,,Měli bychom to otočit,"řekl Eret vážně když se obloha zatáhla do nejtemnějšího odstínu šedi.,, Škyťáku, tohle nevypadá dobře."

,,No tak, stále mi říkáš jak jsi udatný a najednou tě děsí malá bouřka?"popichoval ho Škyťák, který se tím ale snažil zakrýt jak moc ho rychlá změna počasí také znepokojuje.

Jako by mu Thór chtěl dokázat jak umí vypadat bouřka najednou se spustil déšť, že se navzájem přestávali vidět. Dokonce už pořádně neviděli ani na hlavy svých draků, které měli přímo před sebou.

,,Támhle do jeskyně,"zavelel Škyťák a vážnost situace byla natolik velká, že si ho Eret ani nedobíral za to jak rychle hledal úkryt. Pouze tam bez jediného slova zamířil dokud ještě viděl ústí co vedlo do nitra kamene.

Noční běs byl na průlet úzkým tmavým prostorem stavěný lépe takže byl ve vedení, ale nikomu nedělá dobře když nevidí.
Letěli v podstatě naslepo a většinu času se věnovali jen tomu aby nevletěli do některé ze stěn jeskynních tunelů.

Nevěděli jak je to dlouho co se dostali dovnitř ale najednou se prostor začal zužovat až draci téměř drhli křídly o kámen. Eret z toho neměl dobrý pocit ale nebylo tu ani dostatek prostoru aby to otočili a letěli zpět. Tma se ještě více prohloubila, takže je málem oslepilo když se v prostřed tunelu před nimi najednou objevil světelný kruh ohraničený starověkými runami.

To bylo to jediné čeho si Škyťák stihl všimnout než proletěli skrz. Vše bylo tak náhle, že ani Bezzubka by nedokázal zastavit a pokud ano, Drtileb by ho protlačil při nárazu.

,,Takhle jste si to představoval, náčelníku?"zeptal se Eret maličko kousavě když se před nimi otevřel úplně neznámý prostor. Nic zde nevypadalo i jen zdánlivě povědomě a bouřka se zdála v nedohlednu.

Stěny Eretovi připomínali něco co viděl na svých cestách, nejspíš v evropských zemích i když tady to dotáhli na mnohem vyšší úroveň.

,, Stokrát jsem tě žádal ať mi tak neříkáš,"ohradil se Škyťák podrážděně.,, Náčelníkem se stala moje matka a s Astrid jako pravou rukou..."

Nemusel to dopovídat, kombinace jeho matky a bývalé snoubenky vytvořila alianci před kterou se i ty nejnelítostnější národy třesou hrůzou.

,,To jsou cihli,"změnil téma Eret, který se v tom nechtěl hlouběji rýpat. Už tak je na tom uspořádání něco zvláštního.

,,Už jsi je někdy viděl?"zeptal se Škyťák maličko zbytečně. Kdyby je nikdy neviděl nevěděl by ani o co jde.

,, Jednou,"přiznal raději bez vytáček. ,,U Římanů ale tyhle se s tím nedají ani v nejmenším srovnávat a..."
Odmlčel se když se zahleděl na zem. To vypadalo jako...ale to přece není možné.

Škyťák si všiml co sleduje a taky na to zaostřil.

,, Železo,"řekl nevěřícně. ,, Takové množství ale není možné nikde použít, přitahuje to blesky jako šílené."

,,Celé tohle místo je šílené,"konstatoval Eret a trvalo ještě pár metrů než se prostor rozšířil dostatečně aby mohli s draky pohodlně přistát.

Zastavili se ve velké místnosti, kterou ze všech stran lemovali nápisy, které nedávali smysl. Nic na tomhle místě nedávalo smysl ani jednomu z nich.

