Ahojky. Vítám všechny u druhé kapitoly, ve které se už bude něco dít. Děkuju moc za to že tu jste. Jsme za to s LOVE vděční. Moc vám děkujeme. A teď se jde k příběhu. Tak ahoj příště.

Luk
~Nuda. Proč je v téhle hodině taková nuda?~ pomyslím si a rozhlédnu se po třídě. Je to poslední hodina a půlka třídy spí a nebo nedává pozor. Zbytek se věnuje svým věcem. Co jiného tu dělat. Aspoň tu nemusím být tak dlouho jako včera.

Ren
Sedím na přednášce a mlčky poslouchám výklad. Protože se mi nic nechce zapisovat, mám s sebou diktafon, který to vše zaznamenává. Opírám si hlavu o hřbet ruky a přemýšlím co budu dnes dělat. Jako by to nestačilo, musím dnes najít nějakou oběť.

Luk
Po dalších 30 minutách pekelné nudy můžu zmizet. Nebo bych dokonce zmizel, kdyby mě nezastavilo pár lidí, ať s nimi jdu do klubu. Moc se mi nechce, ale řeknu ano. Aspoň bude sranda.

Ren
Když skončí přednáška, vypnu diktafon a protáhnu se. Je těžké tak dlouho sedět a nic nedělat po tolika letech co jsem byl zvyklý věčně něco zařizovat nebo dělat. Uklidím diktafon do tašky, vstanu a vezmu tašku na rameno. Rozhlédnu se kolem a přemýšlím co teď.

Luk
Všechno si zkontroluju a jdu se přezout a obléct si mikinu. Bundu si obleču až zjistím, jak je venku. Hodím si batoh na rameno a jdu s nimi rovnou do klubu. Přece jen si to chceme užít co nejdéle.

Ren
Zamířím k východu z posluchárny, takže musím sejít schody mezi lavicemi a zahnu ke dveřím. Když vyjdu, obmotají se mi okolo krku dvě dlouhé paže. Ani nejsem překvapený, tohle mi Mike dělá pořád. Jeden z mých přátel.

Luk
Sice do té párty moc nepatřím, ale i tak je to úžasná cesta do klubu. Není to špatný klub. Celkem nový a ještě jsem tam nebyl.

Ren
Je pátek takže mě Mike uhání abychom někam šli. Souhlasím, stejně jsem to měl v plánu. Vydáme se ke skříňkám kde na nás čekají ostatní. Mluví o nějakém novém klubu. Zní to zajímavě a tak souhlasíme že tam společně půjdeme.

Luk
Když vejdeme, zůstaneme stát s otevřenými ústy. Vypadá to tady fakt skvěle. Černé stoly a gauče nebo židle. Stěny jsou různě barevné. Sedneme si ke stolu do rohu.

Ren
Vezmeme si své věci a oblíkneme si bundy. Zamíříme z univerzity přímo do toho nového klubu. Cestou se bavíme o dost věcech i když já spíš jen poslouchám

Luk
Odložíme si věci a rovnou si jdeme pro pití. To si necháme na stole a vmísíme se mezi lidi na parketu.

Ren
V partě je nás asi pět. Já, Mike, Kyle, Jane a Raven. Čtyři kluci a jedna dívka. Vím, je to trochu zvláštní, ale zatím se k nám nikdo nechce přidat. Na univerzitě se nám říká Padlí andělé, protože většinou nosíme tmavé oblečení, ale zároveň chodíme oblečení stylově. Po nějaké době dojdeme ke klubu.

Luk
K mému štěstí se mi ztratil zbytek skupiny. Ne že by mi to vadilo. Akorát potřebovali někoho do počtu. Se mnou je to vyvážené, čtyři holky a čtyři kluci. Pamatuju si akorát Laylu, Briana a Damiena. Ale to je vše. Rozhlídnu se, ale když je nevidím, začnu tancovat sám.

Ren
Sejdeme schody a vejdeme do klubu. Zabereme jeden stůl a necháme si tam věci i s bundami. Zamíříme k baru, abychom si objednali drinky.

Luk
Nevím, jak dlouho jsem tančil, ale vím, že se několika lidem líbil můj zadek. Zamířím k našemu stolu se napít.

Ren
Dojdeme k baru a objednáme si drinky. Dobře se bavíme a díváme se kolem. Jak by řekli u nás v semestru, tohle místo se k nám hodí.

