Pohled třetí osoby

,,I před vaší skvělou obranu máte problém s bezpečností, profesore," vetřel mu do tváře. Snapeovi v hlavě běhalo tolik myšlenek, tolik poplašných myšlenek. Nevěděl si rady, co by měl udělat.

,,A zdá se, že rozsáhlý problém," pokračoval Harry. Obrovské dveře se otevřely dokořán a v nich stál celý Fénixův řád, v čele s Kingslym. Všichni studenti a profesoři se na skupinku celý, hrdě vyhlížejících dívali a Severus Snape už šahal po své hůlce.

,,Jak můžete stát, kde stál on!" zařval Harry. Tentokrát se mu nevysmíval, ale v jeho hlase byla cítit nenávist a zlost, kterou v sobě tak dlouho dusil.

Snape ale pořád mlčel. Scarlett i Belle zkoumaly jeho výraz. Obě věděly, že tady není něco v pořádku. Belle merlin-ví-proč připadalo, že to všechno jenom hraje.

,,Řekněte, jak to tenkrát bylo! Jak jsem se mu podíval do očí! Muži, který vám věřil! A zabil ho!" křičel na něj dál. Snape sice zase neodpovídal, ale místo toho pozvedl svojí hůlku. Harry tu svou také vytáhl, a stejně tak učinil i celý řád.

Fred objal levou rukou Belle okolo pasu a oba se na sebe usmáli. Ona dva věděli, jak moc je jejich drahá polovička miluje a ten pocit je povzbuzoval.

,,My to zvládneme," sliboval jí Fred a ona a úsměvem přikývla. Nic neříkala, protože v sále se zase něco dělo. Profesorka McGonagallová odstrčila Harryho a též na Snapea mířila svou hůlku.

Ředitelka Nebelvírské koleje na ředitele Zmijozelské koleje vyslala kletbu, kterou ale Snape odrazil. Černovlásý ředitel neútočil, už jenom protože ho McGonagallová zahrnovala svými útoky a on je ztěží stíhal odrážet.

Po chvíli se proměnil v netopýra a vylétl z okna. McGonagallová už za její netopýří podobou už poslala jen výkřik.

,,Zbabělče!"

Nejdříve se celou síni ozýval jekot nějaké malé studentky, ale potom vyděšený výkřik přehlučel slizký hlas lorda Voldemorta.

,,Někteří z vás si myslí, že bojovat je moudré. Je zbytečné prolívat krev. Vydejte mi Harryho Pottera a Bradavice zůstanou nedotčené."

Několikrát se to v místnosti ozvalo. Všem jeho slizký hlas nahnal husí kůži. Všichni upírali svoje pohledy Harrymu, jako obvykle.

,,No tak! Na co čekáte! Chyťte ho!" křikl najednou hlas, ozývající z zástupu, kde stáli studenti Zmijozelu.

K Harrymu přiběhla nejdříve Belle, která se ho rozhodla bránit, což Harryho opravdu překvapilo.

,,Nikdo se mého bratra nedotkne!" varovala všechny, ale speciálně jedovatý obličej věnovala té zmijozelské mrše, Pansy Parkinsonové.

K Belle se dál přidala Ginny, Hermiona a spousta dalších. Harry ovšem ztratil pozornost ve chvíli, kdy do Velké síně přikulhal školník Filch. ,,Studenti venku z postelí! Studenti venku z postelí!"

,,Dostali pokyn, vy jeden idiote!" spráskla rukama a převrátila očima. Pár studentů se i dokonce uchechtlo. Profesorka si změřila tu černovlasou Pansy a zatvářila se jako by dostala geniální nápad.

,,Mimochodem, pane Filchi! Jdete jako na zavolanou! Vemte tady slečnu Parkinsonovou a vlastně všechny Zmijozelské studenty do sklepení," požádala ho a všichni členové Zmijozelu od hlavy se k patě zbledli. Filch si sice nejprve nebyl její prosbou jist, ale bez odmlouvání jí provedl.

