Ahoj.
Po míň jak půl roce (co je na moje poměry  velký úspěch) vám přináším kapitolu, která zakončí minisérii Záchrana.
A upřímně máte se na co těšit, vzhledem k tomu, že samotný děj má asi 2600 slov (A celkově asi 3000. Ne, taky nevím jak se mi to sakra povedlo) Což, pokud se nepletu, dělá tuhle kapitolu nejdelší ze všech, co jsem kdy vydala.
No, co už. Alespoň to vynahradí ty obrovské mezery mezi kapitolama. (Proč mám pocit, že tenhle úvod bude taky jeden z nejdelších...)
Příjemnou zábavu!👍
_______________________________________________________________________________

Luisa:

Když v tom jsem uslyšela vzlykání. Ale noták, ještě to tak hluboko kdesi, kam nesvítí slunko, není, pomyslela jsem si. Pokusila jsem Lilu schoulenou v mé náruči utišit pohlazením po hlavě, avšak ucítila jsem jenom vlhko na mám hrudníku. Vzpomněla jsem si, že před několika měsíci jsem na jejím místě byla já, avšak kvůli něčemu docela jinému a tehdy to nedopadlo vůbec dobře...

Ale když tu nikdo není, alespoň ne při vědomí, navíc není Maya tak třeba by to vzala líp- Na co to zas ku*va myslíš! Je to tvoje kámoška. Radši jsem si znovu začala hrát s jejími havraními kadeřemi.
Během toho jsem se rozhlédla po místnosti, nesmíme ztrácet čas. Byla tu hromada různých stojanů, lahviček s nějakou tekutinou, knih a až příliš se podobala laboratoři chemie, co jsme měli na škole. Moc víc jsem kvůli šeru neviděla. Jediné světlo tu pouštělo malé okno nad umyvadlem. I přestože venku už dávno bylo světlo, působilo to, jakoby slunce teprve vycházelo.
Až teď jsem si uvědomila, jaké je tu vlastně ticho. Lila už přestala vzlykat. Z venku se nazývali žádní ptáci, což pro mě po těch pár měsících na Škole je celkem nezvyk. Až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

"Lilo?" zeptala jsem se potichu, abych to děsivé ticho narušila.

"No?" odpověděla tázaná tlumeně, protože pořád byla obličejem zabořená do mého hrudníku.

"Vím, že se to lehce říká, ale měly bychom zkontrolovat ostatní. Trochu se obávám, že neměly takové štěstí jako ty a-"

"Štěstí? Vždyť jsem to úplně podělala! Měly jste to dokonale pod kontrolou a já se jen nechala zmanipulovat. Kdo ví, jestli si Zanera celý ten svůj monolog nevymyslela jen, aby si získala moji důvěru. Měla jsi pravdu... Celou dobu jsi měla pravdu..." zvýšila hlas, důsledkem však slz zase začala vzlykat. Agresivně se mi vytrhla ze sevření, ale vzápětí z důsledku ztráty rovnováhy s sebou mrskla zpátky na zem.

"No..." snažila jsem se rychle najít proti-argument zatímco jsem se Lile pokoušela pomoc dostat zpátky na nohy. 

"NEŠAHEJ NA MĚ!" vybouchla a vpálila mi pořádnou facku. Byla bych ji to vrátila, ale vzhledem k situaci se to nezdálo jako nejlepší nápad. 

"Tý jo! Máš celkem ránu. Jakože vy lučištníci musíte mít namakané ruce, to je fakt-" snažila jsem se změnit napjatou atmosféru, odpovědi se však bohužel dostalo pouze v podobě death staru, který mě taky umlčel.

Černovláska se mezitím nějak dopotácela ke zbytku party. Rychle jsem se začala prohrabovat tou dračí lékárničkou.
Jako první jsem vytáhla lahvičku s tmavou tekutinou vevnitř. Ta zvláštní vodička byla na krvavé rány, že? To by se mohlo hodit.
Opatrně jsem si sedla k Elis a prohlédla ji. Neměla žádná větší zranění, jen nehezkou modřinu, která se ji začínala rýsovat na krku a pár škrábanců na rukou, pravděpodobně od těch jejich okřídlených přátel. Kam se vlastně ti ptáci poděli? Mohli by se docela hodit. zamyslela jsem se zatímco jsem zrzce ošetřovala zápěstí. 
Znovu jsem se rozhlédla kolem. Ti ptáci byli moc velcí na to, aby vyletěli tím maličkým oknem, takže to se vylučuje. Pečlivě jsem prohlédla i strop, jestli náhodou nezvolili stejnou taktiku jako já. Nic. Kdybys byla pták, kampak by ses schovala? Těžko říct. Po chvilce jsem zabloudila pohledem do té temnější části místnosti. K mému překvapení, ale i úlevě, tam vzadu na dřevěném stole seděli jako dvě identické sochy dva obrovští orli. Sice nedokážou proletět tímhle oknem, ale to vedle by mohlo být dostačující... Musela jsem se pousmát. V hlavě se mi začal rodit plán. Jen musíme nějak probudit Elis.

