Ahoj.
Vítám vás u první kapitoly letošního roku.

Jenom než začnete číst tak se prosím podívejte nahoru na obrázek, protože já jsem prostě našla Pazzi. Omlouvám se všem, co si ji představovali trochu jinak.
Tak příjemné čtení.😊
____________________________________

Lila:
"Vstávej Lilo!" zavolal mi někdo u ucha.

Rychlosti blesku jsem otevřela oči a posadila se. Srdce mi bušilo jako o život. Chvilku mi trvalo než jsem se rozkoukala a zpracovala co se vlastně děje. Vedle mě klečela Lea, kolem stály holky, byly u i dračice a Náčelník se Zowi.

"Á, Šípková Růženka se konečně probudila!" řekla popichavě Luisa.

"Trvalo nám asi deset minut tě probrat. Pojď jdem najít naši školu," řekla mi Lea a vytáhla mě za rukáv z pod deky.

A jo! My jdeme dneska najít naši školu! Postavila jsem se. Všichni okolo ještě spali, takže bude nejspíš brzo ráno. To by mi tak nevadilo, jen kdyby mě Lea nebudila křičením u ucha.

Někdo po mě hodil moje boty a cosi, co by se dalo brát jako nějaká mikina skřížená s pláštěm. Očividně dračího původu. Navlíkla jsem to na sebe a obula si boty. Nenápadně jsem si pod ten dračí kabát schovala kulatou krabičku od Qeera.

Pak jsme tiše beze slova všichni vyšli ven. Byla ještě tma, ale sem tam na zem dopadaly první sluneční paprsky. Náčelník s Greem nás vedli na to předměstí.

"Nemám z toho moc dobrý pocit," naklonila se ke mě Luisa.

"Proč? Dneska už možná budeme zpátky," řekla jsem ji nazpátek.

"Bojím se toho, že se zase něco podělá. Víš jak nám včera Bella, že ji dračí udělali mnohem víc, než si myslíme?" (Luisa)

"No?" (Já)

"Nějak se mi to nelíbí. Ať je Bella kdokoli, draci ji v minulosti hodně ublížili. A my se k nim přidali. A nemyslím se, že by byla jediná čarodějka v okolí," řekla se strachem v hlase.

"Jako, máš pravdu. Ale nemyslím si, že by na nás někdo zaútočil. Zvlášť když se mu snažíme vyhnout," snažila jsem se ji uklidnit.

"Asi jo. Nemáme se čeho bát," zakončila náš rozhovor.

Luisa byla vždycky ta nebojácná z party. Proro mě docela překvapilo, že má obavy. Upřímně i já věřím drakům míň než předtím. Ale pořád netuším, proč si Luisa myslí, že jsme se přidaly na špatnou stranu.
Kdyby nás Bella chtěla proti nim poštvat, tak by nám přece řekla co hrozného ji udělali...

To už jsme ale došli k takové té zbrojnici. Tentokrát nám Lovci dali jenom dýky a nějaký váček. V něm byla malá lahvička s nějakou tekutinou a asi dvacet kusů něčeho, co se podobalo velkým lentilkám. Jen s tím rozdílem, že vypadaly jako z písku.

"Co je to?" zeptala se jedna z holek.

"Lékárnička. Včera jsem to trochu podcenil, tak už nechci nic riskovat," odpověděl ji Náčelník.

"Ta tekutina je na otevřené krvavé rány, pomáhá je zacelit. A ty prášky působí na různé modřiny, otekliny a spáleniny. Jen je musíš namočit a vytvořit z nich jakoby pastu," vysvětlila nám Pazzi.

Můj pohled mezitím sklouzl na dýku v moji druhé ruce. Opatrně jsem ji vytáhla z pochvy. Obě strany měla dobře nabroušené, na dotek hladké. Na konci kůží omotaného jílce byl vsazen nějaký modrý krystal. Dýka se mi líbila, ale doufala jsem, že ji nebudu muset použít.

