři měli mít při chytání Smrtijedů povolení zabíjet, nebo jestli je to morálně neomluvitelné, napadlo ji, že s tím bude muset něco udělat. Prostě už toho na ni bylo moc.

Svolala ostatní zakladatele a předestřela jim, co považovala za problém. Začali diskutovat, co s tím, a skoro hodinu se točili v mrtvém bodě, přičemž Godric a Salazar se stihli třikrát pohádat. Jejich nápady na to, jak zabavit mrtvé kouzelníky a čarodějky, se velmi různily, a to nejspíš proto, že se neshodli, co je a co není zábavné. Nakonec Godric v zoufalství pronesl:

„Tak pro ně uděláme nějaký turnaj. Kdo si hraje, nezlobí."

„No, myslím, že tvoje koťátka zvládnou zlobit i toho hraní," odsekl Salazar.

„Zatímco ty máš v koleji jednoho vzorňáka vedle druhého," opáčil Godric. „Není to tak dlouho, co tvůj slavnej Zygy vyhodil do luftu celou kuchyni, i když jsme mu jasně zakázali vařit tam cokoli jiného než naplánovaná jídla. Už poněkolikátý." Salazar chtěl něco namítnout, ale než se k tomu dostal, vzala si slovo Rowena.

„Ale pánové, vraťme se k věci," přerušila jejich dohadování. „Jak jsi to myslel s tím turnajem?"

„Dělal jsem si trochu legraci," přiznal Godric.

„To je mi jasný. Ta představa, že by všichni měli hrát závodně piškvorky, je absurdní," rýpl si Salazar.

„A just mám chuť ten turnaj teď uspořádat, i kdyby jen tobě na truc, ty mole," nezůstal pozadu Godric.

„Jak dospělé," odfrkl si Salazar.

„Ostatně, piškvorky jsou blbost, to připouštím," uznal Godric. „Ale takový poker..."

„Tak to ani omylem, polovina by chtěla hrát tu svlékací verzi," zasáhla Helga.

„Já bych tu myšlenku karetních her tak úplně nezavrhovala," navázala Rowena, která začínala tušit, že by se sama mohla dobře bavit. „Co udělat turnaj ve stylu, kdy bychom začali jednou hrou, nějakou snadnou, a vítězové od každého stolu by postupovali do dalšího kola, kdy by se hrála jiná hra, a tak pořád dokola, až bychom měli všestranného mistra karbaníka?"

„To není špatné," připustil Godric. „Ale co s těmi, kdo v těch vyřazovacích kolech vypadnou? Aby nám hned neutekli zpátky do promítacího sálu... To by bylo značně kontraproduktivní."

„Napadá mě hned několik řešení. Buď otevřené hraní, to znamená, že poražení mohou hrát hry dle své libosti, nebo mohou hrát o pořadí v dané hře – čím bychom získali trochu času navíc a jim by to dalo příležitost stát se šampiony dílčí disciplíny, a nebo výjimečně nebudeme zkoušet zakazovat hazard a necháme je vsázet na dílčí i celkového vítěze," nadhodila Rowena, ne nadarmo nejmoudřejší žena svého věku.

„A klidně můžeme tato tři řešení zkombinovat, bude víc zábavy," prohlásila Helga.

„A jak chcete zajistit, že lidi na ten turnaj přijdou, vy mistři zábavy," rýpl si znovu Salazar.

„Jednoduše, účast v hlavním turnaji bude povinná, a kdo ho po svém vyřazení opustí, nebo se pokusí nezúčastnit, bude nejbližších dvě stě let mýt toalety, kydat ve zvěřinci... Zkrátka, těch méně populárních služeb máme dost," řekla pragmaticky Helga.

„Dobře, tak už nám tedy zbývá jenom rozdělit si úkoly," přiznal Salazar, který byl momentálně přeargumentován. Pomyslel si, že při troše štěstí zvládne rozdělení práce zaonačit tak, aby na něj žádná nezbyla.

„Ujal bych se přípravy herního prostoru. Stoly, židle, a tak," přihlásil se Godric a už plánoval, jak do práce zapřáhne Poberty a několik dalších výtečníků do rozmisťování nábytku, zatímco on sám bude kouzlit, aby vůbec těch židlí a stolků bylo dost.

„Já připravím organizační stránku turnaje – herní systém, pravidla, rozpisy, a tak podobně," řekla Rowena, nejorganizovanější ze čtyř zakladatelů. Navíc jí jediné tato činnost nepřipadala odporně nudná.

„Dobrá, já připravím hlavní ceny a motivační ceny pro ostatní," ozvala se nadšeně Helga. V hlavě už si plánovala, jak si promluví s Perenellou Flamelovou a zaúkoluje její kroužek ručních prací. Stejně jsou nejlepší takové dárky, které člověk pro druhého vyrobí sám, z lásky. Ona sama nechystá nablýskané trofeje.

„Jé, to je smůla, vypadá to, že na mě žádný úkol nezbyl, škoda," řekl Salazar s hranou lítostí.

„Ani omylem, natož náhodou, kámo. Ty si vezmeš na starosti propagaci a motivaci, hlavně vysvětlení té části s povinnou účastí," řekl Godric škodolibě.