Otočila jsem se na Lilu, která se mezitím beze slova věnovala Lee. Brunetka na tom byla z nás všech asi nejhůř. Tak co taky čekat, když s ní ten čaroděj lísknul dobrých deset metrů přes celý salónek. Tu se radši pokoušet vzbudit nebudeme pokoušet. Kdo ví, jestli by to její stav jenom nezhoršilo.
Chtěla jsem černovlásce sdělit můj nápad s orly, ale v tom moji pozornost zaujala Kate. Taky nevypadala moc zdravě, i přes to, že žádné viditelné rány neměla. Měla jen trochu odřená kolena z toho, jak se holky snažily vylézt dovnitř pevnosti. Ta už si však stihla dávno omýt. 
Opatrně jsem Elis ošetřila i tu otlačenou na krku. Jelikož jsem po ruce neměla žádnou vodu, abych ty zvláštní lentilky rozpustila, musela jsem je naslinit. Tak snad, že na to Elis nepřijde. Ta vzniklá pasta se ji do kůže poměrně rychle vstřebala, což mi značně ulehčilo práci.

Drobné blondýnky se už mezitím chopila Lila. Celkem mě překvapuje, je ji ta čarodějnická sebranka nechala u sebe tu dračí lékárničku a dokonce i její dýku. Která mě teď tížila zkrvavená na boku v pouzdře. Mám sice nakoukaných dost hororů, ale někoho zabít bych si fakt netroufla. Místo toho jsem dvěma z čarodějů přeřízla achilovky, třetímu dýkou probodnout stehno, ale tu poslední už jsem nestihla. Trochu se teď obávám, že se mi to brzy vyplatí, až sem ta Kerunda (nebo jak se jmenovala) napochoduje s celou armádou čarodějů ozbrojených kouzly.
To mě donutilo přemýšlet rychleji. Položila jsem zrzku vedle Kate. Abych nedělala zbytečný randál jsem se odlepila od země a namířila si to k těm Elisiným ptáčkům. Když jsem se k nim přiblížila blíž, i v tom šeru jsem si všimla jejich skelného pohledu. Nevšímali si mě - neudělali jediný pohyb, co by naznačoval, že by nějak zaregistrovali moji přítomnost. Zkrátka byli jako v transu. Tohle mi trochu kazí plány...

"Tos jim provedla ty?" zeptala jsem Lily opatrně.

"Co myslíš?" snažila se ni odpovědět, aby to vyznělo lhostejně.

"Jsou jak zabití. Na nic nereagují. Prostě jen civí do blba," řekla jsem ji, zatímco jsem jednomu z orlů mávala před zobákem, na což pochopitelně nezareagoval.

"Jo, už asi jo..." odpověděla skoro neslyšně.

"Jak jako 'asi jo'?"

"Nechtěli mě pustit do toho předsálí. Co jsem asi tak měla dělat! Navíc ten stisk jejich pařátů pěkně bolel, abys věděla!" znovu na mě vyjela.

"Copak já ovlivním, co jim Elis dala za rozkazy? No nic. Jak se ti to vlastně povedlo?" zeptala jsem se, na což na mě Lila zamávala hůlkou, kterou se ji v tom zmatku nějak podařilo sebrat ze země.

"Jo, to dává smysl. A dokážeš je zase zpátky probrat?"

"Asi, proč se ptáš?"

"No... Jen mě napadlo, že bychom se s jejich pomocí mohly dostat ven. Ale budeme muset nějak probrat Elis a možná i Kate," řekla jsem ji, dívajíce se na tři bledé holčiny u jejich nohou.

"A proč ne Leu?"

"Blázníš? Po tom co s ní ten čárymáryfuk prásknul přes celý salónek o zeď? Mohlo to klidně způsobit otřes mozku nebo dokonce i zlomeniny!" 

"Okej. Klid. Nemusíš hned zvyšovat hlas. Jen jsem se ptala," protočila oči v sloup a dřepla si zpátky na holky," Co chceš teda provést?"

