Ahoj. Já si prostě nemohla pomoct, tak tu máte kapitolu už v pátek. Tahle část příběhu bude rozdělena na tři části. Tady máte první.😁
____________________________________

Zazvonil budík. Ta ďáblova krabička mě prostě nenechá vyspat. Nikdy. Posadím se. Jsem sice ve svém pokoji, ale něco mi tu nehraje. Až teď mi dojde kde jsem, co tu dělám a co je za den. První den v mé nové škole! Ani nevím jestli se mám těšit, nebo ne. Ale asi jo. Budeme se učit úplně jiné věci než doma v Česku. Z přemýšlení mě vytrhne zaklepání na dveře. V nich se potom objevila Clara.

"Jsi v pohodě, Lilo? Tvůj budík je dost hlasitý, probudil nás všechny."

"Jo, jsem. Omlouvám se za ten budík.

Doma máme silné stěny a mě jen tak něco neprobudí."

"Dobře," řekla a odešla.

Je za pět sedm. Měla bych jít do koupelny. Vykouknu ze dveří a vidím že nejsem jediná koho to napadlo. No nic. Využiju čas a jdu si vybrat oblečení.

Po nějaké době si konečně vyberu tričko se vzorem šupin a k tomu zase ryfle. Zbytek vyřeším potom. Řada do koupelny se zkrátila. Jdu čekat.

Když jsem se z koupelny vrátila, bylo čtvrt na osm. Clara říkala že na snídani se jde o půl. Zatím pohoda. Oblékla jsem se a šla do společenské.

Půl osmé. Snídaně! Konečně, měla jsem hlad. Šli jsme. Snídaně probíhala podobně jako večeře. Clara nám řekla že už budeme na obědy a večeře chodit sami. Do místnosti vešla starší černovláska. Zamířila k nám.

"Ahoj Clar. Jestli to nevadí potřebuje tě Mindlesnová. Je v učebně 28."

"Díky Lindo. Vy tady počkejte dokud se nevrátím."

Clara i Linda odešly a já se dál věnovala snídani. Po chvíli se vrátila.

"Promiňte. Já zapomněla že včera jsme měli schůzku. Vaše hlavní třída bude v druhém patře s číslem 17. Potom učebna číslo 26 a 30 ve třetím patře."

"A kdo byla ta holka? Linda, mám pocit," zeptala se Zara a Sarah na ní hodila vražedný pohled.

"Linda chodí do čtvrtého ročníku. Patří do skupiny vodních. Mindlesnová ji pro mě poslala. Já teď musím pro ostatní informace. V osm v druhém patře. A vemte si něco, do čeho si budete moct dát učebnice. Já už musím," s tím vzala talíř a pomocí jakési černé mlhy, ho bez úhony donesla kuchařkám, aniž by se k oknu přiblížila. To mě překvapilo. Potom jsem i já  donesla talíř a šla do pokoje.

Bylo za deset minut osm. Já popadla batoh a vydala se hledat schody do druhého patra. Našla jsem je na konci téhle velké chodby, kde byly pokoje, jídelna i ta velká místnost ze včera. Vyšla jsem do patra. Tam byly učebny od 1 do 10. Šla jsem po schodech dál. Tam jsem uviděla Claru.

"Nazdar Lilo. Už jsem myslela, že nikdo nepříjde. Běž do učebny číslo 17. Bude tam Lucas. Ten ti řekne víc. Jo, a budou tam i děcka že vzdušných a denních. Tak se nelekni. A teď už jdi."

Zamířila jsem do chodby. Po levé straně byly dveře s lichými čísly, po pravé se sudými. Na konci chodby byly záchody. Otevřela jsem dveře s číslem 17. Za nimi bylo asi 20 lavic. V některých seděli žáci. Na rameno mi klesla něčí ruka. Byla blonďáteho kluka, nejspíš Lucase.

"Ahoj. Já jsem Lucas. A ty budeš asi Lila, že?"

"Ano, jsem Lila."

"Skvěle. Ty bys měla mít lavici ve čtvrté řadě u okna. Vedle Luisy."

"Dobře, díky."

A šla jsem se posadit. Luisa mě nadšeně přivítala:

"Ahoj...Lilo? Jmenuješ se tak, nebo ne?"

"Ano. Jsem Lila a ty budeš asi Luisa."

"Jo. Těší mě. Těšíš se na svou schopnost?"

"Jakou schopnost? To nám Clara neřekla," řekla jsem nechápavě.

"No, Tom říkal, že ředitelka nás jakoby uspí,  potom v tom spánku se nám na ruce vytvoří takové tetování. Podle toho, jaký symbol to bude, takovou schopnost máme. Ředitelka to určí podle velké knihy s těmi symboly."

"Tý jo. Už se těším. Bude to dneska?"

"Prý jo. A zapomněla jsem říct, že ta schopnost nějak souvisí s naším živlem."

"Super. A vy jste taky hráli o Dragoiny a Driny?" zeptala jsem se.

"Ne, co to je?"

"Je to zdejší měna," vytáhla jsem mince z kapsy.

"Tohle je Dragoin," ukázala jsem na minci s drakem, "a tohle Drina," ukázala jsem na minci s dračím vejcem.

Ani jsem si nevšimla, že do třídy mezitím vešla Lea a kluci z naší skupiny. Až Luisa mě na to upozornila.

"Lilo, ta holka z tebe nespustí oči."

"To je Lea. Pojď za mnou," chytla jsem ji za ruku a vedla k lavici od Lei.

"Ahoj Leo. Chtěla bych ti někoho představit. Leo, tohle je Luisa. Luiso, tohle je Lea."

Holky si začaly povídat a já si uvědomila že jsem si to tu ještě neprohlédla. Na konci třídy byly skříně. Nad nimi visely velké obrazy s naší šesticípou hvězdou, s šestiúhelníkem a trojúhelník, který byl nahoře přerušen čárou.

Na druhém konci třídy byla černá tabule a v pravo byl učitelský stůl. Vlevo byly dveře. Do místnosti vešla Parta a pár dalších žáků s jinými elementy. Ajaj. Přijdu k Lei a Luise. Jsem ráda že si rozumí.

"Leo, Parta. Už by jsme s Luisou měly jít."

"Dobře, ráda jsem tě poznala Luiso."

 Po nějaké době přišla ředitelka.

"Ahoj. Jak už ze včera víte jsem Isabella Gongolová. Ráda vás tu vidím. Po včerejším odpočinku, vám představím nové předměty..."

S tím vzala Clara papíry s rozvrhy a rozdala je. Dneska je středa. Jak ale ředitelka říkala, tak se dneska ještě učit nebudeme...
____________________________________

Tak to je pro dnešek vše. Mějte se. 👋
misavaverkova

PS: Co kdybych vydávala kapitoly zase i v pátek? Myslím to tak, že kapitola by vyšla buď v úterý nebo ten pátek s max. časovým intervalem jeden týden.  Někdy to prostě nestihnu za ty 4 dny upatlat. Ahoj.