Pohled Annie:

Je zvláštní chystat stůl pro tři. Navíc mám pocit, že jsem pod palbou. Z otce se sypou otázky jako z kulometu a Bertholdt taky párkrát psal. To nemůžou počkat až si promluví mezi sebou? Neudělala jsem moc omáčky? Tři...jsem zvyklá vařit jen pro dva.

Nachystala jsem na stůl talíře a příbory. Pak jsem šla raději zkontrolovat, jestli se nic nepřipaluje. Ještě že tak. Zachránila jsem to na poslední chvíli. Budu se muset jít upravit. Předpokládám že otec by byl raději, kdyby se objevil spíš někdo jako Reiner, kdo vypadá na vojáka, ne to roztomilé pako Bertholdt. Chtěla jsem se zrovna jít převléct do něčeho slušného, když se ozvalo zazvonění. Hold to budu muset přetrpět v mikině.

"Půjdu otevřít" zavolala jsem kamsi do domu, protože nevím kde teď táta je. Šla jsem otevřít. Za dveřmi nervózně přešlapovalo to největší dítě na světě.

"A-ahoj" Kdybych se mu dívala do obličeje moc dlouho, bolelo by mně za krkem, ale jsem si jistá že se červená

"Pojď dál, táta se nemůže dočkat, až tě pozná"

Pohled našeho Bertíka:

Je mi tak trapně...a Annie se mi nedívá do obličeje...i když to bude spíš tím, že jsem žirafa.

"J-já..."

Podívala se na mně

"Přinesl jsem ti květiny" Podal jsem jí je. Tak toto je katastrofa obřího kalibru...Nejraději bych se zavrtal do země, ale mám to moc daleko.

Vzala si je "Děkuji" usmála se. Počkat? Fakt se usmála? Třeba je nějaká šance, že jsem to meganezvoral

Zavedla mně do jídelny, teda alespoň tipuju. Byl tam stůl nachystaný na večeři. Ptal jsem se Reinera na rady ohledně prvního rande. Ty kytky byl jeho nápad. I když on navrhoval sušené nebo zmrzlé...to by se prý Nosatce mohlo líbit. Nechápu proč si to myslí. Možná se budu řídit i dalšími radami. Annie zmizela ve vedlejší místnosti. Zpátky přinesla skleněnou vázu s vodou do níž dala květiny. Naaranžovala ji doprostřed stolu.

Do místnosti vešel její otec. Sice byl oblečený normálně, ale něco na něm doslova křičelo 'voják'. Možná ten způsob pohybu, jako by byl neustále na bitevním poli. Annie chodí stejně

"Dobrý večer" pozdravil jsem

"Dobrý, ty jsi Bertholdt že? Annie o tobě mluvila." Proč se na mně dívá, jako by odhadoval protivníka?

"Posaďte se, můžete si povídat později" Moje zachránkyně naservírovala večeři. Vepřové s UHO (univerzální hnědá omáčka) a knedlíkem, jak to znám ze školní jídelny, ale něco mi říká že Annie uvařila tak, aby to bylo, na rozdíl od školní jídelny, jedlé. 

Usadili jsme se ke stolu a s přáním dobré chuti jsme se pustili do jídla. Je to dobré. Docela se bojím rozhovoru s jejím otcem. Vážně...mám pocit že mně od pohledu nesnáší

Když jsme dojedli, pomohl jsem Annie umýt nádobí. Jenže pak za mnou přišel.

"Pořád nevím co si o tobě myslet. Má dcera ve tvé přítomnosti ztrácí ostražitost..."

"O-omlouvám se..."

"Než se začneš omlouvat, nech mně domluvit. Ztrácí ostražitost, ale je šťastnější. Takhle zářit jsem ji neviděl od doby co nás opustila moje žena. Možná ti dám šanci"

Páni, celou dobu pozoroval všechno co se dělo...Jako Annie... "D-děkuji"

"A ještě něco, musím tě varovat: Zlomíš jí srdce a ona ti zláme kosti"

Noo...to kružítko co zabodla do lavice si pořád hraje na kouzelnej meč a nikdo ho nemůže vytáhnout...jedině Annie to zvládne a té se nechce "Nezlomím"

Nějak jsme se rozloučili a já šel domů. Nebylo to tak hrozné jak jsem se bál. Taky jsem nepotřeboval víc těch Reinerových rad