Při pomyšlení na tím, že bych dýku někomu zabodla do břicha se mi dělalo zle. Narozdíl od Siff a Netty, které si s nima začaly házet tak, aby se ve vzduchu přetočily a zpátky jim dopadly jídlem do ruky. (Tak schválně na koho je to Easter egg tentokrát😉🗡.)

"A teď to zkuste dvěma najednou, když s tím tak machrujete," složila ruce na prsa Elis.

"Nejdřív to ukaž ty!" řekla ji na to Siff.

"Žádný problém. Jen mi jedna z vás musí půjčit dýku." (Elis)

"Tak se předveď," podala ji svoji dýku Netta.

Elis ji s povýšeným úsměvem na tváři převzala. Chvíli ještě ohmatávala jílce. Pak už se zhluboka nadechla aby se uklidnila. Vyhodila obě dýky najednou do vzduchu, přetočily se a spadly Elis zpátky do nastavených dlaní.

Dračice nevěřícně vykulily oči. Já jsem byla taky docela překvapená. Zdá se, že jsme objevily Elisin skrytý talent.

"Tak, teď jste na řadě vy. Ale musím teda uznat, že ty dýky jsou o dost těžší než kus dřeva," hodila Elis dýku zpátky po Nettě a s tou svoji si jen tak točila mezi prsty.

"No, já nevím. Přece jen to jsou dýky a pěkně ostré," začala se vymlouvat Netta.

"Ale, kampak se poděla tvoje soutěživost Nett," řekla překvapeně Siff.

"Prosím. Jestli se chceš pořezat, tak si to zkus. Elis s tím má už očividně nějakou zkušenost, narozdíl ode mě," odvětila ji naštvaně Netta.

V tom se přes celé předměstí ozvalo:

"Viděli jste to někdo? Mi to podařilo!" (Luisa)

"A co jako?" odpověděla podrážděná Netta.

"Hodit tak s tou dýkou a nepořezat se?" podivila se na její reakcí Luisa a uraženě si zastrčila svou dýku zpátky do pochvy.

Nikdo k tomu nic neřekl. Očividně jsme si všechny vědomé toho, že když jsou tyhle dvě podrážděné, je lepší držet pusu a krok.

"Tak jo děvčata. Myslím, že můžeme letět," zavolal na nás Náčelník.

Ani jsem si nevšimla, že se on, Gree i Zowi mezitím někam vypařili. Měli s sebou nějaké batohy a nepřemýšlela jsem nad tím, co by v nich mohlo být. Trápilo mě totiž něco trochu jiného.

"Letět?" řekla jsem lehce vystrašeně.

"Ano, poletíme tam. Pokud se nepletu, tak se proměnit na draky umíte taky," odpověděla zmateně Zowi.

"No to sice jo, ale-" chtěla jsem namítnou.

"Tady Lile se ta přeměna zatím moc nedaří," přerušila a vysvětlila to za mě Lea.

"Jo tak proto jste na ní tak nevěřícně koukaly, když se se Siff a Luisou vrátily od jezera Zrození! Už vím o čem jste mluvily!" došlo Nettě.

"Asi tak. Ale v pohodě, já někomu naskočím na hřbet a vyřešeno. Jen mě to překvapilo, protože k jezeru Zrození jsme šli pěšky." (Já)

"Tak fajn, ale už pojďte. Za chvíli se vesnice probere," upozornila nás Zowi.

A měla pravdu, už bylo docela světlo. Za chůze jsem si zavázala kolem pasu pochvu s dýkou. K opasku jsem si přivázala i tu dračí lékárničku.

Za chvilku jsme došli ke kraji útesu. Draci z něho jednoduše seskočili a proměnili se ve vzduchu. Spolužačky si na to netroufly a tak je počkaly před útesem.

"Tak nekoukej a sedej," řekla mi popichavě Lea, která na mě počkala.

"Jojo, promiň," odpověděla jsem ji a s natrénovanou ladností jsem se na její dračí podobu vyhoupla.

