Pohled Skyabelle

,,Mami! Zvoní zvonek!" ječela Ella a já položila malou Charlotte do její postýlky.

,,Vydrž zlatíčko, maminka se za chvíli vrátí," zašeptala jsem měsíčnímu miminku a utíkala jsem ke dveřím. Otevřela jsem hlavní dveře a v nich postávala moje nevlastní sestra, Katherine.

Její oči byly černé, poznala jsem, že si rozmazala řasenku. Venku sice hodně pršelo, ale já poznala, že brečela. A ne málo. Na sobě měla oblečené úzké džíny a koženou bundu. Svoje blonďaté vlasy měla rozpuštěné podél ramen, ale déšť je zplihl. Na nohou měla obuté černé kozačky.

,,Co se stalo, Kath?" otázala jsem se ustaraně a házela jsem na ní ustaraný pohled. Asi dvě vteřiny na mě zírala jako zombie, potom mi bez jediného slova skočila okolo krku. Vyděšeně jsem ji pevně stiskla. Byla celá prochladlá.

,,Co se stalo, teto Kathie?" zajímala se rudovlasá Ella a blonďatá Katherine se na malou Ellu slabě usmála.

,,Jsem v pořádku, zlatíčko," zalhala, z čehož jsme poznala, že to asi nechce probírat před tříletou holkou a Ella si zamračeně založila ruce na hrudi.

,,Proč teta lže, maminko?" pípla zklamaně a já vykulila oči. Nikdy jsem si neuvědomovala, že po mě mohla zdědit ty schopnosti Vetaroformága.

,,Ona je.." odtušila, na co myslím já.

,,Zlatíčko, co kdyby sis pustila pohádku v televizi," pobídla jsem ji a sedla jsem si na bobek. Ona přikývla, ale ještě než odešla, podezřívavě si měřila pohledem mojí nevlastní sestru.

,,Co se Kathie stalo?" zopakovala svojí otázku a já si povzdechla.

,,Teta Kathie bude v pořádku," slíbila jsem jí a ona s oddechnutím přikývla.

,,To je dobře," vydechla. ,,Já nechci, aby byla nešťastná."

Obejmula jsem se s ní a ona potom odběhla do obývacího pokoje, kde si pustila nějakou animovanou pohádku. Zvedla jsem se ze země a zase jsme věnovala pozornost Katherine.

,,Jsi v pohodě?" ustaraně jsem se na ni podívala a ona se psychicky složila.

,,O-oni u-unesli O-olivera," vykoktala s brekem, který jí dost ztěžoval dovoloval mluvit.

,,Kdo je Oliver?" nechápala jsem, ale jakmile jsem to dořekla, napadl mě jeden Oliver. ,,Myslíš Olivera Wooda?"

Se vzlykem přikývla. ,,S Oliverem už nějaký čas chodíme a oni ho unesli," zakvílela a já na ni zase nechápavě koukala.

,,Kdo oni?" ptala jsem se a spatřila jsem, jak se jí třesou ruce.

,,Smrtijedi," odpověděla mi a já ztuhla na místě.

,,A-a proč?" opatrně jsem se jí zeptala, protože jsem tušila a zároveň trochu i bála její odpovědi. Byla jsem si na osmdesát procent jistá, že to bude mít něco společného se mnou. A nebo s Harrym.

,,Jde o tebe," vypadlo z ní. Měla sklopenou hlavu, což dost napovídalo tomu, že se chtěla vyhnout mému pohledu.

,Hm, jedna nula pro mě," přelítlo mi v hlavě a ona se mi podívala do očí. Cítila jsem z ní bolest, ale nevěděla jsem, co na to mám odpovědět.

,,Prosím, sestřičko, pomoz mi," žadonila neúprosně. ,,Já vím, že jsme spolu moc nevycházeli, ale hrozně moc tě prosím... Pomoz mi zachránit Olivera."

•••

,,Vážně vám to nevadí, paní Weasleyová?" ujišťovala jsem se, když jsem předávala svoje dvě dcery pratetě Tessie.

,,Jistě, že ne, drahoušku," zakřenila se a převzala si malou Charlotte. ,,Vždyť jsem ty malé drobečky už několikrát hlídala, že miláčkové?"

,,Tak vám ještě jednou moc děkuji," usmála se jsem, ale ještě než jsem stačila odejít, zastavil mě její hlas.

,,Pro tebe Tessie, Belle!" zavolala se mnou a já se na ní usmála. Já jsem obecně vždycky s Weasleyovými vycházela, a jednoho jsem si dokonce i vzala!

Při pomyšlení na Freda jsem ovšem neměla čisté svědomí. Byla jsem si na beton jistá, že kdyby o mé záchrané akci věděl, zamkl by mě v našem bytě a nikam by mě nepustil.