McGonagallová už ale věnovala zase Harrymu. Spousta studentů na hromadné ztrapnění jejich neoblíbené koleje reagovali velmi pozitivně.

,,Co potřebujete, pane Pottere?" zajímalo profesorku, která někam svoje vlasy jako vždy svázané do drdolu.

,,Čas," dal jí odpověď s povzdechem a McGonagallová chápavě přikývla.

,,Budu se snažit," ujistila ho. ,,A Pottere?"

Harry se naposledy před odchodem otočil. ,,Ráda vás vidím."

•••

Hnědovlasá Clarisse Meadowesová utíkala hradem a dnes si dávala jediný úkol, přežít. Obratně odrážela kletby různých smrtijedů, které ani neznala. Když se tak sama potácela hradem, napadlo ji jedno. Všechny její kamarádky už mají manželi nebo alespoň přítele. Ona nemohla nikoho naleznout.

Belle byla už skoro dva roky vdaná za Freda a měla s ním dvě dcery. Věděla, jak moc je šťastná, ale trochu jí to všechno záviděla.

Potom tu byla Alexis. Ta sice vdaná ani děti neměla, ale chodila do úžasné práce, psala vlastní noviny a chodila se svým přítelem, Leem Jordanem.

A potom tu byla i Rose. Ta se v Bulharsku vdala za Issaca Kruma a společně s ním vychovávala jejich syna Severuse.

Jenom ona byla pořád sama.

Z jejího hlubokého přemýšlení jí vytrhl pohled na známou osobu. Už skoro dva roky toho člověka neviděla a nebyla si úplně jistá, jestli se s ním teď setkat.

Bylo ovšem pozdě dělat, že si ho nevšimla, protože k jejímu neštěstí už na něj nějakou tu chvíli zírala.

,,Clar?" oslovil jí oplácaný muž menšího vzrůstu a v hnědovlásčině se okamžitě vytvořil velký knedlík. Neměla sebemenší tušení, co mu odpoví.

,,P-pettigrewe," vykoktala nakonec a co nejdrůvěryhodně se snažila skrývat svůj strach.

,,Ty se mě bojíš?" zeptal se ublíženě a Clarisse opět nevěděla, jak má reagovat. První myšlenka říkala, aby rychle utekla. Ta druhá po ní chtěla, aby mu drze a bezcitně odsekla. Ale ona se dál držela tě třetí.

,,Bojuješ za Voldemorta, že?" odhadovala a Peter se ošil, když řekla jeho jméno. Nemusela se vůbec ptát, protože odpověď znala.

,,V tom případě si nemáme co říct," zamumlala s očima zabořenýma do země. ,,Jsme totiž nepřátelé."

,,Clarisse, prosím tě, běž domů ať si ti nic nestane-"

,,To bych nikdy neudělala!" vykřikla na něj naštvaně. ,,Já jsem se dostala do Nebelvíru! A víš proč?! Prosím já nikdy neuteču z boje!"

Trochu polevila. ,,Nejsem jako ty."

Tohle mu ublížilo mnohem víc než si Clar myslela nebo zamýšlela. On nechtěl čelit jejímu naštvanému výrazu, takže zkoumal zem.

,,Ale heleme se," vyrušil je nějaký muž, oblečený v hábitu. Clarisse rychle zvedla hlavu a prohlížela si toho chlápka, který očividně jejího otce znal. Odhadovala, že je to smrtijed. Co nějnenápadněji si dala ruce do kapes, kde se nacházela její hůlka.

,,Představíš nás, Petere?" zeptal se ten chlap a Pettigrew vypadal ustaraně. Rozhodně nechtěl, aby se její dceři něco stalo, ať se děje, co se děje.

,,Nejsi ty Clarisse Meadowesová?" poznal ji. ,,Jsi jeho bastard."

I Clarisse ho poznala z novin. On učil Obranu proti černé magii, nebo spíše Černou magii. Tohle byl Amycus Carrow.

,,Zachovám se velice nezdvořile a nepodám tu ruku, holubičko," zašklebil a z dálky asi tři metrů na ní vyslal kletbu. ,,Avada Kedavra."