"Well... Nejdřív musíme probrat Elis..."

Lila:

Byla jsem naštvaná. Na sebe, na Luisu, na draky, na všechny a všechno. Chtěla jsem se Zaneře i Belle za každou cenu pomstít. Mučit je tak dlouho, dokud nebudou prosit o odpuštění se slzami v očích. Nutit je se dívat, jak se jejich domovská pevnost se všemi jejich přáteli řítí k zemi. Vyrvat jim...

"... a pak necháme ty orly-  Lilo? Posloucháš mě vůbec?" zamávala mi rukou před obličejem Luisa a vytrhla mě z myšlenek.

"Co? Jo, dobrý nápad. Určitě to tak můžeme udělat," zazmatkovala jsem.

"Stačilo říct, že ne," řekla si pro sebe," Tak nic. Pojď mi pomoct nějak probrat Elis a Kate."

Na to jsem ji už neodpověděla. Protočila jsem si hůlkou v moji ruce. Jak je možné, že se ještě ani jedna z nich neprobrala? Vzhledem k tomu, že já jsem se probudila během pár vteřin a ony po těch několika dlouhých minutách pořád nic, tak jsem si žádné jiné vysvětlení, než kouzlo, nedávala. Namířila jsem hůlku na Elis a pořádně si promyslela, co chci vlastně udělat.

"Co to sakra děláš?" ozvala se za mnou Luisa. Když jsem se na ni otočila, uviděla jsem, že drží nádobu s nějakou tekutinou, pravděpodobně vodou.

"Snažím se pobrat Elis. Přesně tak jak jsi mi řekla," Odpověděla jsem ji stejně drsně.

"Nemyslím si, že by byl nejlepší nápad na ni poslat další kouzlo."

"Já si zase nemyslím, že je nejlepší nápad vychrstnout jim misku vody přímo do obličeje."

"Je to účinné," odvětila mi a než jsem stihla cokoli říct obrátila nádobku vzhůru nohama a vylila její obsah na Elis.

Zrzka se ihned s hromádkou nadávek posadila. Luisa se na mě podívala takovým tím 'Já to říkala' pohledem. Ten jsem ji oplatila protočením očima. Zatímco se Elis dožadovala vysvětlení a utírala si obličej i vlasy, vytrhla jsem Luise misku z ruky a šla ji znovu naplnit. Nemohla jsem popřít, že je to méně riskantní než je probrat nějakým kouzlem. 

Mezitím co se Luisa snažila co se stalo, jsem se dobelhala pod to malinké okno. Na stole tu byla hromada jakýchsi lektvarů a knih. Všechno však bylo odhrnuté bokem, aby se udělal prostor pro jinou, poměrně tlustou, knihu. Nadpis na stránce, na které byla otevřená, se mi podařil z run přeložit jako Draggowatti-pale (doslova Dračí vodní plocha), což by se dalo přeložit jako Dračí jezero. Jezero zrození!, došlo mi hned. Pohledem jsem přejela nadpisy: Talati (Funkce), Draggoque i Draggowatti-pale(Dračí vejce a Dračí jezero), Hurakolli (Ochranné kouzlo)... Pak jsem však narazila na odstavec, ze kterého mi přejel mráz po zádech - Narari i oresi Gapali Draggowatti-pale-zu (Otrava a následná Očista Dračího jezera). Nejhorší bylo, že u něho byly poznámky, které jsem však nedokázala přečíst.

"Co ti tam tak dlouho trvá? Však ta voda v té trubce před tebou. Jen musíš oddělat ten špunt," zavolala na mě Luisa.

"Jojo hned. Promiň, jen jsem něco objevila," vzpamatovala jsem se a co nejrychleji snažila se najít tu zmiňovanou trubku. Pravda, byla hned přede mnou.

