/2 days later/
     Alfa zrovna ležela natažená spolu s Kiratem a Missi a o něčem spolu mluvili, když k nim přiběhla zadýchaná Kleo, která měla zrovna hlídku a zdálo se, že nese špatné zprávy. ,,Alfo, něco, něco se stalo." Vykoktala že sebe velká fena. ,,A co se stalo?" Zeptala se něžně ale naléhavě Raksha černobílé feny. ,, Hlídkařský potok." Hlesla ,,voda." Raksha se podívala na Kirata a Missi a všichni 4 i s Kleo se vydali k potoku.
    Když už tam skoro byli a viděli na potok zarazili se. Kde je potok? Ten dříve silný potok, kde je teď? Kde je ten silný proud co se vždy řítil korytem potoka, kde je teď? Odřítil se snad jinam? Nebo co se tady nedávno stalo?
     Došli až k bývalému břehu dříve tak silného potoka a zahleděli se po proudu, ale nikde ani známky vody. Všude jen suchá hlína a písek, voda zde není již nějakou dobu, ale oni to zjistili pozdě a jen se dívali na písčitou prohlubeň před nimi.
     Alfa si něco začala zlostně mumlat a bez otálení se vydala rychlým krokem zpět do tábora. Zbylí tři psi se za ní po chvilce vydali. ,,Alfo, jaký máš plán?" Zeptal se směle Kirat. ,, Jaký bych měla mít plán když jsem to zjistila teprve před chvílí, co bych za tu chvíli asi stihla vymyslet." Podívala se na něj Alfa ostře. ,, Omlouvám se." Zbytek cesty se už nikdo neodvážil promluvit.
      Hned jak se objevili v táboře se Alfa vydala k Betovi a vydala se do doupěte, nic nechápající Beta ji nechápavě následoval.
      Nějakou dobu se nic nedělo, ale pak se najednou z doupěte ozvali rozhořčené zavytí a vrčení. Všichni až na Omegu co chystala pelechy se celá smečka shromáždila pod skalkou kde měli Alfa a Beta doupě a vyměňovali si nechápavé výrazy. Pak se ozvalo naštvané štěknutí, Beta naštvaně vyšel z doupěte a procpal se zástupem psů dál od jejich doupěte směrem k doupatům léčitelky, Omegy a lovců.
      Alfa se kromě večerního společného jídla ten den už neobjevila.

/Morning/

     Alfa vyšla naštvaně z doupěte a svolala smečku na raní shromáždění.
     Když se objevil Beta, uraženě si odfrkla a ještě si odsedla.
,,Jak víte, za poslední dobu se toho hodně událo, kvůli jisté věci jsem se dokonce se svým druhem pohádala, ale přes všechny okolnosti jsem se nakonec rozhodla, že opustíme naše území a budeme hledat nové." Jakmile domluvila, smečka si začala mezi sebou znepokojeně šeptat a tak se Alfa ještě rozmluvila. ,, Dochází voda, kořisti je čím dál míň, čelíme nátlaku ostatních šelem a bojím se, že bychom to dlouho nevydrželi a v možné bitvě by nás jistě hodně zemřelo." Všichni si vyměňovali různé pohledy. Pak ale z řady vystoupil Kirat, pes který se ve smečce nikdy moc neprojevoval, ale byl smečce velkým přínosem. ,,Ale někteří z nás se zde narodili a nikdy toto území neopustili. Myslíš si že tu cestu zvládneme všichni?" Promluvil nesměle. ,, Moudrá slova Kirate, ale co budeme dělat tady, když zde nic nezůstane? Tráva zežloutne, listí opadá, voda odteče jinam kořist buď zahyne nebo uteče jinam. A co my? Budeme muset utéct stejně jako to udělala voda v hlídkařském potoku a stejně jako to udělá kořist." Alfa má většinou konečné slovo, ale musí taky nechat rozhodovat smečku, jinak by mohla být sesazena, ale v tomto případě musela smečku strategicky přimět je k odchodu, někteří si totiž neuvědomovali možnou zhoubu.
    ,, Dobře. Asi přeci jen budeme muset opustit území." Podřídil se Kirat a zacouval si zpět na své obvyklé místo.
    ,,Lovci, mají za úkol ulovit co nejvíce kořisti nejen aby jsme měli před cestou, ale kdyby to šlo tak by někteří něco nesli v tlamě po cestě."
   ,,Hlídka, Aya se přidá c tuto chvíli k lovcům, zapůsobila na mě s Ice když školili dospělého jelena a zkušený lovec se jim bude hodit. Zbytek hlídky se rozdělí na půl a jedna půlka půjde hlídat hranice, každý bude v nějaké jiné části až dokud n bude slunce nejvýš, pak teprve mohou opustit své místo a jít do tábora kde jej další hlídka vystřídá a bude na jejich místě dokud slunce nezapadne. Pak si dva z dopolední hlídky vezmou noční hlídku, prvně jeden a pak druhý."
    ,,Snad všichni chápu své úkoly a budou je plnit. Smečko, rozchod." Nakonec zavyla Raksha a všichni se rozešli ke svým pracím. Raksha se rozhlédla a uviděla všechny psi z její smečky jak každý z nich něco dělá. Až na jednoho. Když se tak pozorně zadívala, zjistila že toho psa vlastně ani nezná a že ani není z její smečky. Ale místo toho aby zavyla se za ním potichu vydala a sledovala ho, moc nenápadný nebyl jak se pořád otáčel na psi aby ho neviděli. Když byl z dosahu tábora zrychlil. Raksha se jednou podívala do tábora, ale pak vyběhla ven za ním...

Ejj, po skoro měsíci další kapitola a já doufám že se alespoň trochu líbila, slov bylo 791 což není špatné.