Pohled Skyabelle

Společně s Fredem jsem seděla v jednom z kupé Bradavického expresu. Vánoční prázdniny skončily a my se museli vrátit do školy. Vždycky jsme milovala Bradavice, ale teď bych raději seděla u krbu na Grimmaldově náměstí v náručí Freda.

Bála jsem se, že si toho mého bříška někdo všimne, protože se stále zvětšovalo.

,,Ty seš smutná, budoucí paní Weasleyová?" zajímal se a do toho oslovení vkládal důraz.

,,Nejsem smutná, jen jsem přemýšlela," povzdechla jsem si. ,,Nad jmény."

,,Vážně?" pozvedl obočí a já pokývala hlavou. ,,A na cos přišla?"

,,Napadl mě Nick, Chris a potom i James," pověděla jsem mu a on mě políbil do mých blonďatých vlasů.

,,Já jsem taky přemýšlel," přidal se ke mně a já mu pohlédla do jeho očí, které byly jako vždycky zbarvené do hněda. ,,Tvoje babička.. Elladora Jamesová. Kdyby to byla holka, mohla by to být třeba Ella."

,,Vidíš, to mě ani nenapadlo," ocenila jsem jeho nápad. ,,Bude to Ella nebo James."

•••

,,Clar?" oslovila jsem svou hnědovlasou kamarádku, která seděla kousek dál. Fred se vydal hledat kluky, takže jsem měla chvilku s Clar, protože zbytek holek bylo někde jinde.

,,Ano?" odpověděla mi a já se pohladila po břiše.

,,Já a Fred.." rozmýšlela jsem se, jak jí to povím. ,,.. rozhodli jsme se, že bychom byli rádi, kdybys šla té malé za světka."

,,Proč já?!" vyjekla nadšeně a já se usmála.

,,Zažila si v životě, co to znamená být sama. Oba bychom si přáli, abys to byla ty," dala jsem jí odpověď a ona mé ihned obejmula.

,,Budu moc ráda!"

•••

,,Co tady děláš?" vykřikl Fred, když jsem vstoupila do Komnaty nejvyšší potřeby. Přišel ke mně a trochu rozlobeně na mě pohlédl.

,,Přišla jsem se na tebe podívat," pousmála jsem se a on se na mě podíval jako bych vykradla Gringotovu banku.

,,Je to nebezpečné, lásko," domlouval mi a šáhl si na moje bříško. Najednou se celá komnata zachvěla.

,,Je to tady," zaskřehotal hlas školníka Filche a všichni členové BA ztuhli.

,,To není dobrý," sykl nervózně Fred a chytl mě za ruku. ,,Musíš zmizet."

,,Jak?!" zaječela jsem na něj a teď jsem zaslechla i přeslazený hlášek Dolores Umbrigeové.

,,Bombarda Maximum!" napřáhla hůlku a zeď bouchla. Zahlédla jsem několik studentů ze Zmijozelské koleje, jmenovitě jsem poznala Katherine, Draca, Crabba, Goyla, Pansy. V čele stála ta růžová ropucha s hůlkou v ruce a po jejím boku stál Filch.

,,A máme vás!" zapištěla Umbridgeová a vítězně se ušklíbla.

Filch prohledávat Komnatu nejvyšší potřeby, mezitím co nás někam odváděli zmijozelští studenti. Mě k mému neštěstí vedla Katherine, což mě děsilo, protože jsem nevěděla, co od ní čekat. Zároveň mě trochu překvapilo, že tu nikde nevidím Adele Malfoyovou.

Stála jsem vedle Freda, Harryho, Hermiony, Rona a ostatních členů BA v Brumbálově ředitelně, kdy už postával i Kingsly, Percy Weasley, Popletal, Brumbál a samotná Umbrigeová.

Ta mrcha v rukou držela ten list, kde byla napsána všechna jména.

,,Vidíte to, Korneliusi? Celou dobu jsem si to myslela.. a tady to máte! Brumbálova armáda! Ten chlap si tvoří armádu!" obvinila Brumbála Umbrigeová a Harry se vytrhl z Dracova sevření.

,,To všechno já! On je nevinný!" protestoval Harry a Brumbál zakroutil hlavou.