,,Co jsi viděl jako poslední?"zeptal se Eret Škyťáka s obavou.
,, Starověké runy,"odpověděl krotitel draků prostě.
,,Co znamenali ty runy?" Ptal se lovec dál aby se dozvěděl alespoň něco.
,,Brána budiž otevřená, čas je pouze mezníkem, nikoliv hranicí."

Škyťákova slova rezonovala místností na úrovni, která ho upřímně děsila. To znění i slova znamenala s největší pravděpodobností něco opravdu strašlivého.

Přistáli a snažili se pohybovat co nejtišeji. Nevěděli totiž co je může potkat za příštím rohem.

První za ten roh vykoukl Škyťák a to co uviděl bylo něco co si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Zády k nim stálý čtyři velké zelené postavy, které mu ze všeho nejvíc připomínali ztvárnění starověkých bohů a o něčem se náruživě bavili. Tvrdý krunýř na zádech mu připomínal některé druhy draků ale i zvíře se kterým se ještě v životě nesetkal. Pokud se neplete nazývali to želvou.

S nimi tam stál i tvor pokrytý hnědou srstí ale ten nemluvil. Jen se nad ostatními tyčil s vyčítavým pohledem.

,,Co jste zač?"zeptal se Eret dřív než měl příležitost hlouběji přemýšlet nad tím co se stane když upoutá pozornost na jejich přítomnost.

,,Tu otázku, bych měl pokládat spíš já,"odpověděl mu osrstěný tvor až příliš klidně, když se otočil jejich směrem.,,To vy jste vtrhli do našeho domova bez ohlášení."

,,Nebylo to úmyslné,"poznamenal Eret upřímně, i když to dané situaci příliš nepomohlo.

,,To mi připomíná,"ozval se Škyťák a zasáhl tím do jejich debaty. ,,Kde to vlastně jsme?"

,,Jste na Manhattanu, kámo,"odpověděl mu jeden z těch zelených tvorů, měl oranžovou pásku nad místem kde měl být nos a ze které mu koukali jen dvě oči.,,V jednom z nejúžasnějších měst na světě."

Škyťák navázal oční kontakt s Eretem jen aby se ujistil, že ani jeden z nich vůbec netuší co nebo kde je Manhattan. Bylo to pro ně stejně neznámé jako vše co se kolem nich právě odehrává.

,,A kdo jste vy?"zeptal se Eret,když se ticho příliš protáhlo. Bylo to nejlepší místo, kde ticho narušit.

,,My jsme Želví ninjové,"odpověděl znovu ten s oranžovou páskou a začal se šklebit jako šílenec.,,Já jsem Michelangelo, ten nejsuprovější."

Poté ukázal na o něco větší želvu karmínovou páskou, která Eretovi ze všeho nejvíc připomínala krev.
,,To je Raphael, ten silnej,"

Další na řadě byla želva v rohu, která se příliš neprosazovala a měla na očích fialovou pásku.

,, Donatello, náš nejchytřejší,"pokračoval než jeho ruka ukázala na toho s barvou oblohy.

,, Posledním z nás je Leonardo, ten nudný.."

,,Hej,"reagovala na to hned zmíněná želva dotčeně.,,Mikey, zapomněl jsi na to, že já jsem tu vůdce."

Bylo zajímavé sledovat dynamiku mezi nimi, ale v něčem to Škyťákovy připomínalo dvojčata. Sourozence, kteří se navzájem nemůžou vystát ale jeden za druhého by zároveň položili život.

,,Pokoj, mý synové,"ozval se chlupatý tvor, který s ostatními měl pramálo společného.,, Nedělejte si ostudu před cizinci.
Já jsem Tříska, mistr mých čtyř synů."

Tím by představování mohlo skončit ale dunivý zvuk naznačoval něco jiného. Trvalo to, ale nakonec se nad žebříkem uprostřed místnosti rozzářilo denní světlo a odhalilo postavu, která začala s několika divnými krabicemi na rukou klesat do prostoru.