•••

,,Já zaměstnán Malfoyovi, ty se tam připašuj," objasnila jsem jí role v tomhle plánu a zaklepala jsem na dveře Malfoy Manor.

Otevřel mi nějaký skřítek, který mě nevítal zrovna přívětivě, protože si mě měřil tím nebo nerudným a zabšklým obličejem.

,,Kdo jde navštívit urozenou rodinu Malfoyových?" zavrčel po chvíli prohlížení si mě a já se na skřítka vřele usmála.

,,Belle Weasleyová," odpověděla jsem s úsměvem a ten skřítek si mě znovu prohlédl.

,,No jistě, vnučka Pána Zla," řekla mi mou přezdívkou a šouravým tempem se loudala oznámit mojí přítomnost svým pánům.

,,Můj pane, je tu Belle Weasleyová," zaskřehotal hlas skřítka. Mluvil na Luciuse Malfoye, kterému asi chvíli trvalo než pochopil, o kom jeho sluha mluví.

,,Mluvíš o Isabelle Jamesové? Ona se vdala do té krvezrádské rodiny?" zněl pohrdavě, ale nic jiného bych od něj stejně nečekala, takže jsem to neřešila. ,,Co u nás chce?!"

,,To mi neřekla, můj pane," pověděl mu zasmušile a já zaslechla, jak zaskuhral.

,,Ať vstoupí," mávl lažérně rukou a skřítek mi uhnul z cesty. Ovšem z jiných dveří najednou přišla jiná osoba. Než jsem se stačila pozdravit s mým nevlastním strejdou s merlin-ví-kolikátého kolene, strnula jsem tváři tvář svému dědečkovi. Výborná rodinná sešlost.

,,Isabelle?" ujišťoval se samotný lord Voldemort, můj děda. Asi určitě mě tu nečekal, což bylo vzájemné, protože já taky nezamýšlela jednu věc a tou byla potkat tu někoho, kdo mi ještě před nedávnem unesl dceru.

,,A-ani n-nevím, j-jak t-tě m-mán o-oslovovat," vypadlo ze mně koktavě a Malfoy senior se střídavě díval na mě a potom na jeho pána.

Pravděpodobně ho trochu udivovalo, že ihned nepadnu na kolena a nelíbám mu chodidla, jak to on jistě často dělal.

,,Co tady děláš?" zajímalo ho a z jeho překvapeného výrazu se stal kamenný výraz bez soucitu. Přesto jsem cítila, že někde hluboku v něm žije nějaké dobro, trochu jsem v to i doufala, protože jsem se mínila vrátit živá. Uvědomila jsem si, jak jsem vlastně sobecká, že riskuju, protože kdybych se nevrátila, moje děti by vyrůstaly bez matky.

,,J-já.." zasekla jsem se a sjela pohledem k Luciusovi Malfoyovi. ,,Jde o Elladoru Jamesovou, ehm.. můj pane."

,,Kde můžete mít soukromí, Luciusi?" střelil po Luciusovi, který se s poklonami rychle vstal a vedl nás to nějakého sálu.

,,Děkuji, už můžeš jít," zasyčel nezvučně Voldemort a já se posadila do křesla. On se posadil naproti mně. Tohle bylo tak divné.

,,Zasloužíš si vědět pravdu, Belle," promluvil ještě před tím než jsem stačila vymyslet něco inteligentního. ,,Ptej se."

,,Není naživu, že ne?" pípla jsem a trochu jsem doufala, že mi přikývne. Jenže moje naděje umřela ve chvíli, kdy zavrtěl hlavou.

,,Jak?" chtěla jsem vědět, ale v hlase mi hořkla bolest. Jedna část mě si totiž myslela, že ji zabil sám.

,,Umřela velmi mladá, bylo je dvacet jedna let," povzdychl si. ,,Věřím, že mi budeš důvěřovat. To s tvou dcerou, omlouvám se. Byla to blbost, která se nebude opakovat."

Nevěřila jsem tomu, že to pravé vypustil ze svých úst. Ale abych na něj jen tupě nezírala, chtěla jsem nějak zareagovat.

,,Naštěstí se nic nestalo," ujistila jsem ho a on se zatvářil jako bych ho právě vyléčila z rakoviny.

,,To jsem rád," oddechl si. ,,Pettigrew není zrovna otec roku."

Vzpomněla jsem si na Clarisse a u srdce mě zabolelo. Ale měl pravdu.

,,Jak zemřela?" zopakovala jsem svoji otázku a jemu na jeho bledé paži naskočila husí kůže.

,,Vím, že bych to neměl říkat, ale každý má svou slabinu," chvíli se rozmýšlel, co dál řekne. ,,Dokonce i já."