,,Je velmi hrdinské, Harry, že mě bráníš, ale na papíře je jasně napsána Brumbálova armáda, ne Pottera-"

,,Tak a dost!" zaburácel Popletal. ,,Kingsly, vezměte Albuse Brumbála.. do Azkabanu!"

,,Obával jsem se tohoto malého háčku," povzdechl si Brumbál, ale pořád se tvářil docela klidně. ,,Ale ujišťuji tě, Korneliusi, že do Azkaban jít nehodlám!"

Z jeho pracovny najednou přílétl Fénix a společně s Brumbálem oba zmizeli.

,,Kdo z vás mu pomáhal?!" vyštěkl Percy směrem k Fredovi a mě.

,,Jak to myslíš?!" vrátil mu to podobně nerudným tónem. ,,Všech milovaný Percánek pracuje na ministerstvu a myslí si, že se z toho všichni poradíme na zadek?!"

,,Něco jsem dokázal, bratříčku! Nejsem jako ty, kterýmu absolutně nezáleží na tom, jak se v budoucnosti bude ži-"

,,Držte mě, nebo mu dám přes tu jeho nevymáchanou hubu!" syčel na něj Fred a Percy se uchechtl.

,,Ty? Na to bys v životě neměl! Podívej se na sebe! Vždycky prohraješ! Je to na tobě vidět! Od koho máš ten monokl?" vysmíval se mu do tváře, ale to už bylo na Freda dost. Neudržel se a v další moment Percyho tvář zdobily otisky Fredova čtyř prstů.

,,Frede!" vyhrkla jsem při pohledu na zrzavého chlapce, co si protřepával svou paži. ,,Tos neměl!"

Umbrigeová se na nás upřela zlověstný pohled a ,,Všichni tihle studenti budou mít školní trest! Hned! Všichni se teď dostaví do učebny Obrany proti černé magii!"

Všichni jsme mlčky odcházeli šouravým tempem do učebny, kam nás Umbrigeová zavedla. Posadila jsem se do lavice pro jednoho člověka. Na levou ode mne seděla Clarisse, na pravo Fred.

,,Každý mi tu napíšete: ,Nemám porušovat pravidla a mám poslouchat ministerstvo!' " rozkázala nám a já neochotně vzala do ruky její kouzelný brk.

Spousta lidí nejspíš ještě nepochopila, v čem je tento trest tak bolestivý, což já už jsem bohužel věděla. Z očí mi vytryskly slzy. V hlavě jsem si pořád přeříkavala: ,Buď statečná, Belle. Buď statečná.'

Jenže ta bolest se skoro nedala snášet. Když jsem větu opsala třicetkrát, zvedla jsem se od stolu a beze slova jsem opustila síň.

Seděla jsem na lavičce opodál těch dveří, ze kterých jsem před chvílí vyšla. Obrovské dveře se znovu otevřely a z nich vystoupilo pár členů BA. Zahlédla jsem Al, která měla celý obličej od svých slz. Tak moc jsem si přála jí pomoct, ale nemohla jsem se přemost.

,,Belle!" vykřikl Fred, když vyběhl z učebny. Rychle se rozhlédl kolem a já se pokoušela o chabý úsměv. Přiběhl ke mně a klekl si. ,,Belle! Jsi v pořádku?"

Pokývala jsem hlavou. ,,Budu."

Najednou jsem zaslechla, jak opodál na lavičce brečí nějaký malý kluk. Zvedla jsem se a utíkala k němu.

,,To bude dobrý, to bude dobrý," šeptala jsem mu potichu a Fred s Georgem za mnou též přišli.

,,Jak se jmenuješ?" zeptal se toho malého chlapce Fred. Zněl tak ochranářsky. Sotva ho znal a staral se o něj.

,,Michael," vzlykl a já si ho ihned vybavila.

,,To bude v pohodě, Michaeli," usmála jsem se a on upřel svůj ubrečený pohled ke mně.

,,Proč se ke mně chováš tak hezky?" pípl malý Michael a já ho držela za jeho ručičky, které se pořád třásly.

,,Chodíš s Mattem do ročníku, že?" ujistila jsem se, protože mi jeho jméno přišlo povědomé. On souhlasně kývl.

,,Matt je můj nejlepší kamarád," odvětil Michael a vypadal jako by zapomněl, co mu ta růžová ropucha provedla.

***

Je mi jich líto😓😓😓 Za vaše názory budu moc ráda 💖

☕Sharie