Luk
Napiju se a unaveně si sednu. Nejsem unavený, v tom slova smyslu, ale spíš si vážně potřebuju sednout. Rozhlídnu se kolem po těch ostatních.

Ren
Když dostaneme naše drinky, mý přátelé vyjdou na parket tancovat. Já zůstávám zatím stranou. Pozoruju okolí zda neuvidím někoho, z koho bych dnes mohl pít.

Luk
Podívám se na naše věci a vykulím oči. Zůstal jsem tu sám. ~Zbabělci...~ pomyslím si a napiju se. Jsem trochu zkleslý a naštvaný, že mě tu nechali.

Ren
Po chvíli dojdu na parket a připojím se ke svým přátelům. I tak sleduju pozorně své okolí. Chci si být jistý, že tu na mě nečeká nějaké nebezpečí, i když silně pochybuju, že by si na mě někdo něco zkusil.

Luk
Když mi dojde pití, jdu si přes parket pro další. Jakmile ho mám, začnu se zase proplétat zpět ke svému místu. To už je horší než s prázdnou sklínkou.

Ren
V klidu si užívám volného času a tance. Najednou jsem ale do někoho narazil a hned cítím jak mi začne vlhnout moje bílá košile. Podívám se na osobu do které jsem omylem vrazil. Je to kluk jen o trochu menší než já, a to jsem hodně vysoký. V tom světle to není moc poznat, ale vypadá to, že má něco mezi oříškovou a blonďatou barvu vlasů a fialové oči.

Luk
Chvíli vyvaleně koukám na košili toho neznámého. Pak vykulím oči. ,,Omlouvám se. N-nechtěl jsem. Mrzí mě to," začnu se omlouvat a podívám se na něj. Je vyšší než já a má nádherné oči, které přímo upoutají. A to nemluvím o vlasech. Ty vypadají, že jsou strašně hebké.

Ren
Podívám se na svoji košili a pak na toho kluka. Můj výraz je neutrální. Nemám náladu na něco takového, ale očividně se to stalo. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy.

Luk
Trochu nervózně se na něj dívám. ,,Vážně mě to moc mrzí, pane. Ehm...no...nevím, jak pomoci, ale udělám cokoliv." Prosebně na něj koukám. Já to měl tušit, že něco udělám.

Ren
,,Cokoliv? Co třeba příště dávat pozor?" zavrčím. Naštvalo mě že mi pokazil nejen večer ale i lov.

Luk
Skousnu si ret. ,,Vážně se omlouvám. Nevěděl jsem, že do vás narazím." Rozhlídnu se po podlaze. ,,Ehm...nevidíte moje brýle?"

Ren
Znovu si povzdechnu a rozhlédnu se kolem. Všimnu si nějakých brýlí a tak se pro ně natáhnu a podám mu je.

Luk
Vezmu si je. ,,Děkuju...wow." Teď, když vidím líp, se mi ten neznámý líbí ještě víc. Ty krásné šedé oči, které vypadají jako před bouřkou. A ty vlasy...jako nejtemnější noc.

Ren
,,A teď, když máš zase své brýle, se můžeme zase rozloučit a jít si svými cestami," zavrčím a dívám se po cestě k záchodům. Potřebuju si vyčistit tu košili.

Luk
Zavrtím hlavou a chytnu ho za ruku. ,,Nejdřív vám pomůžu." Rozejdu se skrze dav.

Ren
Vůbec se mi nelíbí že mě někam táhne, a tak cuknu rukou. Ale nevyvlíknu se mu, úmyslně. Kdybych to udělal, upoutal bych na sebe moc velkou pozornost.

Luk
Písknu, když cukne, ale jinak jdu, dokud nedojde na záchody. ,,Tak tady to je. Aha. No. Asi půjdeme umýt tu košili," usměju se na něj.

Ren
Zarazím se. ,,Umyjeme? Proč mluvíš v množném čísle? Neznám tě a ty neznáš mě. Takže žádné my," zavrčím a začnu si rozepínat košili knoflík po knoflíku.

Luk
Přivřu oči. ,,Ale já chci pomoct. Můžu za to já." Nemůžu si pomoct, ale sleduju každý knoflík a poté jeho krásně opálenou kůži.