Trochu mě to pobavilo, ale nedala jsem to nijak znát, protože už takhle byla atmosféra dosti napjatá.

,,Elladora byla tou slabinou," dokončil, co začal a já zavřela oči. Představovala jsem si, jak jí zabil, jak jí zasáhl zelený paprsek kletby, která se nepromíjí. Přece očima jsem viděla, jak tato kletba vycházela z jeho hůlky.

,,A spousta tehdejších smrtijedů to vědělo," pokračoval. ,,Dnes už je většina mrtvá, ale existoval člověk, který Ellu nenáviděl ještě více než ostatní smrtijedi."

Zase chvíli bylo ticho, jediné, co bylo slyšet, byly kyvadlové hodiny. Až teď jsem si zase uvědomila, jak moc moje babička asi trpěla.

,,Elladora byla čistokrevná, to určitě víš," procedil mezi zuby. ,,Ale nechovala žádnou zášt k mudlům a proto si on myslel, že kvůli ní přestanu být tím, čím jsem byl."

Chtěla jsem ho opravit ,Čím jsem doteď.', ale pořád platilo, že chci ještě žít.

,,On?" nechápala jsem a on pohlédl na strop.

,,Sedíme v jeho domě," napověděl mi. V první chvíli mě napadl Lucius, ale potom mi v hlavě probleskla myšlenka na to, že většina tehdejších smrtijedů jsou mrtví. ,,Toho neznáš, Belle. Abraxas Malfoy, Luciusův otec."

,,Počkal si na ni, když porodila tvou matku," polkl ztěžka. Věděla jsem, že se mu o tom nemluvilo snadno. Stejně jsem nechápala, že mu mohlo na babičce záležet. ,,Abys pochopila, nebyl to zrovna lehký porod a já jsem u toho zrovna nebyl. Vzal Scarlett a předal jí Augustusovi Jamesovi, tvému pradědovi. Tvůj nevlastní děda, Matthew se jí ujal, protože May Jamesové bylo asi pět let a oni toužili po dítěti, i když jim bylo asi osmnáct."

Zase si odmlčel a já ho dokonce podezřívala z toho, že se mu oči draly slzy.

,,Potom jí nechal vykrvácet a já přišel ve špatnou chvíli, pozdě," zavřel oči  a aby zabránil slzám. ,,Sledoval jsem, jak naposledy vydechla."

Neřekla jsem ani slovo, protože jsem nedokázala slovy vyjádřit, jak moc se nikdy soucítím.

,, ,Láska nás dělá slabými, to přece víš, Tome,' " odcitoval větu. ,,Tohle mi ten parchant řekl do očí, když zemřela."

,,Cos s ním udělal?" zeptala jsem se ho. ,,S Malfoyem?"

,,Nechal jsem ho žít," odpověděl mi, ale nevypadal, že by na to byl zrovna dvakrát pyšný. ,,Kdybych ho zabil, už bych u ostatních smrtijedů nemel absolutně žádnou autoritu."

,,Pohřbil jsi ji vedle svého otce," vzpomněla jsem si na konec něho čtvrtého ročníku. ,,Ale jak to, že o tom, že jsi mámim otec ty nevěděli?"

,,Abraxas jim řekl, že ulítla s nějakým idiotem a že při porodu zemřela," povzdechl si Voldemort. ,,Augustus o ní nechtěl ani slyšet, styděl se za ni a Angela na ni musela brzy zapomenout, protože jí brali jako ostudu Jamesových."

,,Tohle je příšerné," vypadlo ze mně a dveře se trochu pootevřely. ,,Už musím jít, ale díky za pravdu."

On tam chvíli seděl jako kdyby mu odbývala poslední hodinka, ale potom si uvědomil, že mu prchám a vyběhl za mnou.

,,Počkej! Musíš se ke mně přidat!" křičel za mnou a asi by mě i uřkl, ale ten naivní stařeček si s sebou nevzal hůlku.

,,K tobě se přidám, až se začneš chovat jako láska tvého života!" zaječela jsem na něj a proběhla jsem okolo Luciuse, který na mě nevěřícně a možná trochu obdivuhodně zíral.

,,Zastav jí, ty idiote!" vřeštěl za ním Voldemort, ale já už byla ta tam.

Už můžu zemřít, přelstila jsem Voldemorta.

***

Právě jsem přijela z dvanácti hodinové cesty z Hvaru a co udělám? 😂😂😂 Vydám kapitolu😂❤

Jinak, spousta lidí se v těch všech dětech ztrácí, takže mě několik z vás přivedlo na nápad, že v vytvořila rodokmeny, abyste se v tom lépe orientavali😅❤ Kdo by chtěl?

Díky moc za všechno💖💖💖

☕Sharie

Btw. Zítra finally začne Bitva o Bradavice!😂❤