Pak Lea doletěla k ostatním a vydali jsme se na místo, kde jsme se poprvé potkali s Lovci. Vedl nás Gree. A vybíral cestu nízko nad stromy, takže jsem se někdy bála, že se někdo o ně zachytne.

Po několika dlouhých minutách jsme konečně doletěli na místo. Rychle jsem z Lei seskočila. Poznávala jsem to tady. Na zemi zůstal kruh suché hlíny bez trávy od našeho štítu i Leiného temného ohně.

"Tak jsme tady. Přiletěli jsme že stejného směru jako minule, ale nevím, jestli vám to nějak pomůže," řekl nám Gree.

"Musíme najít řeku. Potom budeme vědět kudy jít," vysvětlila Kate.

"Řeka je támhle," ukázala Zowi někam do lesa.

A očividně se tady vyzná, protože tam řeka opravdu byla. Dokonce se nám podařilo najít na druhém břehu vyšlapanou pěšinku vedle ní, po které jsme před dvěma dny šli, když jsme měli volno. Ta nás ale daleko nedovedla, protože po pár metrech zatáček a zpátky na mýtinu.

"Tak to budeme muset zkusit na druhou stranu." (Elis)

"A nechcete zkusit hledat ze vzduchu, takhle nic nenajdeme," řekla znuděně
Netta.

"Určitě ne. Ta cesta, kterou jsme přišli, nebyla ani pořádně ušlapaná. Najít ji nemůžeme. Musíme najít ten správný směr, jak říkala Kate." (Lea)

"To ale znamená, že stejně tam budeme muset doletět." (Netta)

"Asi jo. A nevybavujete si alespoň jestli jste šly po nebo proti proudu?" (Siff)

"Jako já se na proud řeky nedívám, ale vím, že jsme si jakoby vracely. Takže nebude to tímhle směrem?" řekla Luisa a ukázala zpátky k odbočce do lesa.

"A nebylo to náhodou naopak? Mám pocit, že jsme šly na před a potom se vracely." (Já)

"Já bych se pokusila najít tu cestu. Co si pamatuju, tak jsme nešli úplně rovně." (Elis)

"Ale na to Elis opatrně. Někde tady už končí hranice našeho území," upozornila nás Pazzi.

"Přesně tak. Hranici tvoří právě ta vaše cesta." (Zowi)

"Takže ji tak či tak musíme najít," povzdechla si Lea.

"Času máme docela dost, takže se ji můžeme pokusit najít, případně se vydat po obou směrech," uklidnil nás Náčelník, který to celé pobaveně pozoroval.

"A nebo se úplně ztratit," zamumlala si pro sebe Netta.

"No tak Nett," snažila se ji Siff přesvědčit," nebuť zas naštvaná na celý svět."

"Jak vás tak pozoruju, tak by asi bylo nejlepší se rozdělit," navrhl Gree.

"Nejspíš máš pravdu. Takhle se nikam nedostanem," povzdechla si pro sebe Pazzi.

"Tak já s Kate půjdeme tudy. Přidá se někdo?" zeptala se Luisa a ukázala na odbočku.

"S váma půjde Gree, s Lilou Zowi a já tady zůstanu s Elis. Jak se rozdělíte vy už je jedno," rozhodl Náčelník.

"Já tady taky zůstávám." (Netta)

"Asi se přidám k Luise." (Pazzi)

"V tom případě já půjdu s Lilou a Zowi." (Lea)

"Já taky," přidala se hned Siff.

"To jsem rád, že to šlo tak rychle," řekl s úsměvem Náčelník," Můžete jít. Jen tu buďte do Hosili a kdyby se něco stalo dejte znamení."

Všichni kývli a rozešli se daným směrem. Já se Zowi, Siff a Leou jsme tedy zamířily opačnou stranou než byla Luisina odbočka. Cestička nás po několika desítkách metrů dovedla na místo, kde tráva byla ušlapaná úplně všude. Dokonce jsme našly i obal od nějaké tyčinky. S Leou jsme se shodly, že tudy jsme museli stoprocentně jít. Pokračovaly jsme proto stejným směrem.