Ren
Po chvíli rozepnu i poslední knoflík a sundám si košili. Začnu toho kluka ignorovat, mám totiž k tomu dobrý důvod. Prostě si ho nevšímám a dám ten politý kus košile do umyvadla.

Luk
Po chvíli zírání odtáhnu pohled k jeho obličeji. ,,Můžu nějak pomoct? Prosím," vykulím prosebně oči a posunu si brýle na nose.

Ren
Povzdechnu si a odstoupím od umyvadla. ,,Dělej co umíš. Hlavně ten flek vyčisti."

Luk
Kývnu a přicupitám k umyvadlu. Dám si do rukou mýdlo a začnu drhnout. Jsem si na 80% jistý, že ten flek dolů nepůjde.

Ren
Skřížím ruce na prsou a pozoruju ho. Jsem zvědav v čem půjdu domů jestli to nepůjde dolů.

Luk
Skousnu si ret. Jak jsem čekal, flek nemizí. ,,Nejde to dolů," špitnu si pro sebe a drhnu.

Ren
Zaslechnu ho a povzdechnu si. Dojdu k němu a dám mu ruku na rameno. ,,Když to nejde tak to nech."

Luk
Na chvíli přestanu a kouknu na něj. Pak zavrtím hlavou a začnu zase drhnout. Jen tak se nevzdám.

Ren
Sundám ruku z jeho ramene a vytáhnu mobil z kapsy u kalhot. Napíšu Kyleovi, aby mi přinesl sako, které jsem nechal s bundou u věcí.

Luk
Drhnu a spíš si dřív udrhnu prsty než ten flek. Ale nechci to vzdát. Chci to napravit a přemýšlím, co by se dalo ještě použít.

Ren
Napíšu mu důvod a místo kde jsem. Bude se smát, ale co nadělám. Polonahý po klubu chodit nemůžu.

Luk
Rozhlýdnu se. Zkusím tam dát víc mýdla a doufám, že to aspoň trochu povolí. Přestanu drhnout, sundám si černou mikinu a zůstanu v červeném tričku. Zase začnu drhnout.

Ren
Schovám mobil a po chvíli se otevřou dveře. Podívám se k nim a stojí tam Kyle s mým černým sakem. Vysoký kluk s modrýma očima, černými linkami okolo očí, náušnicí v podobě kříže a bílími vlasy. Na sobě má potrhané džíny, flanelovou červeno kostkovanou košili a bílé tričko. Škodolibý úsměv má od ucha k uchu.

Luk
Jen se po očku podívám, kdo přišel. Nemůžu si pomoct, ale prohlédnu si ho jako toho bez košile. Pak se oklepu a s rudými tvářemi zase začnu drhnout. ,,Trochu ten flek povolil."

Ren
Kyle je bledý, ovšem to byl vždycky, ať dělal, co dělal. Vlasy měl původně hnědé, ale přebarvil si je na bílo. Hodí mi sako a prohodí, ,,Budeme odcházet. Takže dělej." Pak se uchechtne a odejde.

Luk
Kouknu na tu košili a povzdechnu si. Trochu ji vyždímu a otočím se na něj s tou košilí v ruce. ,,Já... víc už to nepůjde. Omlouvám se." Posunu si brýle na nose.

Ren
Oblíknu si sako a zapnu si ho. Pak si vezmu od něj tu košili. ,,To je v pořádku. Snažil ses," řeknu a zamířím ke dveřím.

Luk
Skousnu si ret. ,,Jak se jmenujete?" nervózně se pousměju, ,,Ať vím, komu poslat jako omluvu novou košili."

Ren
Zarazím se. Chvíli přemýšlím co říct a převaluju slova na jazyku. Pak jen odpovím, ,,Zkus se dívat všude kolem po městě a uvidíš." Poukazuju na různé billboardy nebo reklamy a tak. Rozejdu se pryč ze záchodů.

Luk
Zmateně se za ním dívám. ,,Dívat se po městě? Co to má znamenat?" zamyslím se nahlas a taky odejdu ze záchodů. Vrátím se pro věci.

Ren
Dojdu k věcem, zbalím si a odejdu se svými přáteli i někam jinam do tmavé noci.

Luk
Všechno zkontroluju, a když vše najdu, naposled kouknu, jestli tu není někdo z ostatních. Když nikoho nevidím, vyrazím do temné noci.