Pohled Sky

Loďky připluly ke břehu a my z nich vystoupili. Ten obr nás zavedl do nějaké síně, kde stála nějaká žena.

Byla oblečená v zeleném hábitu a vysokém klobouku, na jejím nose se jí držely brýle a mě provázel pocit, že jsem už někde viděla.

,,Děkuji vám, Hagride," slabě se na toho může usmála, ale poté se už obrátila k nám. ,,Milí studenti, vítejte v Bradavicích!"

Asi nechtěla abychom to věděli, ale já jsem z jejího výroku cítila, že je z toho nadšená. Prostě jsem na beton věděla, že jí tahle práce baví.

,,Až projdete těmito dveřmi, vstoupíte do Velké síně, kde budete zařazeni do kolejí. Jmenují se Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Tato kolej bude jako vaše rodina. Za vaše úspěchy vám budou přiděleny body a za každé porušení školního řádu zase ztrhnuty," vysvětlila nám a dveře se otevřely.

Byly obrovské. Odhadovala jsem, že mohly měřit alespoň deset metrů.

Přede mnou se otevřela ještě famóznější a neuvěřitelnější síň. Spatřila jsem čtyři stoly, u kterých seděli studenti a úplně v zadu byl jeden stůl, který byl určený pro učitelský sbor.

My jsme kráčeli právě k profesorskému stolu, před kterým se nacházela trojnožka a na ní ležel nějaký starý klobouk.

Všichni na nás hleděli a já se pokoušela uklidnit. Napjatě jsem čekala, c o se bude dít a slova se ujal nějaký muž s dlouhými šedými vlasy, který seděl uprostřed. Asi mi už hráblo, ale já si byla jistá, že jsem ho už taky někde viděla.

,,Než zařadíme naše nejmladší studenty bych jen rád připomněl, že je zakázáno chodit do Zapovězeného lesa," pozvedl své ruce a bylo vidět, že má autoritu.

,,Začnu číst vaše jména a až zaslechete to vaše, budete zařazeni," oznámila nám na žena a rozvinula ten svitek pergamenu.

,,Adams, Josh!" vykřikla jméno, které jsem už znala a z davu vystoupil blonďatý kluk. Vyměnil si pohled s Clar, která stála hned vedle mě a sedl si na tu trojnožku.

Profesorka mu nasadila na jeho hlavu ten klobouk a ten najednou začal mluvit. Nebylo mu sice rozumnět, ale Josh mu očividně rozuměl.

,,Nebelvír!" rozhodl se asi po dvaceti vteřinách a Josh zamířil k Nebelvírskému stolu, od kterého se ozýval hlasitý jásot.

,,Graceová, Alexis!" zaznělo jméno mé.. vlastně už kamarádky a já na ni kývla, aby věděla, že má podporu.

Klobouk s ní dlouho rozmlouval, ale nakonec se rozhodl.

,,Jestli si to tak přeješ... ať je to tedy...Nebelvír!"

***

Zdravím 😂💖

Znáte takový ten pocit, když sedíte s kamarádkou venku a uvědomíte si, že jdou už 4 hodiny a vy byste mohli vydat kapitolu 😂😂😂😂

☕Sharie