Ahoj.

Po měsíci (což je na mé současné poměry sakra brzo) vás vítám u další kapitoly.

Předem upozorňuju, že to zase bude taková nedůležitá mezikapitola tvořená z 80% dialogy, ale máte ji brzo, nemáte si na co stěžovat.

No nic, já už to nebudu obkecávat a příjemné čtení

________________________________________________________________________________

Celou dobu jsme letěly prakticky beze slova. Jen občas někdo upozornil na nějaký klíčový bod naší cesty.

Místo, kde nás čarodějnice přepadly nebylo těžké najít. Spálený, černý prostor mezi zeleným a červeným listím bil jak pest do oka. Dál jsem si cestu do vesnice pamatovala i já. Prostě se držet podél řeky a doufat, že letíme správně. 

Po nějaké době jsme doletěly k mýtince, kterou jsem všechny identifikovaly jakožto tu, na které jsme se oprvé setkali s draky. Tady však nastal problém. Nikdo nevěděl, kterým směrem přesně byla dračí vesnice. Po několikaminutovém dohadování, kteréstejně nikam nevedlo, se Luisa rozhodla vyletět někam hrozně vysoko, aby měla lepší rozhled. Všechny jsme doufaly, že z té výšky uvidí skálu na které vesnice stojí. Když se však vrátila, k našemu zklamání neobjevila nic, co by nám mohlo pomoct. To se ovšem dalo předpokládat.

Nějakou dobu jsme se domlouvaly, co dál, když v tom jsme nad námi uslyšely svištivý zvuk. Než jsme zjistily, co je jeho zdrojem, v obrovské rychlosti po hlavě dolů kolem nás proletěli dvě šmouhy. Jedna matně červená, druhý světle modrá. Těsně nad zemí šmouhy zastavily a ukázalo se, že šlo o dva draky. Nebo spíš dračice.

"Siff? Netto?" vykřikla jsem skoro nadšením.

"No já čumím! Vy jste se vážně nenechaly zabít!" řekla nevěřícně Netta, která k nám stihla vyletět rychleji.

"Upřímně, moc nechybělo," odvětila Luisa a kývla směrem na bezvládnou Leu v mojí náruči, které zase začal téct proud krev snad úplně z každé rány. A že jich nebylo málo.

"Po talle! (Ty vogo! slušně řečeno...) Musíme ji hned dát na ošetřovnu!" zhrozila se Siff a hned nás naváděla, ať letíme za ní. Takže směr k dračí vesnici už známe.

"To bych řekla. Bude štěstí, když nebude mít nic zlomeného." (Elis)

"Co se ji sakra stalo?" zeptala se Netta, která teď naší skupinku zakončovala.

"Jeden z čarodějů ji trefil kouzlem a hodil ji přes celou místnost dobrých deset metrů!" předběhla mě Kate.

"Deset metrů?" zeptala se Siff, ještě přidávaje do už tak rychlého tempa. 

"Asi třicet stop, pokud počítám správně," odpověděla ji Luisa.

"To je dost." (Siff)

"To teda je," přitakala Kate.

"A jak jste se sem vlastně dostaly vy? Z vesnice jste nás neměly šanci vidět, tak jak jste se tu tak rychle-" (Elis)

"Náčelník udělal několik nových opatření. Včetně hlídek, které hlásí cokoli, co za službu uvidí," odpověděla Siff.

"A jelikož jsme se podle Greea během posledních dvou dnů vyznameny, přesvědčil Náčelníka abychom pomohly s ochranou a případně i obranou. V téhle situaci se každé křídlo navíc hodí," doplnila ji Netta.

"Krom toho," pokračovala Siff," padl návrh, aby nás Náčelník jmenoval na Lovkyně, když jich poslední dobou tak rapidně ubývá. Ten sice říkal, že si to ještě nechá projít hlavou, ale neřekl ne. A víte co by to znamenalo? Že bychom se staly nejmladšími Lovkyněmi v historii naší vesnice!"

"Jenom Siff doplním, že Lovcem se může stát nejdříve ve sto letech. Což ještě není mně, Siff ani Pazzi." (Netta)

"Já pořád zapomínám, že vy stárnete pomaleji než my. Mimochodem, kde je Pazzi?" zeptala se Kate. Popravdě, taky jsem si do teď nevšimla, že tu vlastně s její kamarádkou a sestřenkou není.

"No, vzhledem k tomu, že je přírodní, tak ji dočasně přiřadili na výpomoc do ošetřovny, proto tu není s náma dvěma. Ale upřímně, myslím si, že ji zanedlouho dají nějakou záživnější práci. Víme, jak to tenkrát dopadlo." (Netta)

"Což mě přivádí... Siff? Za jak dlouho dlouho budeme ve vesnici? Protože Lea nepřestává krvácet a já už to nemám kde utírat. Plus za letu v téhle rychlosti ji to nejsem schopna ošetřit," přerušila jsem debatu. 