Chvilku jsem zápasila se špuntem, ale potom se mi nádoba podařila naplnit. Nějakým zázrakem se mi tu vodu na zpáteční cestě podařilo nevylít. Luisa ji ode mě hned převzala a dopřála nečekanou sprchu i Kate, která na to reagovala dost podobně jako před chvíli Elis. Ta mezitím nějak přiměla ty její orly k pohybu. Dobře, tak kouzla nebudou potřeba. Všechny v místnosti byly nějak zaměstnané. Rozhodla jsem se teda, že si moje zjištění nechám prozatím pro sebe. 
Potom co Luisa pomohla zotavit se i Kate, nám znovu zopakovala její plán. Jediné co se mi na něm nedálo byl fakt, že půjde o tajnou, rychlou akci, a ne o totální zmasakrování celé pevnosti. Ale ostatní s ním očividně souhlasily. Vzdušná kamarádka mě, jakožto 'majitelku hůlky', postavila dopředu. Dala mi jasné instrukce, že v okamžik, kdy vstoupím do salónku, mám vytvořit ochrany štít. Přesně tak, jako jsem to udělala předtím. 
Luisa se, i přes protesty nás ostatních, chopila Lei, kterou se z nějakého důvodu rozhodla neprobrat. Nechtěla s ní ani pomoct. Prý, že zas tolik neváží. S tím tvrzením jsem si v duchu dovolila nesouhlasit. Jednou usnula ve společenské místnosti a měla jsem co dělat, abych ji odtáhla do jejího pokoje.
Elis připravila do pohotovosti její zvířecí přátele a Kate si kolem jedné ruky vytvořila proud vařící vody (ani nevím, že to umí). Škoda, že jsme všechny zbraně nechaly vedle. To jsme nemohly vzít ani tu podělanou katanu? Klid, Lilo? No, co se dá dělat. Naposledy jsem si nervózně protočila moji černou hůlkou a namířila ji na blokádu přede dveřmi. 

Máchla jsem hůlkou a tyrkysovo-růžové blesky odsunuly obrovskou bednu na stranu. Dalším máchnutím jsem rozrazila dveře. K mému překvapení za nimi čekala nemalá skupinka čarodějů s Zanerou v čele. S výkřikem a dalšími blesky jsem mezi námi vytvořila ochranou bariéru. V ten moment však všichni kouzelníci po nás začali posílat kouzla. Zachytila se sice v boji ochraně, ale věděla jsem, že ji neudržím déle než několik desítek vteřin.

"Rychle musíme se dostat k oknu! To je všechno, co potřebujeme," zavolala na mě se zděšením v hlase Luisa.

"Kate, spař jich co nejvíc, ideálně zápěstí nebo obličej! Lilo, ty se pokus trochu ten štít zvětšit a dovol Erimu a Tapelovi projít skrz!" ujala se vedení Elis. 

"Rozkaz kapitáne," řekla s uchechnutím Kate a proběhla vedle mě do místnosti.

Začala jsem se znovu soustředit na moji bariéru. Podařilo se mi ji o pár centimetrů posunout, ale pod palbou čarodějů to nebyl lehký úkol. Cítila jsem však, jak útok slábne. Kate odvádí dobrou práci. 
V tom jsem uslyšela jak mi kolem hlavy prolétly dva páry křídel. Vytvořila jsem ve štítu dva otvory, tak akorát velké, aby jimi orli prolétli. Hned jak prolétli skrz jsem uviděla, jak se dva čarodějové s křikem chytili za obličeje a zhroutili se na zem. Několik dalších čarodějů se přestalo věnovat moji obraně a začalo střílet kouzly po ptácích, kteří se jim zatím úspěšně vyhýbali.

Jak nálož palby postupně slábla, dostala jsem nápad. Máchla jsem hůlkou, změnila jsem trochu pointu kouzla a bariéra se rozjela proti čarodějům. Většinu z nich odhodila, což mi získalo čas vytvořit nový štít, ve kterém už bylo i okno. Dobrá práce, Lilo, pochválila jsem se v duchu.
Nade mnou prolétla Luisa s Leou v náručí a zamířila rovnou k oknu. Když byla venku okamžitě se proměnila do dračí podoby. Kate ji hned následovala. Až na to, že po cestě se posbírala několik zbraní. Je fakt, že by se mohly ještě hodit.
Chtěla jsem Elis naznačit, ať jde  za nimi. Jenže přesně v ten okamžik Elis vykřikla. Jednoho z jejich orlů se čarodějům podařilo zasáhnout. Spadl bezvládně na zem bez známek života. Zrzka na něho se slzami v očích zírala. Nakonec něco zavolala na toho druhého okřídlence, který si to namířil přímo proti bariéře. Jen tak tak jsem stihla vytvořit otvor, aby proletěl skrz. Stejně jako Kate, i Elis popadla ze země pár vražedných pomůcek a pak vyskočila z okna.

