Ahoj. Tak jsem tady zas. O den dřív. V této kapitole bude konečně něco, co bude takové magické. Jo, a obrázek nahoře je znak, který se objevil na ruce Lile. Bavte se.😊
____________________________________

Ředitelka mluvila a mluvila. Mě už pomalu přestávalo bavit. Byla druhá hodina a nic se ještě pořádně nestalo. Potom ale ředitelka řekla něco, co mě donutilo poslouchat.

"...jak už někteří z vás ví, dneska se seznámíte se svojí schopností. Ta vás bude doprovázet celý váš život..."

A tak dále, a tak dále. Najednou se zhaslo světlo a já ucítila jak mě něco píchlo do zad. Padla jsem do hlubokého spánku.

~~~

Dopadla jsem na zem. Kolem mě byl ten les, kterým jsem se sem dostala. Okolo mě levitovaly různé znaky. Některé po chvíli zmizely, jiné se zase objevily. Najednou se všechny rozletěly směrem ode mě. Jen jedem zůstal tu zůstal. Chtěla jsem se ho dotknout, ale i on jako všechny ostatní mi začal uhýbat. Vydala jsem se za ním...

~~~

Lea:
Probudila jsem se s třemi hvězdami v kolečku na rameni. Rozhlédla jsem se kolem. Někteří žáci ještě spali jiní si prohlíželi své znaky. Postupně se všichni probudili. Jen Lila byla pořád jako mrtvá. Chytla jsem za ruku Claru, která šla kolem.

"Claro, co se to s Lilou děje? Nemám ji probudit?"

"Ne, Leo to nemůžeme. Jinak by Lila nikdy svou schopnost nezískala. Každý má jenom jeden pokus. Ale neboj. Lila se probudí až chytí svůj znak," řekla a odešla.

~~~

Běžím pořád za znakem. Nevšimla jsem si že za námi letí i ostatní znaky. Ty mě obklíčily a oddělily mě od hvězdy, kterou jsem pronásledovala. Po chvíli se zase rozestoupily a já mohla jít dál. Jenže hvězda zmizela. Po pár minutách hledání jsem ji uviděla. Rozběhla jsem se dřív než to stihla zaznamenat. Dotkla jsem se ji a z metrové hvězdy se stala několika centimetrová hvězdička. Chytla jsem ji do dlaní aby mi už neuletěla. Najednou se pode mnou propadla zem.

~~~

Lila:
Probudila jsem se ve třídě a vedle mě stála ředitelka. Na mojí ruce byla právě ta hvězdu, kterou jsem snažila chytit.

"Gratuluji Lilo. Bála jsem se že ti znak uletěl.
Jsem ráda že se ti nic nestalo."

"Co se stalo? Je něco špatně?"

"Zůstala jsi v tom hodně dlouho."

"Aha. A jakou mám schopnost?"

"K tomu se hned dostanem," řekla ředitelka a odešla k tabuli.

"Teď budu říkat jména. Koho vyvolám ten sem příjde a já mu řeknu jeho schopnost. Jesie Alinsová!"

K tabuli přišla holka z deních. Její schopnost byla rozsvítit ve tmě. To se hodí.

"Lilo, jak vypadá tvůj znak?" vyrušila mě z přemýšlení Luisa.

"Já mám takovou hvězdu," řekla jsem a ukázala ji ho.

"Já mám zase kruh, ve kterém je ještě tečka."

"Tvůj znak vypadá jako terč."

"Jé, vidíš, toho jsem si nevšimla."

"...Luisa Firagnová!"

"Luiso, jsi na řadě."

"Konečně. Už se těším," a s tím doslova vyběhla z lavice.

Ředitelka si prohlédla její znak. Začala listovat v knize a potom řekla:

"Gratuluji Luiso. Máš schopnost létat. Je mocná. Využívej ji dobře."

Když se Louisa vrátila, koukala jsem nevěřícně na ní. Začervenala se. Sama jsem ale začala přemýšlet, jaká schopnost by mohla patřit mě.

Ředitelka to brala podle abecedy. Já jsem až na konci. Potom jsem uslyšela známé jméno. Lea je na řadě. Její schopnost je vytvořit nebo přeměnit normální oheň na oheň temný. Ten nepálí ale štípe a studí. Další perfektní schopnost. Abecedy se nebezpečně blíží k písmenu S.

"Lila Sevodalová!"

