Pohled Skyabelle

,,Mamka chce, abychom na Vánoce do Doupěte přijeli," oznámil mi Fred, když se mu do rukou dostal dopis od paní Weasleyové, který přinesla naše sova Summer.

,,Určitě tam přijedeme," přikývla jsem souhlasně a pohlédla jsem do kolébky, kde zrovna spinkala Ella. ,,Kdo všechno tam ještě bude?"

,,George, Ginny, Ron, Harry, Hermiona, naši rodiče, Remus, Nymfadora, Charlie, Sophie, Matthew, Emily, tvoji rodiče, Barbora, Clarisse, Maya," vyjmenoval a při tom počítal na prstech. ,,To by mělo být všechno."

,,Rose nám píše," vypískla jsem nadšeně, když jsem si přečetla jméno odesílatele na další obálce.

Drahá Belle,

jak se tam v té Vaší deštivé Anglii? Já se teď nacházím v Bulharsku, v jeho hlavním městě Sofii. Konečně poznávám Bulharsko a provází mě právě Issac. Snad si ho ještě pamatuješ. Issac Krum, ten kluk, se kterým jsem chodila v šestém ročníku. Doufám, že se tobě, Fredovi, ostatním a hlavně Elle. Slyšela jsem, že Lex se stala redaktorkou a že začala psát nové noviny, Hlas pravdy. Jenom o Clar jsem toho moc neslyšela, ale doufám, že se má dobře.

Všechny Vás moc pozdravuji!

Rose

PS: Ozvěte se mi.

,,Myslím, že se má fajn," podala jsem mu dopis s uchechtnutím. ,,Vždycky jsem si myslela, že ona a ten její Issac si k sobě najdou cestu."

°°°

,,Veselé Vánoce!" vykřikla paní Weasleyová, zatleskala a v zápětí pozvedla skleničku s bílým vínem. ,,Na zdraví!"

I všichni ostatní se zvedli. Ti, kteří ovšem nedovršili sedmnácti let si připíjeli dýňovým džusem.

,,Mami! Proč já nesmím pít víno jako vy ostatní?" ptal se protestansky Matt, kterému bylo patnáct a moje teta Sophie po něm vrhla nenávistný pohled.

,,Matthewe, je ti teprve patnáct-"

,,Jenom jedna sklenička ze mně alkoholika neudělá," namítal Matt a Sophie si vyměnila tázavý pohled se strejdou Charliem. V ten moment, kdy se nedívali se obsah Mattovi skleničky proměnil. Z dýňového džusu se stalo bílé víno.

,,Co to?" nechápala Sophie a já nenápadně pohlédla na Freda. Ten si ale nevšiml, že ho podezřívám, protože si místo toho pobaveně chechtal směrem k Georgeovi.

,,Frede?" řekl Charlie, který už Freda podezříval a naklonil se, aby spatřil jeho výraz.

,,Matte, okamžitě.." zasekla se, ale bylo už pozdě. Matt svojí skleničku už vyprázdnil. ,,Matthewe Charlesi Weasley!"

První, kdo se neudržel byl George, který se ihned začal smát. Jeho veselý bratr též neměl moc výdrž, takže o chvilku později vyprskl smíchy. Netrvalo to dlouho, přidali se i ostatní. Ovšem naší rozpuštěnou atmosféru vyrušil známý zvuk. Ucukla jsem hlavou a z okna ven jsem spatřila plápolající oheň. Rychle jsem se zvedla a pomalu kráčela k oknu. Před ohněm jsem zahlédla Bellatrix Lestrangeovou. Po jejím boku stál její věrný manžel, Rodolphus a na druhé straně jeho bratr Rabastan.

,,Ne, ne, ne," opakovala jsem a Fred se za mnou rychle rozběhl. 

,,Belle!" křikl a též vyhlédl z okna. ,,Pro merlina.. to ne!" 

Všichni ostatní se k oknu též rozběhli. Já utíkala ke dveřím a nereagovala jsem na výkřiky ostatních.

,,Nikam nechoď!" zařval můj táta.

,,Stůj!" snažil se mně přesvědčit Fred, sápal se po mě, ale nedokázal mě zastavit. Byla jsem rychlejší a měla jsem náskok.

Otevřela jsem dveře a strnula tváří v tvář Rabastanovi, monstru, co zabil moje adoptivní rodiče. Znovu jsem pocítila jsem neskutečný vztek. Vzpomněla jsem si na jeho škodolibý smích.

,,Zabil jsem dva špinavé Oliverské motáky!" zvolal a mě se do očí vrhly slzy. Vytáhla jsem z kapsy za běhu hůlku. Lestrange se dal na útěk a já běžela za ním.

,,Ty zbabělej, arogantní idiote!" ječela jsem za ním a on se začal smát. Po asi sto metrech se zastavil, obrátil se ke mně čelem a napřáhl proti mě hůlku.

,,Ale ale," ušklíbl se posměšně. ,,Sladká Belle se rozčílila. A já si myslel, že je stejně klidná jako Elladora Jamesová, ale ne. Vnučka Pána Zla jako vyši-"

,,Drž klapačku!" zařvala jsem na něj a v zápětí jsem na něj vyslala kletbu. ,,Expelliarmus!"

Kletbu úspěšně odrazil a neverbálně vyslal další kouzla. Některým jsem se vyhýbala, ty další odrážela.

,,Nejsi zase tak hrozná," uznal a praskl si svoje zápěstí. Já si utřela tu malou vrstvu mého potu, ale ještě před tím než jsem stačila odseknout, přede mně se stoupl Fred.

,,Ale ale," zopakoval svým jedovatým hlasem. ,,Frederick Weasley přišel chránit holku, co zbouchl."

,,Co tady chcete?!" zajímal se Fred a neustále byl ve střehu. Naklonil se dozadu, blíže ke mně a do ucha mi sykl: ,,Běž pryč, vem Ellu a utečte."

,,Já tě neopustím," zamumlala jsem tak aby to Rabastan neslyšel.

,,Co tady chci?" zeptal se Fredovou otázkou. ,,Hm... řeknu to takhle, nepřišel jsem vám popřát šťastné a veselé."

,,Expulso!" vyřkl kletbu a skoro Rabastana zasáhl.

,,Mdloby na tebe!" vracel mu to černovlasý Lestrange, ale Fred se obratně vyhl.

,,Avada Kedavra!" vyjekla jsem tentokrát já. Smrtící kletba zasáhla cíl. Rabastan Lestrange padl k zemi, přesně jako předtím moje adoptivní matka, Charlotte. V první chvíli jsem měla pocit, že jsem je pomstila, možná jsem z toho měla i radost. Ale to co následovalo, to už nechutnalo tak dobře.

Padla jsem na kolena a nevěřila jsem tomu, co jsem to pro merlina provedla. ,,Já jsem zabila člověka."

***

Další kapitola je na světě ❤❤❤ Jinak opravdu moc děkuji za #4 ve FanFikcích!💖💖💖💖 Hrozně si toho vážím 💖💞💖

☕Sharie