Potom už byla řada na mě. Posbírala jsem ze země jednu dýku, kterou jsem si okamžitě zasunula do pochvy na boku a taky jednu katanu. Bez toho abych přerušila kouzlo jsem se vyhoupla na parapet okna. V tom mi došlo, jak jsem na tom s dračí proměnou. Dost mizerně. A vzhledem k tomu, že ostatní už byli minimálně na půl cesty přes louku k lesu, mi nezbývalo nic jiného, než doufat v zázrak. 
Zavřela jsem oči a oddala se síle gravitace. Vzduch mi svištěl kolem uší, rozcuchané vlasy mě plácaly do obličeje, dračí plášť se mi zamotával mezi nohy. Nic z toho jsem nevnímala. Soustředila jsem se pouze na své nitro a snažila se vyvolat svého vnitřního draka. Cítila jsem jak se mi tváře osypávají šupinami, jak se mi prodlužují nehty na rukou i nohou, dokonce i jak mi z čela raší rohy. Avšak úplná dračí proměna se nedostávala. (pozn.: Mysleli jste si snad už, že se to Lile povede? Na to jsem k svým postavám až moc krutá *krvelačný smích*)
Už jsem si myslela, že se rozpletším na trávě před pevností. Když v tom jsem pod sebou ucítila něčí tělo. Pokoušela jsem se otevřít oči, bych jistila o oho se jedná. Moc se mi to nedařilo, ale viděla jsem záblesky zelené. Takže Elis. Plachtila pode mnou tak, abych na ni lehce dopadla. 
Což se i povedlo. Sice jsem málem znovu spadla, protože než jsem se stihla o něco zachytit, Elis v dračí podobě prudce změnila směr. Když se mi konečně podařilo otevřít oči, viděla jsem, že od země nás dělilo sotva pět metrů. To bylo o fous. 

"Žiješ?" zeptala se mě hned Elis.

"Jo, ještě asi jo," odpověděla jsem ji, pořád trochu v šoku z toho, že nejsem na kaši.

"Měla jsi na mě zavolat, ať se vrátím. Pokoušet se o proměnu bylo moc riskantní," řekla hned na to.

Na to jsem ji radši nic neřekla, protože jsem si byla moc dobře vědoma toho, že je to pravda. Během chvilky jsme byly u Luisy a Kate, které na nás čekaly na krajem lesa. Leu měla brunetka pevně přitisknutou k tělu. Natáhla jsem k ní ruce. Luisa pochopila a opatrně mi podala menší dívku do náruče. Doufala jsem jen, že to nebude pro Elis moc velká zátěž.

"Tak, co budeme dělat teď?" zeptala se opatrně Kate.

"No, moc na výběr nemáme. Lépe řečeno, máme jen jednu možnost," odpověděla ji sklesle Luisa.

"A to?" (Elis)

"Tak co asi?" (Luisa)

"No, kdybych věděla, tak bych se asi neptala." (Elis)

Luisa si povzdechla a pak řekla: "Musíme se vrátit do Dračí vesnice. Co jiného bys prosimtě chtěla podniknout?"

"A jste si jisté, že tam trefíme," zeptala se nervózně Kate.

"Doufejme. Narozdíl od naší školy nebo čarodějnického hradu nemá jejich vesnice tu ochrannou iluzi, by se měla dát poměrně jednoduše najít. A teď už pojďme, než se vzpamatují." (Luisa)

________________________________________________________________________________

Přiznám se bez mučení, že poslední dobou spíše čtu, než že bych psala. Třeba jen za tyhle prázdniny jsem stihla přečíst asi čtyři knihy (dohromady asi 2000 stránek). Tak doufám, že se to na tom psaní, alespoň trochu projevilo.

Jinak doufám, že nejsem jediná, co svoji knihu nepíše několik měsíců a pak 90% kapitoly napíše během dvou večerů. (Vůbec takhle nevznikla tahle kapitola, vůbec 😅)
Že nejsem jediná?

A ještě jedna věc. Jeden den jsem se nudila, tak jsem si vytvořila hůlku od Lily. (Koho by zajímalo, inspirovala jsem se fotkou, která je přílohou ke kapitole Pátrání (část 2) - Nepřítel nebo nový spojenec?)
Není úplně stejná, je udělaná víc jak si ji předtavuju já (A taky nehodlám obětovat moje křišťály. Hlavně že na to padl skoro celý černý lak a náplň do tavné pistole.) Jak můžete na fotce (která se samozřejmě nechtěla načíst) můžete vidět, hůlka je docela velká - pro porovnání tam máte krabičku od sirek.

Tak to je asi všechno, co jsem vám chtěla sdělit. Užívejte poslední dny prázdnin. A zas někdy.
Mějte se 👋

Míša