Ajaj. Jsem na řadě. Ne, že bych se netěšila, ale bojím se že to bude nějaká schopnost na prd. Celá roztřesená jsem vsatala a šla k tabuli. Ředitelka se na můj znak trochu nechápavě podívala. Pak mě vzala za ruku a vedls do jiné místnosti. Jak se později ukázalo, byla to místnost na smetáky, hadry apod.

"Lilo, jak si přišla k tomu prstenu?"

"No, dala mi ho babička."

"Jméno?"

"Linda Risinová, později Sevodalová. Proč se ptáte?"

"Tvoje babička kdysi chodila taky na tuhle školu. Pamatuji si ji ještě, když ji bylo jako tobě. Když potom dochodila školu, stala se učitelkou. Později se zase vrátila ke své rodině. A prsten dala tobě. Říkám to proto, že se to ještě nestalo aby se prsten daroval. Tvoje babička ti ho dala, protože uz neměl svou moc. Myslela si že ho budeš mít na památku."

"A od kud to víte?"

"Linda měla stejnou schopnost jako ty. Každý prsten má jinou. Podle toho jsem to poznala."

"Dobře. A jakou mám teda schopnost?"

"To ti řeknu ve třídě," zakončila rozhovor a usmála se.

Vrátily jsme se do třídy. Ředitelka tentokrát nevzala tu velkou knihu, ale rovnou mluvila.

"Gratuluji, Lilo. Tvá schopnost je se změnit v tmu. Využívej ji chytře."

Vrátila jsem se k lavici radostí bez sebe. Tentokrát ro byla Luisa, která na mě zírala.

"Teda, musím říct že tvoje schopnost je snad lepší než ta moje."

"Nekecej. Ale díky." Všimla jsem si že i Lea na mě kouká s otevřenou pusou.

"A co ti říkala paní Gongolová?"

"Neřeš," řekla jsem s úsměvem.

Druhá hodina skončila a ředitelka odešla k druhé skupině. K nám přišla paní učitelka Lisomová. Nesla s sebou velkou krabici. Byla plná vajec. Dračích vajec. Byly ale minimálně třikrát menší než to, které jsem našla v lese. Asi jako vejce slepičí. Byly tří barev. Bílé a světle modré, ty patřily vzdušným. Žluté denním. A potom černé, tmavě fialové a tmavě modré. Ty nám, nočním. A od kud to vím? Sama Lisomová nám to řekla. Vejce s pomocí Vůdců (jak si říkají Clara, Lucas a ostatní) rozestavěla na učitelskou katedru.

"Takže žáci. V těchto vejcích jsou Přátelé. Je to druh hodně malých dráčků. Jsou velcí asi jako vaše dlaň. Budou vám pomáhat při tréninku schopností a při přeměně na draka. Přátelé ví líp jak vám pomoct než všichni učitelé dohromady. Taky vám budou kamarády a těmi, kterým můžete říct cokoli. Nikdy vás nezradí.
A teď k věci. Postupně budete chodit sem a vezměte si vejce vašeho elementu. Pokud se rozzaří máte to pravé, pokud ne tak si vezměte další. Tak můžeme začít. Začem u dveří. Harley Toviová."

Uf. Ta je ale upovídaná. Myslím tu učitelku. Jsem zvědavá jak se bude můj Přítel nebo Přítelkyně jmenovat. S Luisou sedíme v lavici u okna, takže budu zase u konce. Nevadí.

Harley si mezitím vybírala vejce. Podařilo se to už na druhý pokus. Její vejce bylo bílé jen ty šupina byly světle, hodně světle modré.

Potom šel další. Potom další až se řada dostala na Leu. Její vejce bylo tmavě modré a šupinky byly černé. Jedním slovem - nádherné. Hned po ní šla Sarah.

Mimimochodem ta měla schopnost zhasnout v rozsvícené místnosti. Ale na svoji schopnost si stěžovala. Prý že je blbá a dokonce si chtěla vyměnit prsten s Miou, která uměla z rukou střílet koule z tmy.

Prostě hrůza. No, ale vejce mělo modrou barvu a šupinky byly fialové.

Po nějaké době přišla řada na Luisu. Na katedře byly už jen dvě vejce jejího živlu. Nakonec zvítězilo vejce, které bylo celé bílé, jen okraje šupina byly světle modré.

Potom mi došlo že jdu na řadu. Zvedla jsem se a vystřídala se s Luisou. Měla jsem na výběr také dvě vejce. Dotkla jsem se prvního. Nic. Zkusila jsem druhé. Začalo silně zářit a mi se k němu jakoby přilepily ruce. Bylo černé a šupinky byly fialové. Bylo moc krásné. Nemohla jsem z něho spustit oči. Pomalu jsem se vydala ke své lavici.

