Ted Tonks s napětím očekával příchod svého vnoučete na svět. Bylo mu líto, že už tuto chvíli prožívá jaksi zástupně a sleduje situaci ze Zásvětí. Byl by mnohem raději, kdyby si své vnouče mohl alespoň jednou pochovat v náručí, ale život to holt zařídil jinak. Ostatně, když jeho dcera Nymphadora představovala jemu a jeho ženě muže, kterého si vybrala za životního partnera, nebyli právě nadšení.

Ne, že by jim Remus Lupin vadil jako člověk, naopak, byl to správný chlap a poctivec a jako takový se jim zdál pro jejich dceru ideální, nicméně ten jeho nešťastný stav... Ted a Andromeda se opravdu snažili nenechat se ovládat předsudky, ale přesto, mít za zetě vlkodlaka... Obávali si zkrátka, že by mohl být pro jejich dceru nebezpečný, i když samozřejmě nechtěně. Dora si však nedala říct.

‚Vždycky byla paličatá po matce, která to zase zdědila z rodu Blacků,' pomyslel si Ted a pak sebou trhl, když si představil, jak by se jeho drahá Andromeda asi tvářila, kdyby jí tohle řekl. Ta laskavá, energická žena dokázala být až obdivuhodně děsivá. Byla své sestře Bellatrix podobnější, než by byla ochotná přiznat, a to nejen po stránce vzhledu, ale i povahy. Ale zkuste jí to někdy říct do očí...

No, zkrátka, Dora, paličatá po své matce, což rozhodně není dědičný rys rodu Blacků, ale pouze náhodná anomálie, si Remuse doma jednoduše prosadila. A jejím rodičům nezbylo nic jiného, než se s tím smířit. Nakonec, Remus Lupin byl opravdu partner, jakého by své dceři přáli snad všichni rodiče. Jen ten jeho malý chlupatý problém...

A když Dora doma prozradila, že čeká dítě, Teda i Andromedu to nejprve vyděsilo – co když zdědí handicap svého otce – ale zděšení brzy nahradilo těšení se na vnouče a čistá radost, v případě Andromedy až škodolibá, neb jak prohlásila, „její pošahaná famílie, sestřičkou Bellatrix počínaje, by dostala couravej psotník z toho, že se jim do rodiny nejen přiženil vlkodlak, ale ještě zplodil potomka...

Ted se zamyslel tak, že propásl okamžik narození vnoučete. Ze zahloubání ho vytrhl až Siriusův hlas:

„Gratuluju, Tede, máš vnuka! Je to kluk jak buk!" Ted mu omámeně stiskl nabídnutou pravici a nechal se poplácat po rameni, stále napůl duchem nepřítomný. Hned v závěsu mu poblahopřál James a pak další Pobertové, Albus Brumbál a Lilly, těsně následovaní členy Fénixova řádu. Hrnuli se k němu i další gratulující, až se tomu sám podivil.

„To je od vás hezké, přátelé, že jste mě přišli takhle podpořit," usmíval se, zatímco přijímal gratulace. Eldon šťouchl do Herpa:

„Jo, prdlajz podpořit, přišli omrknout výsledek sázky na vlastní oči."

Herpo přikývl a zakřenil se. Byl to on, koho před pár dny napadlo vypsat sázky na pohlaví dítěte a barvu vlasů, s jakou se narodí, zda bude nebo nebude metamorfomág, a pár lidí s, řekněme, trochu vytříbeným vkusem, si dokonce vsadilo na to, že se místo dítěte nenarodí vlče. To už bylo trochu moc i na Herpa a chtěl celý cirkus odpískat, ale nakonec v něm zase jednou zvítězilo jeho horší já. Sázka je sázka, a on z toho měl koneckonců provizi.

„Nuda, normální mimino, ani drápky nemá," brblal Ekrizdis. Sirius ho dloubl do zad loktem, až Ekrizdis zavrčel.

„Máš problém?" zeptal se výhrůžně.

„Drž pec, nebo tě tak zabavím, že se ti po nudě bude stejskat," okřikl ho Sirius. Sázka mu přišla poněkud nechutná, když uvážil, že se jedná o dítě jednoho z jeho nejlepších přátel. Nedokázal sice docílit jejího zrušení, ale dal si za cíl aspoň zajistit, aby se o ní Ted nikdy nedozvěděl. Tedovi výměna názorů mezi Siriusem a Ekrizdisem neunikla a tázavě povytáhl obočí, než se však stihl zeptat, oč jde, objal ho Sirius kolem ramen.

„Tak pojď, tohle musíme pořádně zalejt, aby mladej dobře rostl," řekl novopečenému dědečkovi a vedl ho směrem ke kuchyni, kam už se před chvílí vypařil James i Gideon s Fabianem, aby rychle splašili nějaké to občerstvení. Vždyť pít se dá každý den, ale málokdy se najde tak dobrá výmluva pro opití se do němoty, jako je narození dítěte.

***

Ted se potácel směrem, kterým tušil svoji ložnici a občas se při tom musel dlaněmi opřít o zem. To když se zvedla podlaha a chtěla ho praštit do nosu, potvora jedna. V kapse nesl ještě poloprázdnou lahev s whisky, kdyby náhodou potkal nějakého opuštěného obyvatele Zásvětí, s kterým si na zdraví svého vnoučete ještě nepřipil. Najednou vrazil do někoho, kdo nebyl zeď ani zem.

Helga se zapotácela, když do ní narazilo cosi jako pytel obilí nacucaný kořalkou. Když se vzpamatovala ze šoku a zaostřila, zjistila, že ten, kdo ji smetl je Ted Tonks, který sedí na zemi a tváří se překvapeně. Pomohla mu na nohy.

„Copak jste slavil, Tede?" zeptala se mírně.

„Představte si, že mojí Doře se narodilo dítě," zablekotal Ted. Helga nejdřív zauvažovala, co je to za řeč a kterému patří kmeni, než jí došlo, že je to „opilština" a přepnula se do režimu trpělivosti a nejvyššího soustředění. „Jako by to bylo včera, co jsem jí četl pohádky a houpal ji na kolenou, a už je z ní máma. To tak strašně letí," pokračoval Ted v monologu.

„Gratuluji vám k vnoučeti," usmála se Helga. „Jak se jmenuje?"

„To je právě to... já jsem tento, zapomněl, jestli je to chlapeček nebo holčička, tak vám ani nemůžu říct, jestli jsem dědeček nebo babička," vysvětloval Ted rozvážně a kymácel se z nohy na nohu jako metronom. Helga vyprskla smíchy, ale zamaskovala to jako zakašlání.

„To nevadí, Tede, já mám pro vás návrh. Dostaneme vás do ložnice a až si lehnete, tak si určitě hned vzpomenete. Co vy na to?" zeptala se ho přátelsky.

„To by šlo," škytl spokojeně Ted a pokýval hlavou, načež se sesul k zemi.

Helze nakonec nezbylo nic jiného, než novopečeného dědečka do jeho pokoje odlevitovat. Uložila ho na postel a přikryla ho. Ještě, než pokoj opustila, vyčarovala velký kbelík, který postavila k posteli, a láhev whisky, která Tedovi vypadla z kapsy, přeměnila na lahev vody, kterou postavila na noční stolek. Pak se po špičkách spokojeně odplížila.