,,Casey,"řekl, některý ze sourozenců ale to nehrálo roli. Oba návštěvníci z jiné doby zůstaly pohledem vyset na tom kdo přišel.

Byl průměrně vysoký, stejně jako Eret ale jeho postava měla mnohem víc svalů. Měl na sobě roztrhané kalhoty, košili s utrženými rukávy a vestu.
Celkově na první pohled působil docela obyčejným, lehce otrhaným, dojmem ale něco na něm je zaujalo oba.
Jestli to byly dlouhé tmavé vlasy, která víc seděli do jejich doby nebo ostře řezaná čelist, na to nedokázal ani jeden z nich odpověď.

Měl ale rozhodně něco do sebe.

,, Očekávám, že se o placení minimálně šábnem, protože živit vás čtyři popelnice by mi udělalo opravdu hlubokou díru do kapsy,"poznamenal muž s sarkastickým ušklebkem když položil na stůl ty čtyři krabice.
,,Likvidujete to rychleji než kyselina při Donnieho pokusu."

,, Moudrý muž pravil, nedochvilnost je kouzelná ale nikdy neplať plnou cenu za opožděnou pizzu," poznamenal zdánlivě nesouvisle Mikey než se jako stádo kudlanek vrhl na nejbližší krabici. Otevřel jí a odhalil tím cestovatelům kulatý pokrm pokrytý nejrůznějšími surovinami.

,,Nemám zpoždění,"protestoval muž, Casey, než si sám ukořistil velký kus jídla.

Když si narval celý kus do pusy rozhlédl se a zahlédl naší dvojici cestovatelů. Jeho zamračení se na tvář nalepilo rychleji než magnet na topení a z vaku na zádech si vytáhl masivní zahnutý kus dřeva.

Zaujal agresivní postoj a několikrát s ním výhružně zatočil než na oba dva upřel výhružný pohled.
,,Lekce jedna nula jedna, jmenuju se Casey Jones,"řekl muž a osvětlil jim tak alespoň část z jejich otázek, i když vůbec nechápali o co mi jde.

,,Jsem Eret, syn Ereta,"řekl naoplátku, protože představit se je to nejmenší co můžou všichni udělat.

,, Škyťák Treska,"připojil se k němu bývalý téměř náčelník a jeho tvář postrádala většinu vstřícnosti, která obvykle doplňuje jeho představování.,,A nepovažuj se smát  tomu jménu."

Už jen ta poznámka způsobila víc než jeden ušklebek, ale Škyťák si nedokázal pomoci. Už si za to jméno vytrpěl posměšků víc než dost.

,, Myslím, že máme hodně o čem mluvit,"konstatoval Tříska než si odvedl Škyťáka jako vůdce jejich malého týmu stranou na hlubokomyslný rozhovor.

Eret ovšem nezáviděl, přál mu mluvit s někým na podobné intelektuální úrovni, i když to není úplně člověk a je to velice chlupaté.

On se naopak rozhodl promluvit s jediným člověkem v této podivné skupince. Casey se snažil být nenápadný, ale bylo na něm vidět, že draci vzbudili jeho zájem.

,,Jsou nádherní, co?"zeptal se Eret tišeji, když se k němu přiblížil a i tak si musel zachytit ten kus dřeva kousek před obličejem.

,, Nebezpeční a úžasní,"souhlasil a opatrně natáhl ruku k Drtilebovi. Oba draci měli určitou toleranci k cizincům, zvědavý na každou novou osobu v jejich okolí.

,,Něco jako ty,"konstatoval Eret a vysloužil si docela překvapený pohled. Nebyl v něm ale odpor nebo odsouzení, takže se rozhodl to zkusit.

To rozhodnutí ale netrvalo dlouho, protože si vzpomněl na pohled, který Škyťák tomu muži věnoval. Oba se na něj dívali docela podobně.

,,Má právo prvního výběru,"poznamenal poté, s malým povzdechem a kývl hlavou směrem, který odešel Škyťák aby dal jasně najevo o kom mluví.