"Za chviličku jsme tam. Už můžeš vidět naši skálu," odpověděla mi v rychlosti Siff. A měla pravdu. V dohledu už se začal rýsovat obrys skály.

"Jak špatně na tom Lea je?" začala se strachovat Kate.

"No, naštěstí neumírá, ale ztratila docela dost krve. Plus mám pocit, že ta rána ji musela způsobit otřes mozku nebo tak něco," řekla jsem, načež jsem ji celou ještě jednou prohlédla.

"Plus když k tomu připočítáš ta zranění, která si způsobila jak s sebou švihla do toho stromu..." přidala k tomu Elis. To by vysvětlovalo, jak se ji podařilo zranit ji i ruce a pravou nohu. Radši jsem se však nevyptávala na podrobnosti.

"I waco! (A sakra) Už si nás všimli. Být vámi, tak rychle vymýšlím vysvětlení toho, že žijete," přerušila nás Netta. A opravdu. Na předměstí se začali sbíhat lidi. Připomínalo mi to nás první přílet od dračí vesnice.

Potom nastalo ticho. Nikdo neměl už nic říct. Navíc už jsme se blížily ke skále, takže na nějaké rozhovory už nebyl čas. Během čtvrt minuty jsme se ocitly nad jejím okrajem. Tady se Siff připojila dozadu k Nettě a společně zabočily někam mimo dav, takže už to bylo jenom na nás. 

Jako první přistála Luisa, Elis a Kate ji následovaly. Po tom, co nahnědle zelená dračice přistála, jsem se ji pokusila seskočit ze hřbetu co nejrychleji. Avšak s krvácející Leou v náruči to nebylo nic jednoduchého. Navíc měla jsem co dělat, abych se sama udržela na nohou. 

Rozhlédla jsem se kolem. Naproti nám stál stejně jako před dvěma dny Náčelník s Greem a Lovci po boku. Vedle nich však kromě Zowi, která na mě momentálně nevěřícně zírala, stál i Qeer - dračí čaroděj/šaman. To byl ten, který mi dovolil nechat si mojí hůlku. Když se to tak vezme, tak mu tím vděčím za svůj život. Ale to v tom případě i čarodějce Belle. 

Než jsem stihla zmapovat polohu dalších lidí, přispěchali ke mě dva z Lovců. Jeden z nich mi z okamžitě vytrhl bezvládnou Let z náruče. Druhý mi vyrval hůlku ruky i moje zbraně a podal je dozadu Náčelníkovi, který se tam mezitím nějak objevil. Ten kývnul na Qeera po jeho pravici. Čaroděj ze záhuby jeho pláště vytáhl jeho hůlku, která se však dost od té mojí lišila. Světlé dřevo s nažloutlým krystalem na samém vrcholu, který se rozzářil jak z něho začaly sršet kouzelné blesky. Než jsem si uvědomila, co se děje, bylo už pozdě. Jediné na co jsem se zmohla, byl zoufalý výkřik. Pak už se mě zmocnily blesky indigové a tmavě červené barvy. Poslední co jsem slyšela bylo přerušené 'Ne!' některé z holek. Pak už se mi zatmělo před očima. Dneska už potřetí... (Ano, mám své postavy velice ráda:D)

________________________________________________________________________________

To je zvrat, že? A zase vás nechám napínat. Nemáte za co.

Jinak, takový menší fun fact. Tuhle kapitolu jsem měla hotovou asi už tři dny po vydání té minulé. Jen jak jsem potom začala psát další, tak jsem jaksi zapomněla, že tahle je už vlastně ready. 

Jinak chytly mě nějak ty projekty k mému světu. Takže vám představuju mapu části (to je důležité) světa. Zachycuje okolí kolem Dračí vesnice. Plus je celá v dračtině.
Kdyby vás zajímalo víc, do komentářů napíšu detailnější popis i s překlady.

Jinak, co se týče dračtiny, začala jsem chodit na kurzy latiny. Takže třeba další  podkladový jazyk? Uvidíme.

Jo a ještě jedna věc. Možná už znáte DofE (the Duke of Edinburgh's) (A jestli ne můžete se podívat, je to taková výzva pro dospívající od 14 do 24 let) No, každopádně, letos jsem se do ní přihlásila a do kategorie Dovednost si chystám zvolit právě psaní mého příběhu + rozšiřování dračtiny. Takže snad se dočkáte větší frekvence vydávání kapitol. (Vzhledem k tomu, že se tomu mám věnovat minimálně hodinu týdně, to není úplně věc nemožná)
No, to by bylo asi vše. Kdyby jste měli nějaké otázky k mapě, určitě vám na ně ráda odpovím.

Takže zatím.👋

Míša