Po mě šlo ještě několik žáků. Zakončil to Jack. A potom Lisomová pokračovala.

"Tak když teď máte své vejce, je na čase aby jste se se svým Přítelem seznámili."

"Jak to myslíte?" zeptal se někdo.

"Vylíhnete si ho," odpověděla a rozdala nám misky a lahvičky s nějakou divnou tekutinou.

"Tu tukutinu si nalijte do misek. Je to pro vyklubání Přátel přirozené."

Udělali jsme to.

"Tak a teď vaše vejce do nich položte. Opatrně. Jsou hodně křehké."

Opatrně jsem své vejce položila do misky. Zrovna šla kolem Clara. Chtěla jsem znát odpověď na jednu otázku.

"Claro, A ty máš taky svého Přítele?"

"Už ne. Máme smlouvu s hlavním divokým Přítelem, že každý rok si vybereme několik vajec. Mělo to ale jednu podmínku. Po roce musíme mladé Přátele vrátit do volné přírody k Firovi. Tak se jmenuje ten jejich 'král'."

V tom začalo moje vejce praskat. Lekla jsem se, ale Clara mě pohledem ujistila, že je vše v pořádku. Vypadalo, že se můj malý kamarád v tom vajíčka sekl. Ještě opatrněji jsem pomalu posunula obě půlky skořápky. Do misky vypadl malý dráček. Měl barvu jako moje vlasy. Jen ocásek se prolínal do černé. Oči měl velké a zářivě fialové.

"Ahoj, já jsem Lila a ty?" zeptala jsem se opatrně.

"Ahoj. Já se jmenuju Dark," řekl. Ale řekl to v myšlenkách.

"Ty nemluvíš?!"

"Mluvím, ale telepaticky. Zkus to taky, pošli mi nějakou myšlenku."

"Takle?" pokusila jsem se o to.

"Správně," odpověděl Dark.

Všimla jsem si, že začalo praskat i vejce od Luisy. Její Přítel byl světlounce modrý a oči měl bílé. U zorniček je měl ale modré. Začal si s Luisou povídat.

"Můj Přítel se jmenuje Wind. Jak tvůj?" zeptala se Luisa.

"Já mám Darka."

"A jakou máš schopnost?" zeptal se Dark.

"Jako já?"

"Jo."

"Mám schopnost se proměnit v tmu."

Dark na mě jenom udiveně zíral.

"Tý jo. To bude těžké. Je to jedna z největších a nejtěžších schopností na ovládání. Ty asi nebudeš zas tak obyčejná. A odkud jsi vůbec přišla?"

"Z Mides. Je to malé město v západních Čechách."

"Aha. Tak to teda nevím kde je. Já pocházím z oblasti u Tmavého močálu."

"To zas nevím já kde je. Počkat! Mám pocit že jsem tu mapu, kterou mi někdo dal, nechala v batohu."

Měla jsem pravdu. Z batohu jsem vytáhla mapu. Otevřela jsem ji a Dark na ni skočil. Chvíli hledal a nakonec nožkou ukázal na flek, u ktetého se psalo Tmavý močál.

Lea:
Nic. Pořád nic. Všichni už mají Přítele venku nebo jim alespoň začalo praskat vejce, ale to moje se ani nepohlo. Ani za těch deset minut, co tu jenom čekám.

Jesie, která vedle mě sedí, má Sunnyho. Krásného, jasně žlutého dráčka s orandžovýma očima. Zašla jsem za učitelkou s tím, že moje se ani nehne, jestli není prázdné nebo tak něco.

"To by jinak nezářilo, Leo. Některým to hold, chvíli trvá."

Vrátila jsem se do lavice. Nezbývalo mi nic jiného než čekat.

Po chvíli se vejce přetočilo a konečně začalo praskat. Kdybys se neudržela, zacála bych radostí křičet.

"Ahoj, jsem Night a nech mě spát."

Lekla jsem se ale došlo mi, že draci asi nemluví naším jazykem.

"Tak to tedy ne!" řekla jsem po jejím způsobu a začala ji lechtat na bříšku.

Začala se smát.

"Dobře, dobře. Ale přestaň mě už lechtat."

Přestala jsem a Night začala mluvit.

Luisa:
S Windem je celkem zábava. Sice pořád mluví o věcech, kterým nerozumím, ale vidím v něm dobrého kámoše. Je upovídaný a takové lidi (v tomto případě draky) mám ráda. Já sama jsem podle některých ukecaná.