,,To je něco jako právo první noci?"zeptal se Casey více zvědavě než s odporem jako by jejich příchod mohl přinést některé naprosto neznámé zvyky, které jsou pro něj něco nového.

U Ereta ale  ta myšlenka vyvolala jen smích. Nedokázal si představit zástupce rovnoprávnosti a spravedlnosti jak si vynucuje cokoliv, natož intimnosti.

,, Ne, ale jeho snoubenka kterou si namlouval několik let ho opustila aby se dala dohromady s jeho matkou. Stalo se to v době kdy se vzdal nároku na místo náčelníka ve prospěch své matky."zkusil to Eret vysvětlit, i když jemu samotnému to taky znělo chaoticky a nesmyslně.
Někomu kdo nezná celý příběh je to těžké objasnit.

,,A co kdyby se to vůbec nemuselo rozhodovat?"zeptal se Casey jako by to dávalo naprostý smysl. Možná měl nějaký konkrétně důvod k té otázce ale Eret to neviděl.
V jejich světě to vše bylo jasně dané, buď se utvoří pár nebo se to nestane. Nic mezi tím prostě neexistovalo.

,, Jestli nemáš zájem ani o jednoho z nás můžeš to říct rovnou,"shrnul to nakonec Eret, kterého to chození kolem horké kaše zkrátka nebaví. Chtěl s ním mluvit narovinu a vyřešit to než se vrátí Škyťák ale má pocit, že uvízl v začarovaném kruhu u kterého nejenom,že neví jak z něho ven ale ani to jak se do něj dostal.

,,Tak jsem to ale vůbec nemyslel,"povzdechl si Casey, kterému došlo, že to bude asi mnohem těžší než si na začátku představoval. Možná to je tím, že vůbec nemá představu odkud přišli.,,Mám zájem a o tom to je. Přesněji mám zájem o vás oba."

,,O oba?"zeptal se pro ujištění Eret, kterému ta myšlenka začala vrtat pořádně hlavou.

To by přece nemohlo fungovat. Eret je lovec, i když bývalý. Škyťák je vůdce, i když si to někdy nechce přiznat. No a Casey? Už od prvního pohledu působí jako bojovník.

Jsou jako tři ostré zbraně v jednom souboji. Žádná není o nic slabší než ostatní ale pokud se budou střetávat dostatečně často mohou se buď otupit nebo založit požár.

,,Mohlo by to vůbec fungovat?"zeptal se, když mu Casey na první otázku neodpověděl.

Nemohl popřít, že by měl o Caseyho zájem. Byl vše co se Eretovi na mužích líbilo a upřímně, o Škyťákovy nikdy nepřemýšlel. Vždy byl pro něj nedosažitelným, jako hvězda na obloze, i když pátrali bok po boku po souostroví.

,,Kdo ví,"řekl Casey s křivým úsměvem.,,Ale zní to jako něco co rozhodně stojí za to vyzkoušet."
Odmlčel se a důkladněji si ho prohlédl od hlavy k patě než se usmál jako kocour nad miskou smetany.
,, A já miluju správnou výzvu,"

🍕🏒🥊

Omlouvám se všem, kterým střídání pohledů působilo nepřehledně. Chtěla jsem trochu od pohledu Škyťáka i Ereta, ale nejsem si jistá jak moc jsem uspěla.

Tentokrát jsme se pro změnu podívali do světa o něco staršího než httyd. Želvy ninja je klasika,se kterou se doufám v jakékoliv formě potkal každý z nás. Škyťák na Manhattanu je představa poměrně nová ale snad se alespoň někomu zalíbí.
Vy co tento svět znáte, kterou jste želvou? Nebo jste se viděli v jiné z postav příběhu?
Docela by mě to zajímalo.
Každopádně se snad příští týden zase brzy uvidíme u dalšího příběhu. Tentokrát zabrousíme do světa pohádek.