Pohled Sky

A bylo to tady. Přišel den, kdy jsme se všichni vraceli do Bradavic. Když jsem seděla v jednom z těch kupéček Bradavického Expressu, uvědomila jsem si, že začínám čtvrtý ročník.

Tolik to uteklo. Pozorovala jsem, jak se nástupiště devět a tři čtvrtě pročištuje, už tam většinou postávali jen rodiče, někteří s dětmi mladšími jedenácti let.

Čekala jsem, až dorazí i ostatní. Nudila jsem se. Jenže pokaždé, když jsem se já nudila, nutilo mě to přemýšlet nad mojí matkou, nad tím dopisem.

Nejdříve dopis od nějaké tety, potom on samotné matky, která ho ani nedopíše a za jejím nedokončeným podpisem je čára.

•••

,,Skyler!" vypískla nadšeně Alexis, která se najednou objevila na chodbě vlaku.

,,Lex!" vydechla jsem a objala ji. ,,Konečně tě zase vidím."

,,Kde jsou ty dvě?" zajímalo Lexi, ale já jí bohužel odpověď dát nemohla, takže jsem pokrčila rameny.

,,Možná jsou někde ve vlaku," usoudila jsem nakonec a ona si odložila svůj kufr na zem.

,,Slyšela jsi o tom učiteli Obrany proti černé magii?" zeptala se a já pokývala hlavou.

,,Něco málo," odpověděla jsem jí a skleněné dveře kupé se znovu otevřely.

,,Frede! Georgi! Lee!" vykřikla jsem nadšeně a jednoho po druhém obejmula.

George i Lee mě jen krátce obejmuli, ale Fred mě stiskl pevněji než ti ostatní. Když mě pouštěl, naše pohledy se na malý moment střetly a trajektorie mezi našima očima byla dlouhá o nic víc než jeden a půl decimetru.

,,Hledal jsem," zašeptal mi do ucha, protože v jeho úmyslu bylo, aby jsem to slyšela jen já.

Já vytřeštila oči, ale potom jsem usmála.

,,Tak kde máte Joshe?" Alexis se snažila konverzovat a ve chvíli, kdy vyslovila jeho jméno, tázaný stál za Georgem.

A nebyl sám, protože jako vždycky s ním byla Clarisse.

,,Clar!" vykřikla jsem radostně a ihned jsem jí objala.

,,S-sky, d-dusím-"

Rychle jsem jí pustila, ale nakonec jsme se tomu všichni zasmáli.

•••

Všichni jsme seděli ve vlaku, všichni kromě Rose a povídali jsme si. Fred si něco sepisoval, ale pravděpodobně si toho nikdo moc nevšímal.

Když nastalo to trapné ticho, kluci se zvedli a rozhodli se, že si najdou nějaké vlastní kupé. Fred se ovšem zvedl jako poslední a vložil mi do dlaní ten kus papíru.

Letmým pohledem se na mě usmál a potom za sebou zavřel dveře.

,,Co ti to dal, Sky?" zatleskala Alexis a měla jsem mrazivý pocit, že se asi hanbou propadnu.

,,Ehm.. no.. nic," vykoktala jsem překvapeně a blondýnka si založila ruce na prsou.

,,Tohle není nic, Skyler Charlotte Oliverová," nespokojila se s mnou odpovědí.

,,Jo, Sky," přidala se do toho Clar. ,,Ty pohledy, tajně schůzky a teď ten dopis, nám to můžeš říct."

,,No, já-"

Alexis mě to nenechala doříct a sebrala mi ten dopis z rukou.

,,Sky, trochu jsem přes prázdniny hledal. Už se těším, až sejdeme někdy jinde, protože chápu, že to nemůžu před ostatními vytáhnout a že ani ty si to nepřeješ... bože to je tak romatické," rozplývala se, ale mě znervóňovalo to, že tam Fred napsal něco o mých rodičích. ,,Zjistil jsem si něco o spojistosti těch lidech Leone a Pandory a není to náhoda. Chodily do stejného ročníku a v Bradavicích skončili v den, kdy ses narodila. Ale žádná Sarah, Tvoje máma nebo Johny, tvůj táta... počkat."

Zasekla se a já se kousla do rtu. Určitě jsem byla bledější než stěna.

,,Není tvoje máma Charlotte a táta Ian?" přivřela oči a já zavřela oči, abych nemusela čelit nechápavým pohledům Clar a Lexi.

,,To jsou moji adoptivní rodiče," pípla jsem a zase jsem nevěřila tomu, že jsem to řekla nahlas.

***

Byla jsem teď týden na horách, kde jsem bohužel neměla Wi-Fi😓😓😓, ale teď zase budu týden doma, takže budou vycházet dvě denně, vzhledem k tomu, že už jsem v Vánočního plesu v Ohnivém poháru a píšu 93. kapitolu, tak si myslím, že jich můžu vydávat víc😂😂😂💞💞💞

☕Sharie