Všude jsme hledaly alespoň nějaké stopy po stezce. Žádné jsme však nenacházely. Nakonec jsme se dohodly, že to tu přece jen zkusíme prozkoumat z ptačí perspektivy. Znovu jsem tedy naskočila na Leu.

Nad korunami stromů toho šlo vidět výrazně méně. Tím, že jsme si s moji spolužačkou byly téměř jisté, že řeka pod náma tekla po směru našeho putování, jsme se mohly skvěle orientovat podle ní.

"Jste si opravdu jisté, že letíme správně?" zeptala se nejistě Siff.

"Jasně, že jo. Většinu cesty byl ten potůček vedle nás," snažila se jí uklidnit Lea.

"Někdy až ve dvou třetinách by měl zatočit, ale to už budeme vědět směr," dodala jsem.

"A co se to s váma vůbec děje? Netta byla nepříjemná co jsme vyletěli z vaší vesnice, Pazzi Elis hned upozorňovala na hranice a ty se teď strachuješ, jestli letíme správně," podivila se Lea.

"Víš... Nikdy jsem nebyla tak daleko od domova," přiznala se potichu dračice. (Tady to nebylo záměrně, ale opět můžete hledat odkaz na jeden film)

"A holky taky, co? To vše vysvětluje," povzdechla jsem si.

"Nevím jak Netta, ale Pazzi určitě ne. A ty jsi Zowi byla někdy tak daleko?" zeptala se Siff.

"Jednou ano. Byla jsem o něco mladší než vy a táta mě poslal vyřídit vzkaz Náčelníkovi jiné vesnice. Ale tímto směrem jsem taky nikdy tak daleko nebyla," odpověděla Zowi.

"Tak alespoň se neztratíte v lese za domem," řekla potichu Lea.

"A jak jste to vlastně mysleli s těma hranicema?" začala jsem nové téma.

"Nevím, jestli si to postřehla, ale jezero Zrození je středobod území šesti dračích vesnic. A jedna z nich je právě i ta naše. Kdysi prý byly kvůli hranicím velké spory. Proto se musí dodržovat," vysvětlila nám Zowi.

"To je jako v celém širém okolí jenom šest dračích vesnic?" podivila se Lea.

"Jak se to vezme. Kromě nás draků, tu žijí i ostatní rasy. Možná mají vlastní města i kulturu, ale těžko říct. A co se týče našeho druhu, tak daleko větší počet nás žije někde v lese. S těma ale taky nemám žádné zkušenosti," odpověděla ji Zowi.

"Takže to, že jsme narazili na vás, je celkem velké štěstí. Podle toho co říkáš." (Já)

"Jako ono by bylo štěstí tak či tak, kdyby jste potkali někoho, kdo by si z vás neudělal večeři nebo otroky." (Siff)

Radši už jsem se na nic dalšího neptala a Lea taky ne. Jen tak jsme letěly a doufaly, že správným směrem. Přemýšlela jsem, v jakém šoku musela být naše učitelka, když si uvědomila, že tam nejsme.

Když v tom pod náma něco vybuchlo.
____________________________________

Fíha! 2000 slov. A to měla být tahle kapitola ještě další.

A hned řeknu, že teď na nějakou dobu nebudu moct psát. Přihlásila jsem se totiž do soutěže Tvoříte vlastní nakladatelství. Jde o to, že napíšete 10ti-30ti stránkový příběh na určité téma. A to do konce března, takže budu muset zamakat. (Pokud budu mít chuť, možná ho přepíšu i tady na Wattpad)

Mimochodem, vydala jsem knihu Průvodce světem Dragolandie. Tak budu psát různé nevysvětlené záhady. Tak se můžete mrknout. Tam bych teoreticky kapitoly vydávat mohla.

To by bylo tak všechno. Mějte se hezky.

Míša💜

Ps.: Kdo už taky byl lyžovat?