"Jakou máš schopnost? Já furt mluvím a jěště jsem se tě na to nezeptal."

"Ou. Já mám schopnost létání. Bude to těžké já vím."

"Celkem ano. Tvoje schopnost ale pořád patří až do druhé řady. Neboj vysvětlím ti to. Všechny schopnosti jednoho živlu tvoří jakousi piramidu. Říká se jí Piramida schopností. Ty se totiž dělí na tři skupiny. Na ty nejtěžší a nejužitečnější. Potom na ty střední, do kterých patří i tvoje schopnost. A do poslední skupiny patří ty nejlehčí. Ale..."

No neříkala jsem že je upovídaný. Říkala. Wind mluvil dál. Už se těším až se budu svou schopnost učit.

Sarah:
Mi se vyklubala z vajíčka Shadow. Je černá a oči má modré. Nic moc. Stejně jako moje schopnost. Zhasnout lampu nebo v místnosti. K čemu mi to bude.

Ta Lila mě opravdu začíná štvát. Nejen svou schopností ale i tím jaká je. Taková málá a nedospělá. A taky až moc kamarádská. Vůbec si nevybírá s kým se bude bavit a s kým ne. Baví se prostě s každým! Nemyslím to že bych chtěla někoho šikanovat, ale bavit se s Leou musí být horor.

"Kdo je Lila? A Kdo je Lea?"

"Jsou to holky, které jsou se mnou ve skupině. A teď mlč!"

"Nemáš mi co rozkazovat. Jména Přátel?"
"Vrr. Jsi strašně otravná."

"Já vím. Díky. Chci vědět jména jejich Přátel."

"No dobře. Mám pocit, že Lila má Darka a Lea Night. A už mě neotravuj!" Shadow je hrozně otravná.

Shadow:
Docela mě naštvalo, když mi Sarah řekla, že jsem otravná. Ale netuším co má proti Lile a Lee. Vždyť jsou super.

Jo, pardon. My Přátelé máme schopnost pomocí myslí mluvit i jinými Přáteli. Zeptala jsem se tedy Darka a Night jaké jsou holky.

Nechápu, proč si Sára o nich myslí že jsou divné. My totiž umíme i číst myšlenky. Na tom je taky založená naše komunikace. Jsme prostě malí, ale téměř dokonalí dráčci.

Já osobně si myslím, že Lila a Lea jsou super. Jsou prý zábavné a Night s Darkem jsou moji kámoši z dětství.

No jo. Měla bych ti zase vysvětlit. My totiž máme jakoby dva životy. První se prostě vylóhneme z vajíčka u maminky v našem kraji. Zhruba 5 let tam žijem a dospějem. Potom si některé z nás vyberou. A my se vrátíme do stádia vajíčka.

Vše si pamatujeme a i věk nám zůstane stejný, jen se trochu zmenšíme a zabalí nás do skořápek. Pak si nás vezmou učitelé a dál už to snad znáte. To znamená že i když jsem se před chvílí vylíhla, jsem vlastně dospělá.

Doufám že vám to stačí. Já si jdu zdřímnout.

Lila:
Dark je super. Jsem ráda že mám právě jeho. A taky se těším až budu trénovat mou schopnost...
____________________________________
Uf. Kolem 2300 slov. Však to znáte. Ještě to bych tam mohl(a) přidat a ti se tam taky hodí apod. Já čekala že těch slov v této kapitole nebude ani 1000.

Děkuji za víc jak 50 ⭐. (Není tato hvězda až moc nápadně podobná té Lilině? To je stejný jedno.)

Jak se vám líbí Dark, Night, Wind a ostatní?
Vím že je to trochu zbytečné, ale když jsem se podívala na internet, tak jsem tam našla jenom dračí vajce z Games of trones. A ty z Jak vycvičit draka taky nesplňují moje představy. Tak jsem se pokusila nakreslit Lilino vejce. Je to proto, že tuším, že někteří by se ptali jaké šupinky na vejcích jsem myslela. Tady ho máte.

Omlouvám se, že je to nakřivo.

A teď bych vás chtěla i něco poprosit. Máte rádi RPG hry? Jo? Tak bych vám doporučila hru se jménem RPG - Škola Živlů od 7654321mar Jsem tam i já. Kdybyste měli čas a chuť budeme obě rády.

To by bylo pro dnešek asi vše.
Tak zas (nejspíš) v pátek.
misavaverkova 🖐